Sunflower among weeds | Larry

Thirty-first chapter

Následující ráno bylo hektické a šílené a brunet byl ve stresu, když jeho drobná postava vystupovala z taxi a procházel dlouhou halou plnou lidí a hleděl na obrovské tabule, vyhledávajíc svůj vlak.

Táhl za sebou dva obrovské kufry a neustále se ohlížel a bál se, vzdoroval Harrymu a i přes jeho zákaz právě nastupoval do vagonu a dokud se neusadil na své místo, dveře se zavřely, až tehdy z chlapce opadlo jisté zděšení a tlak, který celé ráno pociťoval.

Uvolněně se opřel do sedadla, bylo něco kolem 9:40 a rána byla velmi chladná.Zamotal se do své mikiny a do uší si nasadil sluchátka, která mu zpříjemňovala cestu. U slečny, která nabízela občerstvení si koupil jahodový čaj a kuřecí bagetu, aby zahnal hlad.

Cestou přemýšlel nad Harrym, jak bude naštvaný až se dozví,že se nachází skoro 300 kilometrů od svého přítele, a co všechno by mu byl schopný udělat.

To, co se stalo, byl jen zlomek z toho, co od Harryho očekával za tenhle, uhm, přestupek.  Ale předci nemohl mít Louisovi za zlé, že chtěl být na Vánoce se svou rodinou,kromě toho, Harry musel pochopit, že není Louisův středobod vesmíru. Moc ho mrzelo, jak se kudrnatý zachoval, jak mu ublížil a co vypustil z úst po tom všem, co o Louisovi věděl, jak nesnášel křik, byl stydlivý a jakákoliv intimnost pro něj byla výjimečná.

To, co Harry udělal, zranilo jeho srdce a částečně jeho důvěru, rozhodně nemínil zůstat ve svém bytě a čekat, až se Harry uráčí ukázat. Zabraný v myšlenkách sledoval krajinu z okna vlaku, který po přibližných třech hodinách zastavil na hlavním nádraží, v zasněženém a chladném Londýně.

Zapnul si bundu a vzal své kufry, snažíc se procpat mezi lidmi ven z vlaku a poté z nádraží na parkoviště, kde ho měl čekat táta.

Louis okamžitě zahlédl svého nevlastního otce, Marka, jak mu mává od svého staršího, ojetého, přesto krásného a prostorného Volva tmavě šedé barvy. "Ahoj Lou," vykřikl a objal svého syna, kterého i přesto, že nebyl jeho, měl rád jako by byl a byl patřičně hrdý na to, že ho vychoval a mohl ho nazývat svým synem.

"Ahoj tati," objal ho nazpět , ovšem jen na chvilku, protože venku byl obrovský chlad, a tak každý popadl jeden kufr, který dal do auta a poté se posadili na přední sedačky, vyjíždějíc z parkoviště.

"Jak se máš v Doncasteru?  Co ten tvůj kamarád? Niall, myslím? Máte pořád obchod?" zajímal se okamžitě Mark, sledujíc silnici s lehkým úsměvem. "Vždyť to znáš, je to super, ale doma je doma. Niall se má taky fajn, na Vánoce je taky se svou rodinou a ano, pořád máme květinářství,"usmál se. "Jsem rád, že máš něco svého. Sestry se tě nemůžou dočkat, už odrána tě čekají, je to až otravné, jsem rád že tu mám chlapskou posilu," oba se hlasitě zasmáli a zaparkovali na příjezdové cestě, před útulným domem Louisovy rodiny.

"Běž se s nimi přivítat, vezmu ti kufry," vystoupil Mark a už otevíral kufr. "Díky, tati," zahoukal Louis a už po zasněženém chodníku utíkal ke dveřím, které spěšně otevřel a boty i bundu odhodil do kouta, ve kterém se válelo mnoho párů bot jeho rodičů a sourozenců.

Proběhl chodbou a šťastně objal svou maminku, která zrovna stála v kuchyni a s Daisy a Phoebe podle vůně pekli cukroví.

"Boo! Konečně ses uráčil přijet za svou rodinou," hraně se zamračila než vtáhla svého syna do objetí, to už se k nim řítila dvojčata, celá špinavá od  mouky a těsta.

"Ahoj," usmál se na své nejmladší sestry a pořádně je objal,než se konečně porozhlédl po kuchyni. Všude byla hromada cukroví, které vonělo po celém domě, jeho maminka v zástěře a sestry v těch kýčovitých vánočních svetrech, nad čímž se zasmál.

"Moc si nám chyběl," řekla Phoebe a Daisy okamžitě přitakala.

"Kufry máš v pokoji," řekl Louisovi Mark,sklepávajíc si z vlasů vločky uprostřed kuchyně. "Díky tati," usmál se Louis, "kde jsou Lottie a Félicité?" zeptal se Louis, když nikde v kuchyni neviděl své zbývající sestry.

"V obýváku, zdobí stromeček," objasnila Louisova mamka, právě vykrajujíc z perníkového těsta sněhuláky a stromečky.

"Půjdu je pozdravit a pak si vybalím věci," informoval Louis. "Dobře, potom přijď na večeři, dlouho jsme tě neviděli, musíš nám všechno říct," řekla jeho mamka a sestry mu věnovali spiklenecké úsměvy. "Jasně," odešel z kuchyně a vkročil do obýváku, kde Lottie a Félicité věšeli červené a zlaté ozdoby na vysoký stromek.

"Měl bych být uražený, že si mě ani nevšimnete," promluvil Louis a sledoval, jak se jeho sestry bleskově otočily a s hlasitým výkřikem běžely za modrookým chlapcem.

"Tak rády tě vidíme," ujala se slova Lott, zatímco se druhá sestra věšela kolem Louisova krku. Louis obmotal jednu svou paži kolem mladší z nich, a druhou si do objetí přitáhl i nejstarší ze sester.

"Chyběli jste mi," zamumlal a zpevnil stisk. "Ale notak, vždyť nás udusíš!" zasmála se Félicité a Louis ukončil objetí.

"Jaký je Doncaster?" zeptala se nejmladší, moc ráda že znovu vidí svého brášku. "Méně deštivý než Londýn," zasmál se a sestry s ním.

"Vybalím si a promluvíme si u večeře?" počkal, až sestry pokývají v souhlasu a už běžel po schodech do svého starého pokoje.

Otevřel dveře a porozhlédl se, vše bylo stejné, jako když odcházel, akorát to bylo čisté. Rozešel se ke svým kufrům, které otevřel a začal vybalovat, dárky pečlivě schoval pod postel.

Byl rád doma, miloval svou rodinu, i když byli někdy otravní a byl si jistý, že mu po pár rozhovorech se svými čtyřmi sestrami praskne hlava.

Harry mu chyběl, ale to, co udělal bylo špatné a raději bude tady, se svými blízkými, než se litovat ve svém bytě.

Povzdechl si a z džín si vyndal telefon, který pro jistotu už ve vlaku dal do módu letadlo, aby mu nechodily Harryho zprávy ani hovory. Telefon položil na noční stolek a s úsměvem, vymazávajíc Harryho ze své mysli seběhl schody do kuchyně.

"Mhh tady to voní, chceš pomoct?" přešel ke své mamce,pozorujíc jak vyndavá z trouby kuře a pokládá na prostřený stůl. "Jo, vezmi tam prosím ty brambory, Boo," usmála se na svého syna a věnovala se zeleninovému salátu.

Chlapec si mlsně olízl rty a splnil, oč ho mamka žádala. "Zajdu pro ostatní." "To bys byl hodný," reagovala a kapala do mísy citron. Louis se otočil a vydal se do obýváku, kde hádal že všichni budou.

Zaslechl smích a vstoupil do místnosti. Táta, Félicité a Daisy sledovali nějakou komedii z gauče a Phoebe s Lottie právě připevňovaly hvězdu na špičku stromu.

"Pojďte na večeři," přerušil hlas z televize a všichni začali hladově vstávat a přecházet do kuchyně.

Mark si sedl do čela a Louis naproti němu, do druhého. Po Louisově levici se posadila Phoebe, vedle ní Daisy a vedle Louisova mamka. Místo po jeho pravici zůstalo prázdné, hned následující už ale zabrala Lottie a poté Félicité.

Mark rozkrájel kuře a všichni si pomalu začali nabírat. "Už jsem skoro zapomněl, jak chutná jídlo od maminky," labužnicky vzdychl Louis a vložil si do pusy kousek kuřete. Sám toho moc nenavařil a Harryho do toho jednoduše nechtěl tahat. "Ale nepřeháněj," usmála se jeho mamka.

"To, že neumíš vařit víme, ale teď,jak se ti v Londýně vede?" zvědavě se zasmála Lottie. "Jo, chceme všechno slyšet," přitakala Daisy.

Viděli jste video k Falling? NEUVĚŘITELNÝ. Pokaždé, když ho vidím prostě se rozbrečím, celkově je pro mě Falling hrozně silný a nemůžu ho dostat z hlavy. Ale teď zpět k SaW, dost jsem přemýšlela, jestli chci příběh přepsat, úplně stáhnout nebo dokončit tak, jak je, nakonec jsem se rozhodla úplně vymazat pět předepsaných kapitol a změnit směr, kterým se bude kniha ubírat. Chci ji dokončit a poté se až rozhodnout, co s ní udělám. Vůbec se mi kniha nelíbí, má ale pro mě citový význam a ať je sebehorší, nehodlám od ní upustit, dokud nenapíšu epilog. Cením si všech reads a hvězdiček, moc vás miluju. xx -Æ