Heart Boom/Yoonmin A/B/O

Prolog

"Další" zpoza dveří se znovu ozval nepříjemný hlas a další z řady zmizel právě za touto bílou deskou.

Zástup mladých lidí se táhl celou chodbou. Všichni měli hlavy sklopné k zemi, někteří dokonce popotahovali, dokonce se našli i tací, kteří se svou slabost nebáli dát najevo a nechávali slzy smáčet jim oblečení.

Byli že všech různých vrstev společnosti od těch, kteří si mohli dovolit koupit vše, na co ukázali, po ty co byli rádi za jedno teplé jídlo denně.

Něco však měli společného, všichni byli omegy, omegy které v průběhu tohoto roku měli dovršit patnácti let, tudíš věku, kdy jsou odebrány od rodin do výchovných center občas přezdívaných škol pro omegy.

Účel takového centra je jasný, připravit mladou omegu na její funkci ve společnosti, která není nijak příjemná.

Uspokojování alf. Ano, to byla životní úloha každé omegy. Úloha se kterou se narodila, nikdo si to nevybral.

Každý z těchto víceméně ještě dětí se musel během jednoho roku naučit pokoře a poslušnosti vůči alfám, jak uspokojit jejich chutě a samozřejmě jak se postarat o děti, které jim budou rodit.

Každému, co tu teď stál končil jeho starý život, od teď už nezáleželo na tom, z jaké vrstvy pocházejí, nebo jak jsou vzdělání. Teď už záleželo jen na jejich vzhledu a zdravotním a kondičním stavu. Nikdo totiž nechtěl nemocnou, nebo slabou omegu.

A právě to hodnotili za těmi osudnými dveřmi, před kterými všichni stáli. Čekala je tam zdravotní a estetická prohlídka na základě které měli být rozděleni do jedné ze tří skupin.

Skupina A byli ti nejlepší. Nejkrásnější a nejzdravější omegy připravené pro vysoce postavené alfy, které si takovýto luxus mohli dovolit.

Skupina B byli ti průměrnější, stále však hezké omegy. Připadly níže postaveným alfám a dražily se za nižší ceny.

Nakonec tu byla skupina C. Omegy, které něčím nevyhovovaly a bylo podle toho s nimi zacházeno. Byly prodávány do bordelů, nebo velice chudým alfám, kterých však nebylo mnoho.

V tomto zástupu se krčil i drobný černovlasý chlapec. Třásl se strachy a hypnotizoval spodní okraj dveří před sebou. Věděl, že je na řadě a s následujícím 'Další' bude muset podstoupit soud o jeho budoucnost.

Myšlenkami byl stále u toho okamžiku, kdy do jejich malého domku vtrhli lidé v bílích uniformách a se zbraněmi za opasky.

Jeho matka brečela, křičela a vzpírala se otci v náručí, když ho dvě silné ruce propadly v podpaží a vláčely ho pryč z domu.

Všichni věděli, že tento den přijde. Už od jeho narození, kdy se projevil jako omega jen čekali, kdy u nich tito lidé zazvoní. Ale nebyli připravení, bylo toho ještě tolik, co chtěli stihnout a už nikdy nebudou mít příležitost.

Chlapci po tváři sklouzla neposlušná slza a hned se vpila do lemu jeho dlouhého, pruhovaného trika. Slíbil si, že bude silný a brečet nebude, ale toto ho opustilo hned, co se za ním zavřely vrata dodávky a on si uvědomil, že je to opravdu naposled, co vidí své rodiče, svůj dům, že je to poslední sbohem jeho starému životu.

"Další" dveře se otevřely a černovlasý dostal nevrlý pokyn od muže v bílé uniformě, aby vstoupil. Za tento den už pečlivě zhodnotili zhruba čtyřicet omeg a konec řady byl stále v nedohlednu. Nebylo divu, že je muž již unavený.

V místnosti byl stůl na jedné straně s křeslem a na druhé s od pohledu nepohodlnou stoličkou. Poté tu byly všude k vidění různé děsivé přístroje z nichž chlapec poznal jen váhu a metr.

Nikdo jiný, kromě něj a nevrlého muže v uniformě tu nebyl. To ho značně znepokojilo. Znamenalo to, že o jeho osudu má teď rozhodnout právě tento, ne zrovna mile vypadající, člověk.

Sám se posadil do křesla a chlapci ukázal na stoličku z druhé strany bílé desky stolu. Černovlasému ta barva začínala vadit. Vše tu bylo bílé, od doby co opustil dům viděl jinou barvu jen na oblečení ostatních omeg.

"Jméno?" muž před ním otevřel prázdnou složku, chystaje se do ní zaznamenat co možná nejvíce informací o drobném chlapci před ním.

"P-Park Ji-min" černovlasý měl vyschlé hrdlo, celý se klepal a byla to už dlouhá chvíle od doby, co promluvil naposled, nebylo divu, že se zakoktal.

Z žádného muže v nechutně bílé uniformě Jimin necítil žádný feromonový pach. Všichni to musely být bety, jinak si to nedokázal vysvětlit.

"Datum narození?" člověk před ním se na vystrašeného černovláska ani nepodíval, pouze koukal do papírů, podával otázky a zapisovat si odpovědi.

"Třináctý říjen dvatisíce osmdesátosm" pronesl tiše, tentokrát už bez koktání a nepřestává si nervózně hrát s palci u rukou.

"Dobře, přejdeme k vyšetření" těžce vydechl, sebral složku ze stolu a postavil se z pohodlného křesla.

Jimin bez jakéhokoliv vyzvání po něm tento pohyb zopakoval a nechal se sebou dělat vše, co s ním muž v uniformě plánoval.

***

"... Lee Felix... A" zaznělo jméno dalšího z mladých lidí vyrovnaných do několika řad. Tedy tak tomu bylo na začátku. Nyní stál v obrovské, prázdné místnosti jen drobný černovlásek.

Jenže to nevypadalo, že by se nad ním někdo mínil slitovat a zavolat jeho jméno a skupinu, ke které se měl připojit ať už by byla jakákoliv.

Nicméně zapomenuto na něj nebylo. Naproti němu kráčela černovlasá, štíhlá žena s vlasy sčesanými v perfektním drdole v, jak jinak, bílé uniformě a za ní dva muži v tomtéž oblečení.

Bez jediného slova ho chytil každý za jednu paži a zmateného ho vláčeli rychlím krokem, který neměl šanci stíhat, za onou ženou.

Prošli mnoha dveřmi a chodbami, že pro vyděšeného černovláska bylo nemožné si zapamatovat cestu zpět. Byl zcela odkázán na lidi v bílém.

Za dalšími dveřmi se zastavili. Chlapec začal automaticky zkoumat okolí. Ocitli se v luxusně vypadající, prosklené kanceláři.

Za jistě drahým bílým stolem s několika papíry na vrchu, jinak však zcela uklizeným seděl postarší muž také v bílém, ale neměl na sobě uniformu, ale oblek.

Černé, místy prošedivělé vlasy sahající kousek nad ramena měl perfektně sčesané dozadu, na tváři kamenný výraz a autorita z něj sálala na kilometry daleko.

Alfa

Naproti němu seděl oproti tomu muž, který, ač mohl být stejně starý, vypadal oproti mocné alfě odrbaný a neupravený. Tělo mu zakrývalo laciné, šedé sako a krátké vlasy byly zkrocené jen tak, aby se neřeklo. Přesto i on se mohl pyšnit titulem alfa.

Jen co skupinka tří bet a omegy vstoupila, rozhovor dvou mužů utichl a pohledy obou se stočily právě na nic netušícího černovláska.

"To je on?" zeptala se alfa v šedém saku. Muž naproti kývl "Při plném zápřahu by mohl vydržet půl roku, možná o měsíc déle".

Jimin pochopil, že se mluví o něm, ale to bylo celé. Znělo to, jakoby ho prodávali, ale ještě neprošel výcvikem, navíc nechtěl být majetkem nějaké staré alfy, co by ho jen zneužívala.

Muž se zvedl od stolu a šel směrem k černovláskovi, ten moc dobře věděl, že nesmí zvednout pohled od země, dokud mu to není dovoleno.

Poslušně se nechal nestydatě prohlížet a osahávat starší alfou. Byl omaga a jeho názor nikoho nezajímal. Byl tu jen zbožím.

"Hmm... Je hezký, vypadá i poslušně a cena také není špatná... Myslím, že u nás pro něj najdeme uplatnění"

Ještě ten den nasedl Jimin do auta alfy, které byl prodán a byl odvezen do podniku, který sloužil výhrůžka pro neposlušné omegy...

Takže prolog je venku...

Doufám, že se vám líbí a dáte tomuto příběhu šanci.

BloodyPrincess