Sunflower among weeds | Larry

Fifth chapter

  Louis se s opakovanými omluvami začal sbírat ze země. Bál se vzhlédnout. Nechtěl čelit dozajista rozzuřenému pohledu cizince.

  Ucítil, jak dlouhé a štíhlé prsty podepřely jeho bradu a donutily vystrašené modré očí pohlédnout do nečitelných zelených.

  Louis párkrát zamrkal svými dlouhými řasami nad cizincovým vzhledem. Byl – byl nádherný.

  Kudrnaté, husté hnědé vlasy sahající po ramena. Smaragdové oči, které propalovali do mladšího díru. Dva nadýchané polštářky, na chvíli se zamyslel jaké by to bylo je ochutnat, dál ale nedokázal snášet tíhu cizincova pohledu a tak raději sklopil zrak k zemi.

  Harry si všiml strachu v jeho očích, také ale nemohl přehlédnout jistou zaujatost jím samým. Věděl, že se mladšímu zalíbil. Bylo to nad slunce jasné. Ovšem kudrnáčovy to bylo jedno. I kdyby se mladšímu nelíbil, byl si jist že ho získá.

  Už nějakou dobu to byl jeho malý chlapec, i když o tom mladší neměl ani tušení.

  Mezi svými malými prsty žmoulal rukávy svého růžového svetru a nevěděl co má dělat. Bál se. Bál se, že po něm kudrnatý začne křičet. Neměl rád křik. Nechtěl, aby po něm někdo křičel, ale nevěděl, co dělat.

  Starší se nemohl nabažit pohledu na to malé stvoření, ale nemohl ho déle nechávat v nejistotě.

Nebo mohl?

  Naklonil se k jeho uchu. Pod horkým dechem na krku jeho chlapce vyskočila husina. A kudrnatý to miloval.

  "Drahoušku, nemáš ani ponětí kolik ten oblek stál. A podívej, teď je celý zničený, a to pouze kvůli tvé nešikovnosti. A ty předci nechceš abych se na tebe kvůli tomu zlobil, hm? No nemám pravdu?" Harry se provokativně otřel rty a ucho mladšího.

  Ten zalapal po dechu nad náhlým střetem jejich těl. Bylo to tak nové, přesto neskutečně příjemné.

  Kudrnáč se ho sotva dotkl, ale jemu se už teď motala hlava. Zdálo se, že brzy omdlí. V břiše mu létalo hejno motýlků a jeho líce se barvila do ruda.

  "N-n-e pane, j-j-já, om-omlouv-ám se. B-byl-a, byla t-to nehoda. P-prosím, nezob-nezlobte s-se na mě," vykoktal mladší. Měl co dělat aby se nerozplakal, a starší si toho byl vědom.

Se rty stále u jeho ucha si pečlivě promýšlel každé své slovo.

  "Hmm, myslím že bych ti to mohl odpustit. Pokud pro mne něco uděláš. Co ty na to drahoušku? Pověz, budeš můj hodný chlapec a necháš mě tě políbit?"

  Mladší strnul. Byl naprosto vykolejený. Čekal vše, ale tohle opravdu ne.

  Cizinec byl atraktivní, opravdu byl, ale Louis si svůj první polibek opravdu nepředstavoval takto. S člověkem, kterého vidí poprvé v životě.

  Chtělo se mu plakat. Byl tak zklamaný sám sebou. Už to nemohl dál zadržovat. Jeho oči se začaly naplňovat slanou tekutinou a z jeho hrdla se ozval zlomený vzlyk.

  Harry se okamžitě odtrhl od ucha mladších a uchopil jeh horké tváře do svých dlaní.

  Palci začal stírat slzy které se mu kutálely po tvářích. "Šššš. Vše je v pořádku. Je to v pořádku zlatíčko. Neplač ano? Chceš být hodný chlapec? Udělej to pro mě. Buď pro svého daddyho hodný chlapec, a já tě potom odměním. Zvládneš to, lásko?"

  A na Louise to opravdu zafungovalo. Hleděl do těch překrásně zelených očí. Soustředil se jenom na tu nádhernou barvu a hluboký, chraplavý hlas toho úžasného muže.

Zklidnil svůj splašený dech a taktéž přestal plakat. Zhluboka se nadechl, a s výdechem vypustil z úst ta slova, na které Harry čekal tak dlouho. Pronesl je bez rozmyslu. Bylo to tak automatické. Harryho hlas byl podmanivý a jeho vůně Louisovi zatemnila mysl.

"Chci být tvůj hodný chlapec, daddy."

Xoxo🖤