2.

1.5K 72 2
                                    

Malou dívenku jsem položila do postýlky a následně přikryla peřinou. Ještě jsem ji políbila na čelo a poté opustila její pokoj.

Jakmile jsem dveře zavřela, povzdechla jsem si, jelikož jsem vůbec netušila, že něco takhle malého může mít tolik energie. Nakonec jsem ji, ale pustila pohádku, u které nakonec usnula.

Sešla jsem nádherné schody a ocitla se znovu před vchodovými dveřmi. Nahnula jsem se k botníku a vyndala své boty, které jsem si hned obula. „Moc vám děkuji" usmála se na mě Brigit, jejich 'služka', a podala mi tašku s jídlem. "To jste ale nemusela" nechtěla jsem si vzít od ní jídlo, ale ona se nedala.

„Tak tedy děkuju, a nashledanou" řekla jsem ještě a poté vyšla směrem do tmy. Stále bylo teplo, ale už ne tak hrozné jako před tím. Ocitla jsem se znovu před bránou, která se hned otevřela. Ještě jsem se jednou ohlédla na dům a poté vyšla směrem k zastávce.

Když jsem přišla k zastávce, autobus rovnou přijížděl. Vyndala jsem si rovnou tedy kartu a nastoupila. V autobuse už moc cestujících nebylo, proto tu bylo i více místa, kam bych si mohla sednout. Můj zrak spočinul tedy na prázdném místě úplně vzadu u okénka.

Cestou jsem sledovala ulice, ve kterých se už moc lidí nenacházelo až na pár zamilovaných párů a nějakých oslavenců, kteří se právě vraceli domů z velmi vydařené oslavy. Dlouho jsem už neviděla své přátele, ale bohužel všichni buď máme něco v plánu a nebo prostě chceme být společně s rodinami než znovu škola začne.

Autobus zastavil a já mohla vystoupit. Už z dálky jsem mohla vidět náš dům, ve kterém se stále ještě svítilo a proto jsem hned tedy zrychlila.

„Jsem doma!" zavolala jsem do prostoru domu a dala si boty do botníku, kde se nacházelo dalších pár bot. „Ahoj zlatíčko" přišla ke mně mamka a rovnou mě obejmula. „Přinesla jsem něco k snědku, teda ta paní mi to dala" řekla jsem a ruku, ve které jsem držela tašku, jsem trochu více nazvedla, tak aby upoutala pozornost mamky. Ta pouze přikývla a tašku si převzala.

Následovala jsem ji do kuchyně. „Jsem celkem unavená, asi si rovnou půjdu lehnout" zívla jsem si a přešla blíže k mamce, abych ji mohla dát pusu na tvář. „Dobrou" řekla jsem a vyšla schody, které mě dovedly do mého pokoje.

Byla jsem dost unavená a proto jsem se i vykašlala na sprchu. Vytáhla jsem své pyžamo a rovnou si ho oblékla. Špinavé oblečení, které jsem dnes měla na sobě, jsem odnesla do koupelny a dala ho do koše na prádlo. Když jsem už tedy byla v koupelně, tak jsem si alespoň umyla obličej a vyčistila zuby.

Už v polo spánku jsem došla do pokoje. Zatáhla jsem rolety, aby na mě nekoukali sousedi a zhasnula světlo. Přešla jsem zpět k posteli a lehla si. Dlouho mi to netrvalo a už jsem spala.

Kapitola je trošku o ničem, ale můžete se těšit na příští😏

Doufám, že se vám alespoň trošku líbila:)

~Jemun

Au Pair |k.thKde žijí příběhy. Začni objevovat