Školní Láska (Min Yoongi)

Kapitola 1

Y/n je tvoje jméno

Je pondělí a já se probudím do krásného slunečního dne bylo 7:50 a slyšela jsem svojí mamku která na mě volá ať se jdu nachystat že v 11:00 odjíždíme na letiště.

No abych vás k tomu přivedla. Moje máma stejně jako táta jsou fotografové. Pracují po celé zemi. Fotí různé herce zpěváky atd. A teď máme namířeno do Jižní Koreje přesně do Soulu hlavního města Koreje.

Je už nějak 8:07 a já ležím pořád ve své posteli musím zvednout ten línej zadek a dojít do koupelny kde spáchán ranní rutinu.
Když už mám po sprše jdu se tak trochu namalovat a vyčistit zuby.

Když je ranní rutina hotová jdu si zabalit věci a můžeme vyrazit na letiště.

Já už jsem zabalená a čekáme s mamkou na tátu až si zabalí poslední věci a můžeme vyrazit.

Bude mi po tom vše hrozně smutno. Po kamarádech, po škole, po rodině a po mých nejlepších kamarádek jejich přesně 6 jsme taková sedmičlená skupinka holek který si říkají Nejlepší holky k-popu.

Jo docela divný název ale všechny milujeme k-pop tak proč se tak nejmenovat. Moje kamarádky se jmenuji:Kate, Rose, Tereza, Katryn, Jisoo, Lisa a nakonec já y/n.

Z toho přemýšlení mě zavolala mamka abych už šla za ní. Bude mi smutno po domě prostě po všem co jsem tady dělala.

Abych nezdržela tak už půjdu. Vzala jsem si kufr batoh a šla za mamkou. Už jsme nasedali do auta když v tom přiběhla moje kamarádka Kate ani jsem nečekala a šla za ní, objala jsem ji vší silou.

Bude mi po ní strašně smutno je jako moje sestra vždy se jí se vším svěřím a vždycky mi pomáhala
Až jsme se odtáhly tak jsem uviděla jak má v jejich modrých očích slzy. To samozřejmě i já její oči byly plný smutku. Po chvilce se dívání do očí mi rekla "Budeš mi chybět ale nezapomeň že vždy tu budu s tebou a nezapomeň na to budu tvoje kamarádka i kdybys byla na konci světa"

Řekla to úplně ze srdce já ji jenom odpověděla že nikdy nezapomenu ale v tom mě volali rodiče ať už jdu nebo nestihneme letadlo.

Nandala jsem si sluchátka do uší abych neslyšela ruch na letišti. Už jenom 10 minut a odlítáme do Koreje. Cesta netrvala dlouho. Celou cestu jsem prospala takže byla docela rychlá.

Když jsme vylezli z letadla tak jsem viděla konečně Soulské letiště. No pak jsme nasedli do taxíku který nás dovezl do našeho nového domu.

Byl to takový ne moc velký ani malý dům byl takový střední pro lidi ne chudé ani ne bohaté. Je to bílo žlutý dům který měl dvě patra plus půda ale to se asi nepočítá

Hned jak máma otevřela dveře tak jsem si to mířila do druhého patra a šla hned do druhých dveří. Když jsem otevřela naskytla jsem se v bílé místnosti kde byla jedna bílá skříň psací stůl dveře asi předpokládám do koupelny a jedna dvoulůžková postel byla docela velká pro jednu osobu. Byla jsem fakt překvapená když jsem tohle viděla.

Když jsem pak rozbalila věci z kufru a batohu tak jsem si to mířila po schodech do kuchyně kde byla mamka a vařila nějakou polívku.

I když jsem neměla moc hlad tak to provonělo celou kuchyň "Budeš jíst teď nebo až na večeři?" Zeptala se mě mamka.  "Ne nechám si to až k večeři nemám teď moc hlad." jednoduše jsem jí odpověděla

Když jsem tohle dořekla tak jsem šla do obýváku a sedla si na gauč kde jsem si následně pustila televizi. V televizi toho tam moc nebylo ale po chvilce mě zaujal jeden pořád o vaření tak jsem si ho chvilku nechala moc jsem jim nerozuměla asi tak 60% jsem pochopila o co tam jde. Vařili tam nějakou polívku.

Zachvilku mě to přestalo bavit a šla jsem do kuchyně kde už byla máma s tátou tak jsem jenom přisedla. Jak říkám měli jsme nějakou polívku. Pak jsme o něčem mluvili mamka se mě pak zeptala co budu dělat zítra na to jsem ji odpověděla že se budu chystat do školy.

Po večeři jsem řekla že půjdu už spát. Když jsem byla v pokoji tak jsem si zašla do koupelny udělat večerní rutinu a pak šla rovnou do postele spát. Asi tak po 15 minutách jsem se ocitla v říši snů.

Tak tohle je moje první kniha tak doufám že se vám bude líbit jsem docela i nervózní jestli se vám to bude líbit💜💜💜