Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Lásky ze staré Ameriky

Ráno na mé dveře zaklepe Natasha.

"Ahoj, Feyre. Tak co, Scotta jsem potkala před barákem, prý jste byli s Tonym na party a nechali jste ho tam. Co tak najednou, akce, a ještě s naším Iron manem?" Směje se.

Vrhnu po ní zkoumavý pohled. Vnucuje se mi?

"Nevím. Potřebovala jsem vypadnout."

"Chápu. Kdyby jsi měla zájem, můžeme někam vyrazit i spolu. Nenutím tě, pouze nabízím. Stačí zavolat."

"Beru na vědomí."

"Jo, už si viděla dnešní výtisk? Je to fakt terno! Jeden jsem ti přinesla, stránka 12."

Mrknu na přinesené noviny. Úvodník hlásá:

'Skandál! Mladá dívka, hospitalizovaná ve Stark hospital, zmizela bez jakýchkoli stop. Ministerstvo se bouří.'

Neodolám a nalistuju příslušnou stránku. Srdeční tep se mi zrychlí.

"Co se děje? Ty znáš tu dívku?" Naléhá Natasha.  Asi si na ni nepamatuje.

"To je moje sestra."

Nat zvážní. "Jestli si chceš s těmi doktory promluvit osobně, můžu tě odpoledne hodit do města. Mám tam cestu."

Pohlédnu na ní. "Ty bys mě vzala sebou?"

"Proč sakra ne?! Proč si pořád myslíš, že tě všichni nesnášej?"

Zmlkla jsem.

"Já si to nemyslím. Já to vím."

Nat si povzdychla.

"Feyre, co se ti tehdy v tom domě stalo? Pravdu."

Uhnu pohledem. Páni, ta váza je vážně zajímavá!

"Nechci tě prudit, Feyre. Ty to víš. Ale nutně potřebuji vědět, co jsi před tím neuměla a teď to umíš. A nedělej, že se nic nezměnilo. "

Ssss.. Svíčka za Natashou zhasla.

"Vidíš. Spokojená?" Už to umím bez mávnutí ruky!

Natasha se rychle ohlédla.
"Aha. To jsem čekala."

"Takže mám supercschopnost zhasínání svíček! Paráda!"

Nat mě propalovala pohledem.

"Radila bych ti, ať to nebereš na lehkou váhu. Tady jde o tvé zdraví."

"Co prosím?"

"Dobrá, Feyre, teď to řešit nebudeme. Chceš teda odpoledne vzít do města?"

"Byla bych ti vděčná."

"Ok. Na oběd přijdu a pojedem, ok?"

"Ok."

~☆~

Na oběd vyrazím už oblečená. Jakmile však otevřu dveře, narazím na Steva.

"Panebože, tys mě vyděsil!"

Vyhrknu a vpadnu zpět do pokoje.

"Tak se neděs a nech mě tě doprovodit na oběd, lady!" Kření se.

"Upřímně bych teď asi radši zůstala v klidu mé skrovné komůrky," bavím se.

"Bezpečně tě dovedu až na terasu, slibuju."

"Na terasu?"

"No ano, když je hezky, jíme na terase."

"No, znám i hezčí počasí..." Utahuji si z něho.

"Ty jsi asi žila na předměstí New Yorku, viď?" Usměje se.

Ztichnu.

"Promiň, Feyre!" Vyděsí se. "Jsem blbej, nechtěl jsem se tě dotknout.. Zapomněl jsem. Skleróza, no."

Proti své vůli se zasměju.

"To je ok. Radši už pojďme." 

~☆~

Terasa byla velká. Bylo na ní hodně zeleně a já chtě nechtě přemýšlela, kdo se o ní stará. Friday?

"Aaa, tak Tony se nedostavil ani na oběd?"

Pepper se rejpe v talíři s hovězím.

"Není mu dobře."

"Ok." Triumf si zatím nechám v rukávu, nechám Tonyho podusit ve vlastní šťávě. Už se nemohu dočkat.

Oběd jinak proběhne v klidu. Jídlo ujde.

"Tak, panstvo," zvedá se Nať od stolu. "My razíme do města."

"Kdo my?" Ptá se zvědavě Wanda.

"No já a Feyre. Pokud si to nerozmyslela a neštítí se mě."

Jsem mírně vykolejená. Páni, můj plán, jakožto s nikým se nebavit a snažit se všechny stírat tedy dostal za své!

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Volím menší zlo.

"Nevzali by jste mě s sebou?" Steve mě propaloval pohledem.

"A-Ale klidně.." zakoktám se.

Wanda si nás zamyšleně měří.

"Proč chceš jet s náma do města?" Zeptám se ho u východu z Avengers building.

"To je tak, když cesta je cíl. I když, ty jsi cíl dost velkej."

S těmi slovy mne chytne za ruku a vede mě až k autu.

Nejsem jistá, jestli se mi líbí. Já se jemu ale líbím a to úžasně pozvedává sebevědomí!!

Takže to zatím nechám plynout.