Sunflower among weeds | Larry

Twenty-fifth chapter

Vystoupil ze sprchového koutu a sáhl po huňaté osušce, do které se zabalil.

Špinavé kalhotky hodil do koše na prádlo, poté přestoupil k umyvadlu, usmívajíc se na svůj odraz si učesal vlhké vlasy a vyčistil zuby.

Osušil své tělo a přes hlavu si přetáhl růžový svetr. Osušku pověsil na topení a otevřel dveře.

Nepozorovaně se dostal do svého pokoje, kde si ze šuplíku vytáhl nové kalhotky, černé legíny a pár šedých, teplých a huňatých ponožek.

Nasoukal se do svého oblečení, nechávajíc bačkory vedle jeho strany postele a vyšel z ložnice. Byt už byl provoněn Harryho skvělými kulinářskými schopnostmi.

Harry akorát z trouby vyndaval pizzu, když utichl proud tekoucí vody z koupeny.

Vyndal dva talíře, na které naservíroval nakrájené trojúhelníky, které následně položil na ostrůvek.

Přidal dvě sklenice džusu a příbor umisťoval ve chvíli, kdy do kuchyně vešel Louis. "Mám takový hlad," zakňučel a skočil na barovou židli, která se v té rychlosti zakymácela.

"Dávej pozor trdlo a nespal si jazyk," zapomenul kudrnatý Louise, to už si však do úst rval první sousto, které však okamžitě musel zapít studeným nápojem, vyplazujíc jazyk jako pes.

"Horké, sakra," mumlal a chladil si jazyk. "Říkal jsem ti to," zasmál se Harry a usadil se naproti němu, elegantně krájíc svou porci, při čemž dělal, že Louisův zabijácký pohled nevidí.

Harry v klidu ujídal a sledoval, jak se jeho malé kotě láduje pizzou. Byl tak roztomilý.

"Hazz?" přerušil ticho brunet, oslovujíc svého přítele přezdívkou, kterou mu dal. Jeho přítel. Nad tím se pousmál, než dokončil svou myšlenku.

"Kde ses naučil tak dobře vařit?" zeptal se. "Od mamky. Už od mala jsem s ní vařil," odpověděl bleskově Harry, vzpomínajíc na svou úžasnou maminku. "Nikdy si o svojí rodině nemluvil. Vyprávěj mi o ní."

Odložil příbor a netrpělivě se zapřel o linku, vyčkávajíc na Harryho slova.

Harry se zasmál a do rukou uchopil prázdné talíře. "Třeba někdy jindy, ano?" postavil se a přešel ke dřezu, do kterého nádobí položil.

Louisův úsměv povadl, vzpřímeně se posadil a ze svých úst vypustil tichý povzdech.

Zaregistroval tekoucí vodu, což  znamenalo že Harry umývá špinavé nádobí. Kudrnatý zaznamenal Louisovu změnu nálady.

Domyl nádobí a ruce si utřel do utěrky.

Otočil se a přešel ke svému příteli. Hlavu měl skloněnou, hledíc na podlahu s rukami ve svém klíně, které si nervózně splétal dohromady.

"Co se děje, babyboy?" zeptal se Harry a jeho ruce uchopil do své, druhou ruku umístil na jeho bledou tvář, kterou uchopil a pomalým pohybem zvedl.

Louis se vyhýbal Harryho pohledu a nepřítomně hleděl někam vedle.

Oči měl skleněné a koutky rtů mu směřovaly dolů. "Já jen, nic o tobě nevím. Nic mi neříkáš. Přitom o mně víš vše, a já ani tvojí oblíbenou barvu," promluvil ublíženým hlasem a pohled konečně přesunul na Harryho.

"Oh kotě, to tě trápí?" zeptal se Harry a dlaně přesunul na Louisova vypracovaná stehna, která od sebe odtáhl, aby si mezi ně mohl stoupnout a tím být Louisovi blíž.

Brunet zaměřil pohled na kudrnáčovy dlaně na jeho stehnech. Upoutalo ho, že Harryho dlaně zakrývala jeho celá stehna, což bylo zvláštní, na druhou stranu mu to přišlo hezké, pasovali k sobě tak bezchybně.

Harry sledoval Louisovo počínání, nevypadalo to, že by se měl k odpovědi. "Dobře, co si zahrát hru?" Hlavou mu probleskla geniální myšlenka, na tváři se mu vytvořil ďábelský úšklebek.

Konečně získal Louisovu pozornost, zmateně mu hleděl do tváře a snažil se zjistit jaký plán se mu honí v té jeho kudrnaté hlavě. "Co by to mělo být za hru?" naklonil hlavu na stranu a ruce položil na ty Harryho.

"Můžeš se ptát, na cokoli budeš chtít," odpověděl, né tak docela pravdu a jeho úšklebek se ještě zvětšil. "Ale?" zeptal se Louis. "Za každou odpověď dostanu odměnu." Louis se zamračil, jelikož se mu přestávalo líbil, kam Harry směřuje.

"Jaký druh odměny máš na mysli?" Louis se chtěl pouze ujistit, jelikož mu bylo naprosto jasné jakým směrem se budou odměny ubírat.

Harry se drobně zamračil, jelikož to Louis protahoval a on už na svého chlapce nesáhl tak dlouho, že myslel že zešílí. Každá další chvíle ho sžírala. Byl na něm závislý. "Ber, nebo nech," odpověděl poněkud klidně Harry, vevnitř byl však netrpělivě napjatý.

Louis si nebyl jistý, zda je po všerejšku připravený, ale předci jenom, Harry by mu neublížil, a to, že má přítele, o kterém naprosto nic neví ho ubíjelo. "Slib mi, že mi neublížíš," vydechl nakonec a přikývl.

Ufff, nechce se mi teď psát, jelikož toho je teď na mě moc, naštěstí mám pár kapitol připravených, tak snad do vyčerpání chytnu správnou náladu.🙏🏼 Tahle kapitola je docela suchá, ale to čas od času musí být, každopádně další budou záživnější.
All the love, Xoxo❤️