28.

791 45 2
                                    

Ve vzduchu bylo cítit napětí, které už dokonce pocítili i lidé, kteří byly opodál. Vyděšeně se na nás koukali a raději odcházeli někam, kde by se cítili mnohem bezpečněji.

,,Nikdy!" řekl rázně Tae a rukou stáhl  k opasku. ,,Myslel jsem, že to půjde po dobrém, ale jak vidím, tak asi ne" zákeřně se Jaebum pousmál a hlavou kývl ke svým mužům.

Všichni naráz vytáhli pistole a zamířili na nás. Bohužel nikdo se ani nehnul. Teda až na hosty, kteří s křikem vybíhali z místností.

,,Proč všechno řešíš násilím?" otázal se Tae a nespouštěl pohled z Jaebuma, dokud podruhé nekývl. Poté se už ozvala střela, která díky bohu nikoho nezasáhla, pouze sklo, jež se nacházelo za námi.

Tentokrát i chlapci, kteří tu celou dobu stály za námi a mlčky to všechno pozorovali, vytáhli zbraně a pustili se do boje. Tae mě okamžitě popadl za ruku a vyběhl směrem k východu. Bohužel když jsme proklouzli kolem Jaebuma, ucítila jsem bolest na břichu.

,,Tae" šeptla jsem, na což se zastavil a zmateně se na mě podíval. Ruku, kterou jsem se držela za břicho, jsem odkryla, a tak se nám naskytl pohled na mou krev.

Z ničeho nic mě pohltila panika, jelikož to co se právě vytvářelo v mém bříšku, bylo v ohrožení. Samozřejmě že jsem to neměla ověřené, ale byla jsem si tím docela dost jistá.

,,Promiň" znovu jsem zašeptala a poté spadla do nekonečné černoty. Poslední co jsem slyšela, byl Taeho hlas, říkajíc abych ještě chvíli vydržela, ale já už nemohla.

~Jemun

Au Pair |k.thKde žijí příběhy. Začni objevovat