Heart Boom/Yoonmin A/B/O

35

A seděli tam znovu, na bílých, koženkových křesílkách v čekárně před ordinací. Ticho, které mezi nimi panovalo bylo, protkané napětím a obavami, ale ani jeden si ho nedovolil přetnout.

Jakoby se bály všechny ty tíživé myšlenky vyslovit nahlas, jakoby ticho mělo udržet hrůzné představy co nejdál od reality.

Jen na meruňkové stěně otraveně tikaly kulaté hodiny. Nekompromisně připomínaly čas. Každou vteřinu i minutu, kterou v čekárně čekali jako vrazi na elektrické křeslo.

Yoongi byl ještě pár minut zpátky téměř nepříčetný. Jen co Jimin přestal zvracet, nenechal ho ani se natáhnout k umyvadlu pro trochu vody na vypláchnutí štiplavé hořkosti z úst.

Hned ho popadl za ruku a jako hadrovou panenku vláčel dolů po strmých schodech hned do garáže. Jimin s ním jen sotva udržel klopýtavý krok a potlačil nutkání znovu začít zvracet.

Než si to ubohý omega vůbec stihl uvědomit, seděl pripásaný v kožené sedačce černého sporťáku.

Vozidlo se s ním řítilo rychlostí, která jistě přesahovala všechny předpisy, co kdy mohly vzniknout. Ale alfa, pevně svirající volant nevypadal, jakoby ho ten fakt vůbec zajímal. Jen upřeně hleděl před sebe na vozovku, zatnutá čelist a klouby křečovitě bílé. Jimin se neodvážil vydat jediný.

Teprve až když zaparkovali před budovou, ve které se ordinace nacházela, si Yoongi všiml, že zatímco Jimina do auta vtáhl zcela nahého, od sám měl jen domácí mikinu a volné kalhoty.

Mikinu tedy rychle přetáhl přes hlavu omegovi a sám zůstal jen v tílku a kalhotech. Doufal jen, že v čekárně nenarazí na moc lidí.

Naštěstí ale na bílých křesílkách opravdu nikdo neseděl. Yoongi tedy nemarnil čas a v panice bez zaklepání vtrhnul do dveří.

Sestra sama neměla šanci alfu v afektu zastavit a zděšený Jimin pletoucí se jim pod ruce také nepomáhal.

Nakonec musel zasáhnout doktor a přestože byl beta, rázně černovláska s jeho omegou vyprovodil že dveří s přísným "Počkejte až budete na řadě".

Alfa se naštěstí během pár minut zklidnil a sám sebe v duchu profackoval za tak neprofesionální jednání.

"Jimine?" otočil se s něžným výrazem k stále ještě trochu roztřesenému omegovi a opatrně ho pohladil po černých pramenech.

"Moc se omlouvám, nechtěl jsem tě takhle vyděsit" omega k němu zvedl pohled a přitulil se do jeho dotyku.

Nebylo třeba slov, aby bylo jasné, že už jsou oba v pořádku. Možná to mělo na svědomí nové pouto, které mezi nimi vzniklo a mohli sdílet své emoce.

Alfa Jiminovi prohraboval vlasy a pomalu uvolňovat napětí, které do místnosti přinesly. Omega si jeho pozornost neskrývaně užíval a téměř zapoměl, proč a kde vlastně jsou.

Dokud se tedy znovu neotevřely dveře, ze kterých vyšel dráze oblečený alfa s maldou omegou, která měla v sádře půl ruky.

Mezitím co dívka, stejně jako Jimin, před druhou alfou pokorně sklonila hlavu, muži se propalovali pohledy a němě měřili síly a dominanci.

U dvou cizích alf majících u sebe své omegy to nebyla nijak zvláštní věc.

"Další" do čekárny vešla sestra a celou napjatou situaci zakončila. Druhý muž nakonec lehce, téměř nepatrně kývl a i s omegou odešel.

Yoongi mezitím už cpal Jimina do ordinace. Chlapec sebou jen nechal bezmocně vláčet neschopné jakéhokoliv odporu.

"Dobrý den pane Mine" doktor je jako vždy mile přivítal a pokynul k židlím naproti jeho stolu, aby se mohli v klidu usadit a probrat ten předešlý chaos.