Společně jsme se vrátili zpět do hlavního sálu. Lidí tu bylo tentokrát mnohem víc, než když jsme odcházeli, a proto ve mě vznikla panika.
Zahlédla jsem v koutě stát Jaebuma popíjet sklenku vína, jež mu pravděpodobně přinesl jeden z těch idiotů. V tu chvíli jako bych viděla znovu tu samou scénu, co se odehrávala v té místnosti, kde jsem snad celou věčnost byla uvězněna.
,,Tae" zašeptala jsem směrem k chlapci stojící hned vedle mě a chytla ho za paži. Podíval se na mě, ale jakmile zjistil, že můj pohled směřuje jinam, oči přesunul na onu osobu.
,,Pane bože" vydechl a rychle mě popadl za ruku, jako by mě mohl každou chvílí ztratit, tak jak to bylo před tím. Což asi dopustit už nechtěl.
Rychle jsme se rozeběhli ke stolu, kde právě seděli kluci a o něčem mluvili. Vypadalo to, že téma je velmi důležité, ale mi je přerušili.
,,Musíme hned vypadnout" sdělil jim Tae, na což si od nich vysloužil nechápavé pohledy. ,,Je tady Jaebum" jakmile jeho jméno vyslovil, všichni začali panikařit a jako by to nebyl náš Hobi, kdyby to dokonce nezačal řvát.
,,Mluvili jste o mně?" za zády se ozval hlas, který jsem si přála už nikdy neslyšet, bohužel se to tak nějak nepovedlo.
Všichni jsme se otočili směrem k němu a Tae se instinktivně hned postavil přede mě. ,,Co chceš?" prskl mu do obličeje. ,,To co ty" ušklíbl se a udělal krok dopředu, čímž donutil chlapce za mnou vzít do ruky pistole, ale tak aby je nikdo zatím nezahlédl.
Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci😏💜
~Jemun
ČTEŠ
Au Pair |k.th
FanfictionChtěla pouze pomoci rodině pohlídat dítě, ale to co se poté dozvěděla, ji změnilo celý život... Předem se omlouvám za chyby v textu.
