Au Pair |k.th

4.

Rychle jsem odstoupila od osoby a od shora až dolů si ji prohlédla. Můj zrak se však zastavil na čokoládových očích, které mě také šokovaně zkoumali. Byly až moc podobné té malé dračici, tím jsem usoudila, že je to její otec. Kim Taehyung.

„Moc se omlouvám" uklonila jsem se a zrak nechala na podlaze, jelikož jsem se strašně styděla. „Nic se neděje" zasmál se a ruku dal na mé rameno jemně ho stiskl. Jen jsem se na něj podívala a čekala, co z něj vypadne dál.

„Jsem Kim Taehyung, otec Yuri" podal mi ruku, kterou jsem hned uchopila a zatřásla s ní. "Vím, jsem Kang Soojin" usmála se a porozhlédla se po místnosti, jestli neuvidím Brigit, aby mi pomohla, ale nikde nebyla. Když ji člověk potřebuje, tak nikde není, ale jakmile ji nechcete vůbec vidět, je vždy u vás.

„Promiňte mi to, ale já už budu muset jít" mírně jsem se na něj usmála a přešla k východu, kde jsem se rovnou začala obouvat. „To je v pohodě. Doufám, že se ještě někdy uvidíme" mrkl jedním okem a poté odešel do nějakého pokoje, kam jsem měla zatím přístup zakázaný.

Jakmile jsem věděla, že už nepřijde, vzala jsem si svoje věci a rychle vyběhla z domu. Až kousek od zastávky jsem zpomalila a šla pouze pomalím krokem. Nechápala jsem proč, ale někoho mi hodně připomínal. Bohužel jsem si za každou cenu nemohla vzpomenout.

„Ahoj mami" řekla jsem a posadila se vedle ní na pohovku, poté co jsem dorazila. „Jak bylo?" zeptala se a stále koukala na televizi, kde dávaly zprávy, a u toho jedla pytlík chipsů. „Šlo to" pozvedla jsem rameny a trošku brambůrků si vzala do ruky.

„Asi si půjdu lehnout" zívla jsem si a poté opustila obývací pokoj s potichým 'dobrou noc', což předpokládám, že mamka neslyšela, ale co už. Šla jsem po schodech, kde byly různě pověšené fotky ještě s tátou. Zastavila jsem se pouze u jedné, která byla vytvořena v den před jeho nehodou. Vzpomínám si, že jsem byli na pouti, jelikož jsem měla narozeniny a rodiče mi tak chtěli dát nějakou vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu, a tak se i stalo.

Z pokoje jsem si vzala čisté prádlo a šla do koupelny. Oblečení, které jsem celý den měla na sobě, jsem dala do koše na prádlo. Nahá jsem vlezla do sprchového koutu a nechala kapičky teplé vody dopodat na mojí pokožku. Bylo to příjemné být zase na chvíli doma. Jen tak vypustit mozek a nestarat se o to malé strašidlo, které mi za tu dobu přirostlo hodně k srdci, ale i přes to, to je stále malá ďáblice.

Když jsem si už byla jistá, že mi ta sprcha stačila, vypnula jsem vodu a kolem těla obmotala ručník. Přešla jsem k umyvadlu, kde jsem si dala pastu na kartáček a začala si čistit zuby. Poté jsem si ještě rozčesala vlasy a konečně převlékla do pyžama.

Vstoupila jsem do pokoje a rovnou zalezla do postele. I přes to, že jsem tam, tak tři týdny, jsem stále furt unavená a proto jsem ani dnes nevydržela mít dlouho otevřené oči a hned usnula.

*Sen
Byla jsem na chodníku a v tichosti se procházela, když v tom jsem uviděla auto, které patřilo mému tátovi. Hned jsem se rozeběhla k němu a křičela ať zastaví, ale nic se nestalo.

Z druhé strany se k němu řítilo auto, které jelo vcelku velmi rychle na to jaká je tady povolená rychlost. Dlouho to netrvalo a auta se srazila. Moje srdce se na ten okamžik zastavilo. Nechápala jsem, proč ten druhý jel přímo do něj.

Z druhého auta vylezl chlap, kterému jsem stále neviděla do obličeje. Přešel k autu, kde byl táta, bohužel už mrtví, a podíval se do okýnka. Když spatřil, že se tak stalo, vítězně se usmál a poté se rozešel směrem ke mně.

Zpanikařila jsem a chtěla začít couvat, ale mé nohy se nehnuly z místa. Muž se přibližoval stále blíže a blíže. Poté se jen na mě podíval s úšklebkem na tváři a prošel kolem. Upoutaly mě zase ty oči. Tak tmavé a povědomé.

*Konec snu

Rychlostí blesku jsem se vymrštila do sedu a snažila se pobrat sen, který se mi před chvílí ještě zdál. Ten chlap a ty oči. Proč mi jsou tak povědomé?

~Jemun