Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Widow & Fire

Hrudí mi projede ostrá horkost.
Na jazyku cítím žluč.

Náš dům je v plamenech.
Prostě tam jsou, olizují střechu domu, pohlcují vše, co se dá. Ta bezmoc byla hrozná. Pamatuji si jí do posledního detailu.

Oheň jsem v tu chvíli nesnášela. Trampové milující světlo táboráku, babičky a dědečkové kteří si tak rádi sednou před žhnoucí krb, hasiči kteří oheň nutně potřebují ke svému povolání a teď nechávají náš dům jen tak HOŘET-

Ti všichni se mi hnusili.

Panama, máma, táta- ti všichni jsou teď uvnitř a neví co počít. A kde jsou ti slavní Avengers?! Zachránci nevinných lidí?!

S těmi myšlenkami jsem vběhla do útrob kácejícího se domu.

"Panamo, mami, tati!! Kde jste?!" Křičím nešťastně.
"Feyre!" Uviděla jsem mamku, ovšem stála za kuchyňskou linkou která byla obklíčena plameny. "Mami, kde je Pan a Táta?!" Slyším se křičet. "Někde nahoře! Tam se ale nedostaneš, zavolej hasiče, možná ještě nebude pozdě a ty VYPADNI VEN!!" mamce se po tvářích koulí slzy bezmoci. "Ne!!" Zařvu a spadnu na kolena. "Mami, to po mně nesmíš chtít! Já vás nechci ztratit!" Mamka se na mně dlouhou dobu dívá. Oheň se rozrůstá, jestli tu ještě chvíli zůstanu, jsem též odsouzena k smrti.

"Zlatíčko," promluví po chvíli. "jestli nás miluješ tak jak říkáš, odejdi. Slibuju, že tobě se nic nestane." "Nenechám vás tady." Najednou se matka tak zvláštně skroutila. "Mami!" Vykřikla jsem. Plamen jí zapálil domácí zástěru, tu co si včera prala, tu s kytkama. "NEEE!" Křičím a chci se za ní rozběhnout.

Někdo mě ale zastaví. Když se otočím, hledím do tváře Black Widow. "Jestli chceš přežít, pojď za mnou." "Ne! Neopustím je!" Agentka se na mně pozorně zadívala. "Pojď. Nemáme moc času."

Chvíli jsem přemýšlela. Naposledy jsem se podívala na mamku. Umírala. A stejně chtěla, abych odešla. Chytila jsem se Black Widowiny nastavené ruky a nepřítomně se nechala táhnout.

Mám dojem, že by mi teď bylo jedno, i kdyby mne vedla přímo do ohně.