Sunflower among weeds | Larry

Third chapter

Když se téhož dne, přesně 13 minut po zavíračce a dvě hodiny po jejich rozhovoru Louis loučil s Niallem, věděl, že dnes je přímo ideální den na noční procházku parkem i přes jeho unavenou mysl.

Věděl, že jedině tak si zvládne utřídit své myšlenky a patřičně uklidnit své smutné pocity.

Louis zabouchl dveře svého bytu. Rozhodl se pro uklidňující koupel ve vaně. Cestu do koupelny ze sebe strhal kousky oblečení a poslední ponožku odhodil s překročením prahu ve dveřích koupeny.

Otočil kohoutkem na okraji vany a dvěma prsty zkontroloval teplotu vodu. Spokojen s teplotou natáhl ruku do poličky, ze které vytáhl svou oblíbenou pěnu do koupele s přívůní maliny.

-Zbožňoval maliny-

Naplnil vanu až po okraj vodou a se slastným mručením do vany ulehl. Zavřel oči a po chvilce vyčerpáním usnul.

Probudil se kvůli chladu způsobeným vodou, která už více nedržela původní teplotu. Louis se oklepal, vypustil vanu. Zabalil se do krémového, huňatého a hlavně teplého županu.

Vysušil si vlasy a došel do kuchyně pro těstovinový salát, který mu tam ze včerejšího dne zbyl.

Najedený a usušený zkontroloval nástěnné hodiny, které hlásily čas 19:24. Chlapec se podíval z okna a pomyslel si, že je přímo ideální čas na jeho procházku.

Odebral se do ložnice, cestou ještě prošel byt a špinavé oblečení hodil do koše na prádlo.

Svetr a jeany složil a uložil do skříně, jelikož nesnáší nepořádek. Vytáhl si nové, modré jeany a k tomu velkou, žlutou mikinu, ve které se málem ztratil, jak byl drobný. Přes ní přehodil ještě modrou džínovu bundu -tak pozdě bude jistě chladno- napadlo Louise.

Vzal si pouze mobil, který zastrčil do zadní kapsy jeansů, klíče, aby se mohl poté dostat zpět do bytu.

Obul si žluté vans boty a zamkl za sebou byt. Sešel schody do přízemí a vyšel ven.

Byla už tma. Podzimní večer byl chladnější než jindy a tma dodávala ještě pochmurnější atmosféru. Brunet se otřepal, né strachem, nýbrž zimou, způsobenou větrem který narážel do jeho křehkého těla.

Vyšel směrem do jeho oblíbeného parku. V noci byste v něm nespatřili živou duši. Park byl děsivý a nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku by se tam v noci, a už vůbec sám nevydal. Louisovi to nevadilo. Rád byl sám a alespoň se nebál že by ho tam někdo napadl.

Užíval si zdánlivou samotu. Procházel se parkem, přemýšlel. Do očí se mu tlačily slzy. Už to v sobě nemohl déle držet.

Svezl se po kmeni nejbližšího stromu na trávu. Přitáhl si kolena k hrudi, objal je rukama a rozvzlykal se. Netušil proč o něj nikdo nejevil zájem. Byl tak sám a to jeho srdce trhalo na kusy.

Tak moc toužil po někom, kdo by plnil jeho srdce láskou, vyslechl každý jeho problém.

Někoho, kdo by jeho tělo zasypával polibky, jeho mysl krásnými slovy, jeho srdce láskou, jeho duši nadějí.

Tak moc si to přál.

Nevěděl co více má udělat. Byl moc plachý aby někoho sám oslovil.

Brečel, brečel hodně a brečel více než hodinu.

Celou tu dobu ho zpovzdálí pozoroval chlapec. Zelenooký brunet, který si mladšího zamiloval v okamžiku kdy ho před čtyřmi měsíci zahlédl, jak jde z práce domů. Oděn v černých jeansech s kšandami a pruhovaném triku. Jeho perfektní postava. Kulaťoučký ženský zadeček. Roztomilý nosík. Malinová ústa. Oceánové oči. Starší nikdy neviděl někoho tak přenádherného. Byl ztělesněním anděla. A starší se už dávno rozhodl.

Tento malý brunetek musí být jeho, a to za každou cenu.

Xoxo💋