Au Pair |k.th

1.

Byla středa, pár hodin po obědě, a já právě nastupovala do autobusu, který mě měl zavést do ulice, kde právě budu hlídat jedno dítě. Chtěla jsem si  totiž trošku něco přivydělat než nastoupím na vysokou školu, a tak jsem si našla práci jako au pair. Teda až na to, že nejsme v cízí zemi a nebydlím u té rodiny.

Když autobus zastavil na zastávce, kde se velmi blízko nachází ta rodina, vystoupila jsem a rovnou zahnula doprava. Už z dálky jsem dům mohla vidět.

Byl ohromný. Měl snad tu největší zahradu, kterou jsem kdy mohla vidět. Byla krásně vyzdobená kytkami a různými stromky.  Dům byl zbarven do barvy bílé s velkými okny. Není to teda jeden z těch úplně moderních domů, ale zase není nejstarší.

Došla jsem k černé bráně a zmáčkla zvonek, který se nacházel hned vedle. Abych popravdě řekla, byla jsem velmi nervózní. Nikdy jsem někoho nehlídala a už vůbec ne u někoho cizího.

„Ano?" ozval se ženský hlas vedle mě, čehož jsem se velmi lekla, ale poté mi hned došlo, že jsem ještě před chvílí zvonila.

„Jsem Kang Soojin a přišla jsem vám pohlídat dítě," řekla jsem a při tom jsem se přiblbě usmívala. „Jo aha, tak to pojďte dál." ozval se smích a velká vrata se otevřela.

Před hlavními dveřmi do domu už stála žena, kterou jsem považovala za matku toho stvoření, které budu každý den hlídat. Mírně jsem se tedy na ni usmála.

„Dobrý den, ráda vás poznávám" potřásli jsme si rukou a vešli rovnou do domu. Jakmile má noha vstoupila na mramorovou podlahu, má ústa se otevřela do kořán. Paní se nad tím jen tiše  zasmála a pověsili kabát, který jsem ji dala. Rychle jsem tedy zavřela pusu a s červenými tvářemi se na ni podívala.

„Eeeh, kde je vaše dcerka," zeptala jsem, při čemž jsem se ještě porozhlédla po ohromné místnosti, ale holčička nikde. „Já nejsem její matka" zavrtěla hlavou a místo toho mě dovedla do obývacího pokoje.

„A kdo teda" řekla jsem zvědavě a očima přelétla po místnosti, abych se mohla pokochat nádherou toho velmi tajemného domu. „Dívka maminku už nemá" řekla smutně a posadila se vedle mě a až teď jsem si všimla, že má kolem těla uvázanou zástěru. Tím jsem tedy usoudila, že žena je pravděpodobně jejich služka.

„Pane bože, to jsem nechtěla. Moc se omlouvám, ale nevěděla jsem to" omluvně jsem se na ni podívala a poté hlavu sklopila k zemi.

„Nic se neděje" pohladila mě po rameni a chytla mou ruku do své. „Myslím, že by jsi tohle měla vědět," odmlčela se na chvíli a poté znovu na mne pohlédla.

„Když se Yuri narodila, její maminka umřela. Chlapec, který byl velmi mladý a zároveň byl otcem děvčete, nemohl furt pochopit, že bytost, kterou opravdu miloval, právě vidí mrtvou. Proto si poté řekl, že bude vychovávat svojí dcerku, co nejlépe a že ji bude milovat do konce svého života a nikdy ji neopustí. Jenomže chlapec už má toho teď hodně v práci a dívku nedokáže nadále hlídat a tak vám napsal, aby jste ji ohlídala alespoň vy" skončila svůj mešní monolog a pohled přesměrovala na fotku, která se nacházela nad krbem.

„A proč ji nepohlídáte vy" nedalo mi to. Musel si toho asi projít hodně, ale i tak, proč ji ona nemůže pohlídat? Vždyť s dívkou určitě žije od malinka.

„Pán chtěl, aby to byl někdo jiný než já" řekla smutně a společně se mnou se postavila. Jen jsem přikývla a znovu se podívala na obraz, kde byla pouze nádherná žena, což byla asi jeho milovaná.

„Yuri!" zavolala do druhého patra, kde se ozvalo otevření a následné bouchnutí dveří. Poté jste mohli už pouze slyšet dupot malých nožiček. Usmála jsem se nad tou představou a zavrtěla hlavou.

„Ano?" vešla do místnosti hnědovlasá holčička s tím nejroztomilejším obličejíčkem. „Tohle je tvoje nová chůva Soojin" ukázala na mě a u toho se usmívala. "Stačí Soo" podotkla jsem a taky se usmála.

Ještě jsem tady neviděla knížku, kde by se nacházela au pair a tak ji tady máte:)

Doufám že se vám bude líbit

~Jemun