Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

WC Dostaveníčko

Co nejtiššeji jsem za sebou zaklapla dveře pokoje. Bylo brzy ráno, takhle brzy žádný Avenger nevstává.

No, Avenger. Přišlo mi, že Avengers se pomalu rozpadají. Nat tedy občas něco zjišťovala pro Furyho, ale to je tak vše. Ostatní se buď váleli v A.B. (To označení Avengers building je moc dlouhé!) a nebo ve svých vlastních domovech.

Neměla jsem však čas nad tím polemizovat. Moc jsem toho nenaspala, ale potřebovala jsem na záchod.

Proběhla jsem tichou chodbou a otevřela dveře. Už už jsem si sedala na záchodovou mísu. Co by se taky mohlo stát na záchodě že..? No, to by jste se divili!!

Postava, která se přede mnou vynoří z mlhy mě naprosto odrovná, zaječím jako když mě na nože berou, vyskočím na nohy a z mé ruky bezmyšlenkovitě vystřelí ohnivý šíp a vrhne se na mužskou postavu.

Jaké však bylo moje překvapení!! Člověk můj nechtěný výpad čekal, vytvoří štít a můj šíp se rozplyne, jako by ani nikdy nebyl. Zjihnu.  

"Klid, klid, nejanči. Já vím, není to zrovna ideální místo na setkání, ale mám dojem, že nečteš jak moje dopisy, tak e-maily co ti posílám."

Zčervenám. Ano, požádala jsem Wandu aby automaticky vyhazovala poštu od Strange. A ano, maily od mistra mystických umění jsem taky mazala, no a co??!

Zkrátka jsem nechtěla, aby mě Strange otravoval! Ať už mě sakra odepíše! Konec!! Nepotřebuji jeho pomoc!!

Uvědomím si, že na mě Strange mluví.

"Co prosííím?" Protáhnu.

Strange si hraně povzdychne. 

"Chci se tě zeptat, jestli jsi si už našla učitele."

Už už otevírám pusu abych útok odrazila, ale předběhne mne někdo úplně jiný. Wanda.

"Pracky pryč, ty špinavej doktůrku!"

Strange vykulí oči, ale to už po něm Wanda hodí kouzlo. Nedělá mu žádný problém ho odrazit, ale Wanda se nevzdává:

"To se dělá špehovat holky na záchodě?! Jaký by to bylo tobě, zlato??"

"Wando, klid, nech toho! Nemyslel to..ehm..nijak zle." Vážně se teď zastávám někoho, kdo se mi objevil na záchodě před záchodovou mísou..? Jo.

Ani Wanda příliš nechápe souvislosti. Zírá na nás jak na duševně malomocné. A víte co? Chápu ji.

"Já vím, vypadá to trochu divně," souhlasí s námi Strange. "ale věř mi, dělám pro Feyre jen to nejlepší. A koukám, ty bys mi mohla pomoci. Tedy, pomoci Feyre."

Ozubená kolečka ve Wandině mozku se zřejmě usilovně otáčejí, ale žádný výsledek vyjma poklesnutí rukou nepřinášejí.

"Jak  jako že by mi mohla pomoct..?"

"Vaše síly mají sice různé složení, ale v podstatě jde o to samé. Wanda se s nimi očividně sžila, asi to měla vzhledem k síle schopností lehčí. Ty to máš těžší, a tak se tě ptám Feyre Turnerová, pročpak jsi tuto mladou dámu ještě nepožádala o pomoc?"

Pohlédneme na sebe.

"Hele, já asi nebudu ta pravá. Feyre mě očividně využívá jen na vyhazování pošty..."

V tu chvíli bych ji nejradši skočila po krku!!!!

Strange pozvedne obočí.

"Wando, víš že to není pravda."

"No, mockrát jsi teda svoji bezpodmínečnou lásku k mé osobě nevyjádřila. Ale abych ti to ulehčila, Feyre Turnerová, zítra začínáme s výcvikem. Přesně v šest ráno v tělocvičně číslo šest."

Musím to zpracovat.

"Wando?"

"Ano?"

"Mohla bych s sebou vzít ještě někoho..? Myslím, že by si to zasloužila."

Wanda se usměje: "Vezmi s sebou koho chceš, ale dostav se hlavně ty."

"Dobrá," mrknu na ni, "Tak zítra. Děkuju, Wando."

Pak už Wanda vyklouzne z místnosti a zavládne ticho. Ani jsme si nevšimly, že Strange zmizel.

Už už se chci konečně vrátit k činnosti, kvůli které jsem sem přišla, když vtom se dveře ještě natevřou:

"A Feyrinko? Buď tak laskava a vezmi s sebou nějaké sendviče. Budeme mít jistě hlad."

Zasměju se. Po dlouhé době. Nahlas.

"Jo, neboj se, nezapomenu na ně!"