Au Pair |k.th

19.

Než začnete číst, chtěla bych se vás na něco zeptat. Již v předešlé kapitole jsem psala, že se pomalu blížíme ke konci. Jenom že mě zase něco napadlo, a tak se vás ptát, chcete aby tento příběh skončil ve chvíli, kdy najde své rodiče (samozřejmě že se tam něco ještě stane) NEBO aby nadále pokračoval i po střetnutí s rodiči?
---------------------------------------------------------

Tae zaparkoval auto na nejbližší parkoviště. ,,To už jsme tady?" šokováně jsem se podívala z okna, jelikož v této ulici zrovna moc lidí nebylo, a tak mi přišlo divné, kdyby se tu nacházel obchod s šaty na nějaký ples. ,,Jo" odpověděl Hobi rychle a vystoupil ven, což jsme s Taem po něm zopakovali.

Pomalým krokem jsme došli před šedivý dům, jež se nacházel v celkem děsivé ulici. Mohla jsem být v klidu,  jelikož tu se mnou byli oni, ale i přes to jsem nadále měla ze všeho divný pocit, jako bych tuto ulici už někdy viděla.

,,Aaaah, dobrý den" přiběhla k nám žena ve středním věku a podala si ruce s klukama. ,,Koho pak mi to vedete" ušklíbla se, kdyz její oko mě zahlédlo a též mi ruku podala i s tím že se mi i představila.

,,Proč pak jste ke mně přišli?" optala se a trochu se napila horkého čaje, který nám také nabídla. ,,Bude ples a to myslím že víš" začal Tae. ,,Soo nemá žádné šaty vhodné na tento  ples, a tak jsme k tobě zašli" jemně pokrčil rameny a z šálku se také napil.  Žena jen tiše přikývla.

,,Co tyhle?" podala mi Jisoo, majitelka obchodu, šaty barvy zelené. Jen jsem si jemně povzdechla a převzala si od ní už asi sto padesáté. Nelíbily se mi, ale i tak jsem si je vyzkoušela.

Znovu jsem vylezla z kabinky a klukům se ukázala. Oba jen nesouhlasně zakývali hlavou a zase se posadili na křesla, jež se nacházela pár centimetrů od nich. Znovu jsem si povzdechla a chtěla zajít zpět, jenže Jisoo mě zastavila.

,,Kluci? Mohli by jste na chvíli odejít pryč?" optala se jich, na což oba se zaskočeni na sebe podívali, ale i tak bez žádných připomínek odešli za roh.

,,Tyhle myslím že jsou přesně pro tebe" řekla a vytáhla z nějaké skříně šaty, která byla ještě před chvílí zamčena a nesměl nikdo do ní lézt.

Když můj zrak spočinul na šatech v barvě vínové, nemohla jsem uvěřit svým očím. Jisoo se tiše na to uchechtla a šaty společně se mnou přesunula do kabinky. ,,Pokud ti to nebude vadit, tak ti pomůžu"

,,Ty máš ráda Taeho, že jo?" optala se z ničeho nic, když mi šaty začala zapínat. Tiše jsem bez žádných slov přikývla. ,,On tebe taky, to mi věř" vyšlo z ní bleskurychle a pokračovala dál. ,,On není špatný kluk, jen někdy je trošku náladový" uchechtla se. ,,Hledal tě celou dobu, ale ty jsi nikde nebyla. Kvůli tobě se ani nikdy nezamiloval do jiné dívky, i přes to že jeho otec mu chtěl přistrčit nějakou dívky, s kterou by se musel oženit, ale on se nedal" celá v šoku jsem poslouchala každičké její slovo a nechtěla ji přerušovat.

,,Soo, on tě stále miluje" řekla naposled  a vyšla ven zavolat kluky. Chvíli jsem se tupě koukala do zrcadla, které se nacházelo přede mnou a nevěřila svým očím a ani  uším. V zrcadle se nacházela dívka, kterou jsem já nepoznávala a před chvílí jsem zjistila něco, co bych díky ní také nikdy nezjistila.

,,Tak už můžeš vylézt, Soo"

~Jemun