Sunflower among weeds | Larry

Seventh chapter

Chlapec seděl ve svém bytě. Opíral se o pelest postele a prázdnýma očima hypnotizoval telefon před sebou.

Byl tak zmatený. Nemohl uvěřit, že se poddal člověku, kterého znal méně než pět minut. Byl zděšený. Stále dokola si v hlavě přehrával tu větu - "Chci být tvůj hodný chlapec, daddy."

Proč to řekl? Proč ta slova vypustil ze své pusy, aniž by se nad nimi zamyslel. Proč? Proč? Proč?

Nedokázal přijít na jediné přijatelné řešení. Vždy chtěl svého daddyho, o tom nepochyboval, ale od jeho představ bylo toto velmi vzdálené.

Vždy snil o tom, že potká nějakého milého, laskavého muže, který ho bude zvát na rande a obletovat, až mu nakonec podlehne. Adoptují si dítě, koupí byt. Budou spolu šťastní.

Rozhodně nečekal že se vydá na pospas dominantnímu muži se zlým úšklebkem.

Louis o tom tak přemýšlel, nebo alespoň jeho hlava mu to tak říkala. Louisovo srdce ale nesouhlasilo. -Věděl, jak tě uklidnit. Věděl, co říct. Sladká slova, přesto dominantnost, kterou hledáš. On je ten pravý. Podřiď se mu - našeptávalo srdce. Co by měl asi tak drobný brunet udělat?

Poslechnout hlavu, a utéct, dokud může? Anebo se staršímu vydat a získat pocit že ho někdo miluje, nebo čelit velkému zklamání, že ho kudrnatý nikdy nemůže pochopit?

Rozhodl se. Už dál nechtěl být sám. Věděl, že pokud mu kudrnatý zlomí srdce, nezvládne to, ale byl odhodlaný obětovat se, alespoň pro pár minut lásky, toho hřejivého pocitu. A koneckonců, risk je zisk.

Brunet se déle nechtěl utápět ve svých myšlenkách, tak se rozhodl pro rychlou sprchu a něco k večeři.

Přešel do koupelny, ve které rozsvítil světla a zatáhl světlé závěsy na francouzském okně.

Svlékl se a oblečení hodil do koše na špinavé prádlo. Když procházel kolem zrcadla, zastavil se. Tlusté tělo, ženský zadek, krátké nohy, velké břicho, ošklivý obličej, bledá pleť, nudné oči a rozcuchané vlasy. I když sebevíc chtěl, teď už nevěřil že by o něj, -o toho malého ošklivého kluka- mohl mít zájem někdo tak nádherný.

Někdo tak dokonale dokonalý jako byl Harry.

Louis si povzdechl a se sklopenu hlavou se došoural do sprchového koutu. Pustil na sebe proud vody. Zprvu nadskočil, jak na jeho hlavu dopadly ledové kapky, předcházející skvěle horkým, pod kterými Louis konečně uvolnil své svaly a vypustil myšlenky.

Sáhl po svém kokosovém šampónu. Trochu si vymáčkl na ruku a vmasíroval do svých jemných hnědých vlasů. Poté vlasy spláchl a do rukou uchopil sprchový gel.
Malinový, jak jinak.

Dal si trochu do dlaní a začal přejíždět po svém těle. Aromatická vůně a horké kapky sjíždějící po jeho těle tvořily vražednou kombinace.

Brunet zavřel oči a na mysl se mu vkradla myšlenka na toho kudrnáče, pod jehož horkým dechem mu vyskočila husí kůže, začal se třást a splašeně dýchat.

Bylo to tak intenzivní, přitom to bylo sotva znatelné. A Louis si místo svých rukou začal představovat jiné. Svalnaté potetované dlaně které přejíždí po jeho rozpáleném těle.

Louis se opřel o ledové kachličky a prudce zavzdychal, když si přejel po špičce žaludu. Zvrátil hlavu dozadu a začal přejíždět rychlými pohyby po své chloubě, představujíc si, že jeho ruka není jeho, a že jeho hlasité vzdechy tlumí horké a vlhké polibky obsypávající jeho ústa.

"Ha-h-a-r-r-y-e-hh" hlasitě zavzdychal Louis s posledním přejetím a vystříkal se na světlé kachličky před sebou.

Udýchaně otevřel oči. Nevěřil tomu, co právě teď udělal. Že ho vzrušila pouhá myšlenka na toho proklatého kudrnáče.

Bleskově se opláchl a uklidil ten nepořádek co vytvořil. Zabalil se do županu, radši obloukem obešel zrcadlo.

Nemohl se na sebe teď ani podívat. Vešel do své ložnice. Chtěl přejít ke skříni, zarazil ho zvuk náhle příchozí zprávy.

'Unknown number'. Kdo to může být? Otevřel zprávu. Hlasitě zalapal po dechu.

"Ne ne ne ne ne, to není pravda, prosím ne," šeptl stále dokola modrooký. Dokola a dokola jezdil očima po těch několika slovech. Nejraději by se po přečtení té zprávy propadl do země.

Unknown number : "Doufám, že to bylo dobré, dělat se nad myšlenkou, na svého daddyho, babyboy."

Xoxo💦