Au Pair |k.th

21.

,,Jsme doma!" oznámil Hobi do útrob domu, jakmile jsme vešli dovnitř, a však mu nikdo na to neodpověděl. Jemně jsem mu stiskla rameno, na což se otočil čelem ke mně. ,,Asi šli ven" řekla jsem a raději hned poté odešla do pokoje.

Neměla jsem chuť se bavit, natož podívat na Taehyunga. Nevím proč, ale nějakým způsobem mě zklamal tou jeho reakcí, jež mi ukázal v obchodu. Samozřejmě že jsem mu velmi vděčná, že mi šaty koupil, ale nemusel si stále držet tu jeho masku před obličejem.

Dveře od pokoje jsem za sebou zavřela a přešla ke skříni, ze které jsem si vytáhla legíny s mikinou v barvě žluté, která patřila k mým oblíbeným.  Po překlenutí jsem oblečení, jež jsem měla ještě před chvílí na sobě, uklidnila a posadila se na postel. Byla ustlaná, takže předpokládám že tu byla máma Jin.

Nad představou Jina, jež vešel do mého pokoj s vyděšeným pohledem z mého nepořádku, jsem se musela zasmát. Bohužel moji radost, která trvala pár vteřin, přerušilo ťukání na dveře.

,,Dále" řekla jsem a do pokoje vešla osoba, kterou jsem za každou cenu nechtěla vidět. ,,Co potřebuješ, Taehyungu?" postavila jsem se a s naštvaným výrazem dala překřížené ruce na hruď.

,,Já-" podrbal se na hlavě a sklopil zrak k zemi. ,,Chci se ti omluvit" vyšlo nakonec z něj. ,,A za co?" odfrkla jsem si a přišla k němu blíže, na což jeho pohled zvedl a zabodl ho do mě.

,,Za moji reakci v tom obchodě" úlevně si oddechl, na čímž jsem musela nevěřícně zavrtět hlavou. ,,Vážně se omlouvám" řekl naléhavě, když jsem stále neodpovídala.

,,Proč jsi takový?" vylezlo nakonec ze mě, na což se Tae na mě nechápavě podíval a společně se mnou se posadil na postel,  která už nebyla tak hezky ustlaná, tak jako byla před tím.

,,Jednou se ke mně chováš jako bych byla nic a poté mě v jinou dobu políbíš, čímž mi dáváš znamení, že ke mně něco cítíš, ale teď si už nejsem v ničem jistá, tak jak jsem byla v tu noc, kdy jsi mě zachránil" po dokončení této ne zas až tak krátké věty, mi začali po tvářích téct malé kapičky slz.

,,Soo" řekl smutně a rukou si mě otočil čelem k sobě. ,,Já....miluju tě" vyhrkl ze sebe, nad čímž jsem nemohla uvěřila svým uším, když tu větu dokončil. Dokonce jsem si i chvíli myslela, že tuhle větu nikdy v životě nevysloví, ale mýlila jsem se.

Nestihla jsem ani nic na to říct a jeho rty se objevily na těch mých. Zaskočeně jsem na něj chvíli hleděla, ale poté jsem začala s ním spolupracovat. Byly tak jemné až jsem z toho nestihla postřehnout, že ležím pod ním na posteli.

Jeho ruce začali putovat po mém těle, zatímco ty mé stále byly v jeho vlasech. Jakmile jsem za ně trochu zatáhla, do polibku zavzdychl, na což mi poté začal sundavat oblečení a jelikož jsem nechtěla být pozadu, udělala jsem to samé.

Když už jsme oba byli nazí a všechno oblečení bylo poházeno po celém pokoji, vnikl do mě.

Dobře, za tuhle kapitolu se hodně stydím a omlouvám se, jak je to napsané, ale chápeme se, ne?😅😂

Jinak doufám, že se vám i tak líbila  a ráda bych věděla váš názor tuhle knihu, jakožto celou 💜

~Jemun