Au Pair |k.th

5.

„Mohla by jsi tohle odnést do šatny, prosím tě?" podala mi Brigit košík s nějakými věcmi a hned zase odcházela do kuchyně, kde tak stráví celý svůj život, podle mě.

Yuri se právě koukala na nějakou pohádku, takže jsem měla chvíli na to si vydechnout. Šnečím krokem jsem se tedy vydala do nějaké šatny. Kde se nachází, to jsem právě nevěděla, ale to asi nevadí. Prostě si na chvíli zahraju na Sherlocka.

Otevřela jsem jedny dveře, tam nic, druhé, zase nic. Poté tu už zbývali poslední, do kterých posledně vstoupil pan Kim a proto jsem je vynechala. Rovnou jsem vyšla do druhého patra, kde jsem šatnu konečně našla.

Vrátila jsem se zpět za Yuri a posadila se vedle ní. „Co dávají?" vzala jsem si jedno jablko, které se nacházelo na stole, do ruky a rovnou se do něj zakousla. „Slaďoučké"  šeptla jsem a dál vychutnávala tak dobrou chuť jablíčka, které jsem už neměla pěkně dlouhou dobu. „Ledové království" zatleskala a dál sledovala televizi. Pouze jsem se nad tím uchechtla a pohádku sledovala s ní.

„Jsem doma" ozval se hluboký hlas z chodby. Yuri šťastně vypískla a rychle se rozeběhla od stolu za osobou, která zrovna přišla. „Yuri, máš tady jídlo!" křikla po ní Brigit, jenže holčička už byla pryč.

Povzdechla jsem si a začala sklízet ze stolu všechno nádobí, jelikož mi bylo rovnou jasno, že ona už jíst nebude. „Nech to" pleskla mě přes ruce Brigit a sama si všechno ode mě převzala. Nechápavě jsem se na ni podívala, ale ta už dělala jako bych tu nebyla.

Pokaždé, když pan Kim byl doma, chovala se divně. Vždycky co jsem ji chtěla pomoct, mě odpálkovala a poslala zpět za Yuri.

„Dobrý den" řekla jsem a posadila se vedle Yuri, která právě v ruce držela jednu ze svých panenek. „Co tu děláte tak brzo" pohled jsem přesměrovala na něj a usmála se. „Mám na pár dní volno" úsměv mi opětoval a vzal si Yuri na klín.

„Takže k vám teď na pár dní nemám chodit nebo-" nedokončila jsem větu, jelikož mi do toho skočil. „Ne ne, myslím že Yuri by byla smutná, kdyby vás neviděla dlouhou dobu" pohladil malou holčičku po vlasech, která se nad tím zahihňala.

„Nechceš se jít zase projít, Yuri?" zeptala jsem se ji, jelikož jsem neměla co dělat a v tomhle domě jsem už nechtěla být. Nutně jsem potřebovala na čerstvý vzduch. „Jo!" zajásala a rozeběhla se do pokojíčku, kde se převlékla.

„Můžu jít s vámi?" zeptal se pan Kim, když jsem si společně s Yuri obouvala boty. „Určitě" přikývla jsem a vyšla s dcerou, toho může, ven.

„Yuri si vás hodně oblíbila" řekl cestou a při tom držel malou za ruku. „To já ji taky" usmála jsem se a dál si prohlížela okolí. „Nechcete si raději tykat? Já si pak připadám moc starý" zasmál se a trošku si poupravil ofinu, která mu padala do očí. „Dobře, Taehyungu" dala jsem důraz na jeho jméno a poté se zasmála.

„Kolik ti vlastně je?"zeptala jsem se a stále pozorovala Yuri, která si právě hrála na pískovišti s partou dětí. „Dvacet dva" řekl nezaujatě a stále si sundaval a nandaval svůj prstýnek, který nosil na ukazováčku. „Tobě?" otočil se čelem ke mně, ale já stále sledovala malou. „Dvacet jedna" (řekněme že Soo si dala na dva roky pauzu od školy:))

„Počkat, to jsi měl Yuri v devatenácti" šokovaně jsem se na něj podívala a on pouze přikývl. „Byla to nehoda" při té vzpomínce mu ukápla slza, kterou si ale hned na to utřel.  „Omlouvám se" řekla jsem tiše a sklopila hlavu. Sledovala jsem své prsty, kde se nacházel jeden prstýnek, podobný tomu, co měl na sobě Tae.

~Jemun