Au Pair |k.th

11.

"Proč jste pro mě přijeli?"

Jimin se lehce zaskoceně na mě podíval, ale snažil se to zakrýt, což mu nešlo. „Stalo se něco?" optala jsem se znovu a sledovala jeho prsty, s kterými si začal nervózně hrát.

„Jimine, řekni mi to" zvýšila jsem trošku na něj hlas a blíže se k němu posunula a přitáhla jeho židli, na které doposud seděl, také blíže. „Tae mě zabije" zašeptal a štěněčím pohledem mě prosil, abych se už dál na nic neptala.

„Nezabije, to mi věř" jemně jsem se usmála a snažila z něj dostat alespoň něco. „Neznáš ho tak dobře jako já a Jungkook" podíval se z okna, které se nacházelo za mnou.

„Znám ho dlouho. Možná i déle než ty a ten tvůj kamarád" hrdě jsem se usmála, ale jakmile Jimin znovu promluvil, úsměv mi hned opadl. „On se změnil, Soo. A ty též". Nechápavě jsem se na něj podívala, což mi připadá, že to teď dělám velmi často.

„Jak dlouho mě znáš" bezmyšlenkovitě jsem řekla a trochu se zamračila. „Už od dětství stejně jako zbytek naší party a Taehyunga" stoupl si a dřevěnou židli dal zpět na své místo. „Myslím že víc už ti říct nemůžu. Zbytek je na něm" mírně se usmál a poté vyšel z pokoje jako by se vůbec nic nestalo.

Ještě další hodinu jsem seděla na posteli a sledovala dveře, kterými vyšel. Asi jsem čekala, že se vrátí, ale ono se tak nestalo.

Celou tu dobu jsem se cítila jako detektiv, který musí vyřešit vážnou vraždu člověka. Bohužel jsem doopravdy musela zjistit, co se dělo v mém životě ještě před tím, než se stala ta nehoda, při které jsem stratila všechny vzpomínky.

~Jemun