Až Moc Jednoduchý Plán

657 42 9
                                    

Pohled Tonyho

Mýtinu pokrývala neprodyšná těžká mlha. Slunce dnes nebylo zrovna výkonné, Nat vedle mě se klepala zimou a vyčítavě skuhrala. Můj oblek byl v tomto směru poněkud užitečnější než její sexy černá kombinéza, takovou maličkost jakou bylo vytápění už moje brnění dávno vlastnilo.

"Buď zticha," obořil se Steve na Natashu trochu zhurta. "Jinak náš celej plán může jít do kytek."

Souhlasil jsem. Skrčil jsem se za nízký keř a ovládl touhu řvát. Tenhle plán byl absolutně ubohej. Průhledný a až moc jednoduchý na to, aby mohl vyjít. Steve se postavil vedle mě a pohlédl přes horní větvičky. Podívali jsme se na sebe a já mrkl na Wandu. Kývla na srozuměnou a vrhla se dopředu. Slyšeli jsme jenom křik strážců. Wanda si zřejmě poradila s ostrahou.

Steve dal pokyn a naše malá skupinka čítající jeho, mě a Natashu  se dala do pohybu. Proběhli jsme malým hájkem a dohonili Wandu držící stráž nad dvěma strážci. Mrkla na nás: "Držte se plánu, já dorazím. Půjdu se poohlédnout do okolí tábora, tihle rozhodně nejsou jediní a skupina B by mohla mít problém."

O tom jsem značně pochyboval, neboť skupinu B tvořil Strange, Peter, Vision a Scott a ti nebyli z těch, kteří si neumí poradit s párem nasvalených týpků. Nechtěl jsem ale Wandě kazit radost a  tak jsem spolkl peprnou poznámku na téma prospěšnost. 

Dorazili jsme za velký dub. A pak jsme ji uviděli. Byla přivázána ke stromu, hnědé vlasy zbrocené potem, ačkoli zrovna pařák nebyl.

Dal jsem jí náhrdelník, který dokáže pojmout její moc. Nestihl jsem jí však říct, jak a co s ním má dělat. Musíme jenom doufat, že jí to dojde.

Strangeova slova mi zněla v hlavě pořád dokola. Nepochyboval jsem o Feyřině inteligenci, to vůbec ne, avšak.. V takové situaci člověk většinou rozumně neuvažuje. Povzdechl jsem si a shodil hledí helmy. Jde se na to.

...............................................

V té samé chvíli, pohled Strange

Musel jsem svoji skupinu krotit, jinak by nás jejich halasení rozhodně prozradilo. Scott ani Peter nebyli zrovna mlčenliví a měl jsem tak trochu pochopení k Starkovi, že mi dal na starost právě je zatímco on si do týmu A vybral tiché trénované zabijáky.

"Pane Čaroději??" Poskakoval kolem mě Parker.

"Jsem Doktor Strange, kriste zapamatuj si to a už buď zticha!"

Petera můj odtažitý přístup ani trochu neodradil, vykulil kukadla a zašeptal tak, že to musela slyšet i skupina A: "Jak děláte ty ohnivý kruhy?"

Vision, nejmlčivější část naší seance se ozval: "Koukej radši pod nohy, kluku jeden. Máš špinavej oblek." 

Peterův pohled zalétl k nohám a jal se zděšeně poskakovat. "To je..."

"Jo, to je lejno," odtušil Scott celkem vtipně a dali jsme se do pohybu. Peter nás dohonil až po chvíli. Jeho pusy už jsme se bát nemuseli. Dorazili jsme zatím k mýtině. 

"Scotte? Prosím.."

Scott zasalutoval, zmenšil se a vydal se na výzvědy. Zatím jsem se co nejtišeji zbavil strážců.

"A je připraveno, stráže odstraněny, Wanda hlídá okolí," hlásil Scott a zvětšil se.

"Dobrá. Zatím to jde jako po másle." pochválil jsem si situaci a moji vlastní schopnost vůdcovství.

"Scotte, Petere? Můžete vyrazit zadem. Její polohu znáte, dávat pozor na případné stráže a výkaly."

"Ha ha ha." Odpovědí Peterovi bylo dušení smíchu.

Znamení plamene ||Avengers FF [finished] Kde žijí příběhy. Začni objevovat