Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Psycholog Strange

Je třeba podotknout, že jsem Strangeho v té době neznala. Dnes by mi k němu jeho ochranitelská role absolutně nesedla, ale tenkrát... Vypadal naprosto normálně. Až na ten 'živej' plášť a ohnivé kruhy, které uměl vytvářet.

Začalo to nevinně.

"Feyre, řekni mi, jak se máš?"

"Dobře. Proč se ptáte? Můj život je naprosto normální, občas do sebe vsaju oheň, občas do mě kdejaké stvoření stříkne jed..." 

Protočil oči k nebi.

"Feyre... vážně. Jak ti v posledních dnech bylo?"

"Dost pod psa."

"Fyzicky nebo psychicky?"

"Hele, vy jste nějakej psycholog nebo co? Psychouše ještě nepotřebuju, děkuju za optání, pěkný den přeju. Teď chytnu nejbližší spoj a pojedu za babičkou do Walesu. Nashle. Ne.. sbohem."

Chtěla jsem to udělat, přísaham, fakt!! Ale na Strangeho si nikdo nepřijde. Současně s mým příchodem ke dveřím dveřeje zmizely. Začala jsem k Strangeovi pociťovat určitou antipatii.

"Hej! Vraťte ty dveře!"

To už se mi ale kolem nohou objevil ohnivý kruh a já padala, panebože padala!

Vypadla jsem ze stropu přìmo před Strange.

"Nahlásím vás za pokus o vraždu!!" Kvílela jsem hystericky a snažila se zvednout že země.

"Na to máte právo. Na druhou stranu ovšem nechápu, proč by jste to, slečno, dělala, chci vám jenom pomoct."

Chce mi pomoci na nohy, natahuje ke mě ruku. Ustoupím, mou rukou se dotnu té jeho, ale v tu chvíli naše ruce splynou v jeden plamen!

Strange odskočí a polekaně se rozhlíží.

Místnost osvětluje pouze malé okénko, jinak je tmavá. Snad proto tu má Strange  spoustu hořících svíček, malých i velkých, obyčejných i gelových.

Aby toho nebylo málo, moje schopnosti se zblázní, celá místnost se rázem topí ve tmě.

"Hejjj" zakvičí vážený pan doktor.

"Sorry, já to neovládám!" Bráním se rychle.

Céla situace by se náhodnému přihlížejícímu mohla zdát snad i komická, pro mě je ale hlavně neskutečně trapná a k naštvání.

Zapálit svíčky nakonec není takový problém, jak se Strange tvářil, svíčky hoří po jeho pouhopouhém mávnutí ruky.

Beru roha, chytnu bágl a už se vidím u babičky ve Walesu jak jím její vynikající malinový koláč, ale Strange se nečekaně objeví přímo přede mnou:

"Feyre, chápeš vůbec, že možná pomalu umíráš??"

Rameno mě šíleně zapálí a já se kácím k zemi.

Jak... neobvyklé.