EPILOG

967 60 7
                                    

,,Bojun, běž prosím tě pro tatínka a Yuri" řekla jsem své holčičce, kterou jsem porodila před třemi lety, i přes to všechno nebezpečí číhající za rohem. ,,Ano, mami" zašišlala a s doprovodným smíchem vyběhla na zahradu, kde se ti dva nacházeli.

Mezitím, co oni ještě byli venku, jsem dala na stůl příbory a talíře, které jsme dostali jako svatební dar od mých rodičů. Byla škoda, že tam nemohli být i Taeho rodiče, ale i tak to bylo nádherné.

,,Ahoj, zlato" zašeptal mi Tae do ucha a ruce omotal kolem mého pasu. ,,Ahoj" usmála jsem se a ponechala na jeho tváři polibek. Jen si nad tím odfrkl a posadil se ke stolu, kde už ty dvě uličnice seděli a dělali nepořádek.

,,Jsem ráda, že jsi se před těmi třemi lety vrátil" řekla jsem a chytila jeho levou ruku, kterou měl položenou na stole. ,,Ne, to já jsem rád, že mi Jimin otevřel oči a já se vrátil" ruku mi políbil a nadále nepouštěl z té své.

,,Už nikdy tě neopustím a nenechám ode mě odejít"

Konec

Chtěla bych vám moc poděkovat za všechno to hlasování, přečtení a komentáře, jež jste psali pod mé kapitoly. Nikdy bych neřekla, že by takováhle blbost mohla mýt přes 1k přečtení a za to vám moc děkuju.


~Jemun

Au Pair |k.thKde žijí příběhy. Začni objevovat