Jakmile se dveře za ním zavřely, v místnosti se ocitlo ticho. ,,Já už asi půjdu" zmateně řekl doktor a vyšel směrem též tím směrem. ,,Chcete, aby sem přišli vaši kamarádi?" optal se ještě než odešel. Jen jsem potichu přikývla a pohled stočila k oknu.
Město jež zahalil černý pláž, bylo nádherně osvícené pouličními lampami, na nichž ještě stále sedělo pár holoubků. Auta stále jezdila, jak na závodní dráze a lidé spěchali domů za rodinami.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na mamku s taťkou, které jsem asi nedávno potkala. Nevím, jak jsem dlouho spala, takže to může být klidně i měsíc, co jsem je poznala.
Z mých myšlenek mě odvrátilo ťukání na dveře. ,,Dále" řekla jsem a do místnosti vběhli kluci. ,,Pane bože Soo, jsi v pořádku?" vrhnul se ke mně jako první Hobi a začal si mě prohlížet.
,,Jo, jsem. Nemáš se čeho bát" vřele jsem se usmála a rukou ho pohladila po vlasech. ,,Jen, jak dlouho jsem byla mimo?" tohle byla další věc, kterou jsem chtěla vědět, jelikož moje bříško už nebylo tak malinké jako předtím. Což nechápu, jak si Tae toho nemohl všimnout.
,,Asi tak dva měsíce" odpověděl mi smutně Jungkook a posadil se na židli vedle mě. Jen jsem přikývla a pohledem přejela pokaždém z chlapců, jež stáli kolem mé postele.
,,Kde je Jimin?" skoro jsem to i vykřikla, když jsem chlapce neviděla v místnosti. Bála jsem se, že se mu něco stalo, ale to by nejspíše kluci nedopustili.
,,Šel za Taehyungem" oznámil Namjoon a napil se z kelímku s vodou, který tu celou dobu držel. ,,Aha" odpověděla jsem lehce a trochu více se zachumlala do deky.
,,Proč vlastně tak rychle vyběhl odsud?" zeptal se z ničeho nic Yoongi, který za tu dobu, co tu se mnou jsou, nic neřekl. ,,No, víš" začala jsem a cítila, jak se mi barva tváří mění na rudou. ,,Tak trošku se stala nehoda a teď ve mně žije ještě jedna bytůstka"
Taková kapitola o ničem, ale i přes to doufám, že se vám líbila
~Jemun
ČTEŠ
Au Pair |k.th
FanfictionChtěla pouze pomoci rodině pohlídat dítě, ale to co se poté dozvěděla, ji změnilo celý život... Předem se omlouvám za chyby v textu.
