Au Pair |k.th

10.

Skze slzy, které se začaly shromažďovat v mých očích, jsem sledovala Teaho obličej, na kterém bylo hned poznat jeho omluvný pohled. Můj šok z jeho činu, ale byl větší.

Oba dva jsem odstrčila stranou a vyběhla do horního patra po schodišti, kde jsem zaplula do jednoho pokoje, který byl nejdál od těch ostatních.

Když se dveře zavřeli, pomalu jsem po nich zády sjela až k zemi. Kolena si přisunula blíže k tělu, tak jako v té místnosti, kde jsem byla a čekala až mě někdo osvobodí.

Slzy neustále tekly po mých už růžových tvářích a nechtěly přestat. Cítila jsem se v tomto domě v nebezpečí, které může každou minutu přijít a zabít mě.

Z té celé situace se mi dokázalo usnout, ale i přesto mě doprovázel JB společně s jeho partou, ke které se tentokrát připojil i Taehyung.

Prudce jsem se posadila do sedu a porozhlédla se po místnosti. „Klid. Byl to jenom sen" řekl jemně Jimin a natáhl ruku, kterou mě chtěl pohladit, ale ucukla jsem. Odsunula se do rohu, co nejdál od něj a potichu ho sledovala.

„Ježišky, mě se nemusíš bát" vystrašeně se na mě podíval a kousek poodstoupil. „Přišel jsem tě zkontrolovat. Měla jsi horečku" mírně se usmál a znovu se posadil na svou židli, ale tentokrát ji posunul o kus dál, abych měla alespoň trochu lepší pocit v jeho blízkosti.

„Proč?" potichu jsem nechala vyznít otázku a nepřetržitě ho nadále sledovala. „Co proč?" otázal se a pravou rukou si odhrnul z čela své nádherně tmavě šedé vlasy, které mu ohromně slušely.

„Proč jste pro mě přijeli?"

Trošku jsem přemýšlela a napadlo mě, jestli by jste nechtěli jednu kapitolu o tom, co dělal Taehyung, jakmile Soo vyběhla z domu s domněním, že zavraždil jejího tátu?!

Doufám, že se vám jinak kapitola líbila ❤

~Jemun