Sunflower among weeds | Larry

Fourth chapter

Stál tam. Né více než 6 metrů daleko, schovaný za stromem. Stál tam a pozoroval ho.

Chlapce, který ho v momentě očaroval. Chlapce který si ho dokázal získat a přitom o tom neměl ani ponětí. Nikdo jiný to nikdy nedokázal. Nikdo. Až na tohoto chlapce.

Jeho chlapce.

Trhalo mu to srdce, sledovat, jak jeho milovaný pláče, přesto, ho nemohl utěšit.

Určitě se mu nechtěl představit takto -uprostřed noci, v tmavém a strašidelném parku uprostřed jeho emočního selhání- a tak tam jen stál.

Nechápal. Co mohlo jeho chlapce přimět k pláči? A už vůbec nechápal, jak může být i v takové situaci dokonalý. Nehodlal odejít. Trpělivě čekal, a pak se to stalo – jeho malý chlapeček tišil své vzlyky až najednou přestaly.

Usnul.

Starší by ho tam nikdy nenechal. Nemohl. Nechtěl. Byl jeho, musel se o něj postarat.

Potichu k němu přešel. Přidřepl si k němu, pozvedl ruku a svými štíhlými prsty přejel po kontuře chlapcovo tváře. Byl jím tak moc fascinovaný. Jeho pleť byla jemnější než peří. Mohl by ho hladit navěky, ale začalo se ochlazovat a to poslední co chtěl bylo, aby jeho chlapec onemocněl.

Zvedl ho do náruče. Lhal by, kdyby řekl že jeho srdce nezajásalo radostí, když se k němu mladší více přitiskl. Zpevnil stisk kolem jeho tělíčka a vydal se k mladšímu domů.

Věděl kde bydlí, předci jenom, už ho nějakou dobu sledoval. Vyndal klíče z kapsy mladšího a odnesl ho do jeho ložnice. Ani tady nebyl poprvé. Jeho chlapec totiž rád spával s pootevřeným oknem, a i přesto že bydlí v bytovce, k jeho oknu vede strom, a tak pro zelenookého nikdy nebyl problém vyšplhat do Louisovo ložnice.

Bylo tak uklidňující sledovat ho při spánku. Harry si byl jistý tím, že v jeanech by se mu jistě spalo nepohodlně, a tak ho stálo všechnu jeho sebekontrolu, aby pomalu rozepnul knoflíky na jeansech, stáhl je přes Louisův perfektní zadeček dolů, po jeho lahodných, jemných nohách a přitom se na něj nevrhl.

Jeansy položil na zem a zahákl prsty o lem Louisovo mikiny. Opatrně, aby mladšího neprobudil, mu ji přetáhl přes hlavu a umístil stejně jako jeany.

Chvilku si ho prohlížel a poté ho po krk přikryl peřinou a vydal se ke dveřím. Už-už sahal po klice, ale nemohl odolat. Byl sotva dva metry od jeho chlapce. Mohl udělat cokoliv.

Prudce vydechl a třemi dlouhými kroky se dostal k mladšímu. Lehce přitiskl své rty na líčko mladšího, naposledy ho pohladil po stejném místě, na které se před pár sekundami tiskly jeho horké rty a s přáním sladkých snů opustil byt svého malého chlapce.

***************

Byla sobota. Sice byl jeho krám otevřený, ale o víkendy se s Niallem dělili. Tento připadl na jeho kamaráda, a tak mohl nerušeně vyspávat do 9:37, kdy ho probudily sluneční paprsky, které se dostaly přes jeho tmavě modré závěsy k jeho obličeji.

Protřel si oči, posadil se a velice zmateně se porozhlédl po své ložnici. Snažil se vybavit si včerejší noc.

Park-procházka-pláč-pláč-pláč-spánek.

Tak jak, se sakra dostal k sobě domů? A KDO HO SAKRA SVLÉKL?! Louis byl vyděšený, a to opravdu hodně.

Vylezl z postele a cestou do kuchyně se snažil utřídit své myšlenky. Zapnul konvici s vodou a mezitím prošel byt. Vše se zdálo být stejné jako včera. Uvařil si čaj do svého puntíkovaného hrnečku a posadil se do obýváku na gauč. Natáhl se na stůl pro ovladač a v televizi pustil svůj oblíbený seriál The Big Bang Theory.

Shlédnul tři díly, než se dostatečně uklidnil a rozhodl se připravit si něco k obědu. Vzal prázdný hrneček, který umístil do myčky. Neměl náladu na nic složitého a špagety se jevily jako ideální řešení. Při vaření si neodpustil nepřemýšlet o večeru. Byl doma, zdravý, živý, hlavně nepošpiněný a to pro něj bylo opravdu důležité.

Byt byl ve stavu v jakém ho zanechal, a tak vyloučil možnost zloděje. Navíc to musel být někdo, kdo ho znal. Jak jinak by věděl kde bydlí?
Těmito myšlenkami se poněkud uklidnil a
rozhodl se tím dál nezabývat.

Věděl, že by mu to nedělalo dobře, zbytečně by se trápil.

Vzal si svůj oběd a shlédl další dvě epizody. Uklidil po sobě nepořádek a s myšlenkou navštívit Nialla se převlékl do černých jeansů s růžovým svetrem, černými ponožkami a růžovými, krajkovými kalhotkami se odebral ke dveřím.

Ranní hygienu stihl před raním čajem, tak se s ní teď nemusel zatěžovat.

Jelikož bylo slunečné dopoledne a Louis litoval svého kamaráda, který teď musel být v práci, rozhodl se, že by mu mohla alespoň trochu zlepšit náladu jeho oblíbená káva – oříškové latté.

Pět minut cesty opačným směrem se nachází Starbucks, a říká si, že menší zdržení mu předci neublíží.

Cestou pozoroval okolí. Miloval přírodu, hlavně zde, v jeho milovaném Doncasteru. Vždycky byl spíš tichý a klidný typ, který se do ničeho nevměšoval a raději jen situaci sledoval zpovzdálí. Přesto že lidský kontakt nevyhledával, a raději seděl doma s dobrou knihou, bavilo ho pozorovat lidi a přemýšlet nad jejich starostmi a životními příběhy.

Vešel do prodejny kávy. Měl štěstí, nikdo nestál ve frontě.

U milé slečny s černými vlasy staženými v drdolu a hnědýma očima objednal oříškové latté pro Nialla a čokoládové frappuccino pro sebe.

Zaplatil požadovaných 9 liber a vyčkal na svou objednávku.

S úsměvem na rtech opustil obchod a ve chvíli kdy se svižně otáčel po směru jeho cíle, nechtěně vrazil do pevné hrudi.

Upadl na zem, a ještě předtím stihl vylít všechnu kávu na cizincův, dozajista velmi drahý oblek.

Už se nám to začíná rozjíždět.
Xoxo🔥