Au Pair |k.th

9.

Celou cestu autem nikdo nevypustil ze svých úst ani hlásku. Všichni jsme buď hleděli ven z auta a nebo spali, tak jako Taehyungův přítel, Jimin.

„Jsme tu" poznamenal chlapec, který celou tu cestu řídil. Očkem jsem mrkla k Taemu, ale jeho pohled byl stále namířen k oknu. S pouhým povzdechem jsem rozepnula pás a vystoupila z auta.

Jakmile všichni už stáli před autem, tak jsme se společně vydali ke dveřím od domu, který jsem v životě nikdy neviděla. Nejvyšší z chlapců vyndal klíče ze zadní kapsy od svých kalhot a odemkl.

Můj pohled okamžitě spočinul na ohromném lustru a nádherném schodišti, který byl velice podobný tomu, který měl Tae doma. Jediná věc, která tu ale chyběla, byla malá Yuri. Celou dobu jsem na ní nepomyslela, až do doby než jsem spatřila tento dům. Chyběl mi její smích, obětí, ale i její pláč. Musím se přiznat, přirostla mi hodně k srdci.

„Ahoj, já jsem Hoseok, ale můžeš mi říkat Hobi" přiskákal ke mně chlapec s úsměvem na tváři a pevně obejmul. „Jo, taky tě ráda poznávám" zasmála jsem se a objetí mu opětovala.

„Myslím že to stačilo, Hoseoku" řekl Taehyung suše a Hobiho ode mě odstrčil. Nechápavě jsem se na něj podívala a nespouštěla pohled z jeho očí, které byly tmavší než jindy.

„Proč jsi pro mě přijel" nadhodila jsem a ruce si skřížila na hrudi. Na chvíli jeho obličej změkl, ale poté znovu nasadil svou masku. „Spíš, bych se měl ptát já, co jsi dělala v mé kanceláři, ne?" zamračil se a rukama praštil do zdi, pár centimetrů od mé hlavy.

„To by stačilo" přistoupil nejvyšší, jméno stále jsem neznala, a Teaho ode mě odsunul. Stále ještě v šoku jsem na něj hleděla a nechtěla si připustit pocit nebezpečí v jeho blízkosti.

Nevím jestli to dává smysl, ale budu doufat, že ano.

Chtěla bych vám moc poděkovat za 100 přečtení. Když jsem to viděla, nemohla jsem uvěřit svým očím. Vím, možná to někomu připadá málo, ale pro mě to je opravdu hodně. Moc to pro mě znamená a budu nadále doufat, že se vám mé kapitoly líbí a budou líbit ❤⭐

~Jemun