Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Tajemný Hlas Se Vrací

Jo, jako musím uznat že ty lasagne byly dobrý. Jedno Starkovi upřít nemohu- vařit umí. Jestli mu ovšem nepomáhal nějaký robot, že.

Večeře proběhla v tichosti, pouze Wanda, Vision a Scott si o nněčem povídali. Pepper už snahu o nahrazování kamarádky pohřbila, Tony asi promýšlel další argument proč jsem tak strašná a Steve prostě.. mlčel. Nedokážu posoudit, co se mu honí hlavou. Těžko říct.

Položila jsem příbor a napila se coly. Páni, budu tlustá!

"Hele, nebylo takovejch maniaků jako jste vy víc? Myslím toho zelenýho a takovýho s tím kladivem, jak jim mává jako šílenec. Jo a potom ten Legolas a pavouk."

"Nejsi na tvůj věk trochu drzá?" Utrhl se na mě Tony.

"Neodbočuj od tématu."

Tázavě zvedl obočí.
"Proč tě to zajímá? Nezajímáme tě, ne?"

Kruci, kruci, kruci!

"Kdo říká že mě nezajímají oni? Třeba jsou úplně jiný než ty, Starku."

"Hele, Hulk nedopatřením při ultronu odletěl do vesmíru, Thor kdesi hledá kameny nekonečna a Peter a Clint bydlí s rodinou. Stačí?"

Scott už asi nemohl poslouchat naše vzájemné provokování. Páni, kde beru tolik kuráže?

"Zatím jo. Dezert nebude?"

"Když ho uděláš, tak bude."

"Hm. Tak sbohem."

~☆~

Steve vejde dovnitř, zrovna když sedím na posteli a píšu Panamě. Neodpovídá mi.

Jeho zrak padne na můj sbalený baťůžek: "Ty někam jdeš?"

"Už to tady nevydržím. Krom toho, mám úkol, který nepočká. Mimochodem, o klepání si někdy slyšel?"

"Jo. Promiň, Feyre."

Uhne pohledem:

"Jsou opravdu všichni tak hrozný?"

"Ne. Ty jsi jeden z normálních. Scott si asi taky na nic nehraje. Jinak bída."

Usměje se.
"Neodcházej. Bude líp, slibuju. Natasha se za tebe zaručila, nezklam ji.

Oční kontakt teď nevydržím pro změnu já.

"Prosím."

Pohlédnu na něj.

"Dávám vám týden. Víc ne, i kdyby to znamenalo spát na ubytovně a krmit se z popelnic, tak jestli se ňák neuchytíte v mém srdíčku, letím. A teď dobrou. Jsem utahaná jak kotě."

Zasměje se.

"Boduješ, Fey. Tak zejtra na snídani. Krásně se vyspi."

Vyjde ze dveří. Páni, že bych čekala něco víc? Převleču se do čistého trička- teď je to pyžamo, že- a lehnu si do postele. To ale neznamená, že budu spát. Usnout ještě dlouho nedokážu, jelikož se moje oči zapálí slzami.

Feyre.. Neplakej.

'A helemese, kdo si na mě vzpomněl.'

Není třeba sebelitovat se.

'Ne?! A co mám jako asi dělat? I ty jsi na mě zapomněl... nebo zapomněla, vždyť ani nevím kdo jsi. Nestojím ti ani za to, aby jsi mi to řekl. Řekla.'

Stojíš. A né, nezapomněl jsem na tebe. Myslel jsem na tebe až moc, prostě jsem s tebou mluvit nemohl.

Trošku se upokojím.

'Pověz mi víc. Prosím.'

Teď nemohu. Ale naše chvíle nastane, Feyre. Krásně se vyspi.

Jaká náhoda, použil úplně stejné slovní spojení jako Steve před chvílí. No, aspoň vím, že je to muž. Můžu si představovat, jaký je v reálu. A taky spekulovat, proč mi leze do hlavy.

Nakonec se k tomu ale ani nedostanu, protože jeho hlas mě ukolébal ke spánku. Těsně před tím než mi spadnou víčka, uhasím svíčku mávnutím ruky. Páni.