Školní Láska (Min Yoongi)

Kapitola 42

Jedu už asi 5 minut sanitkou a pořád se dívám na y/n jak má zavřené oči.

Je mi strašně že jsem ji nepomohl pomoci. Jsem sobec.

Konečně jsme v nemocnici.

V čekárně ~

Čekám čekám a jenom čekám. Je to sice jenom střelna rána ale nemůže to přece trvat pomalu hodinu ne? Nebo snad ano?

Najednou přijde nějaký muž v bílém obleku a jde mým směrem.

"Jste přítel y/n n/y?" Zeptá se mě doktor a já přikývnu na souhlas.

"Tak tím pádem je y/n n/y v hodně vážném stavu. Protože náboj kterou ji trefil do ramena byla jiná než ostatní." když to do řekl chtělo se mi omdlít.

"cože?!" řeknu a začnu se hroutit. " co to teda znamená přežije to?"

" Nebojte se pane určitě to zvládne. No už budu muset jít "když to do řekne někam odejde.

" No a kdy bude moct jít domů? " řeknu ale to už se odpovědi nedostanu.

" potřebujete něco? " zepta se mě jedna sestra která má zrzavé vlasy.

" Čekám tu na y/n n/y" řeknu a zaškrábu se za zatykkem.

"Anoo je tu. Je v hodně vážném náboj který jí zasáhl měl pravděpodobně nějaký jed ale není ten jed až tak zlý. Spíš ona má něco v těle... Ale to nevím co.. Nikdo na to nepřišel. Udělali jsme jí různé testy a všechny byli pozitivní." řekne a odejde.

"A ještě něco" řeknu a podívám se na odcházejíci zrzku.

"Ano? Ptejte se ale rychle mám něco na práci." řekne

"Kdy může jít domů?" zeptám se a podívám se na dveře kde je y/n.

"Do 3 dnů by mohla jet domů. A teď už musím nashledanou." jenom jí odpovím a začnu se zvedat když v tom jsem slyšel nějaké dlouhé pípání z y/n pokoje!

Otevřu dveře a stroj na kterém je připojena strašně moc pípá.

Najednou se rozletí dveře a v nich přiběhne doktor a ještě někdo ale v tu chvíli mě nacpou zpátky na chodbu.

Co za co? Asi kvůli tomu že tam nepatřím.

Ráno ~

Y/n pohled.
Probudím se bolesti celého těla. Proč? Nevím. Ale jen si pamatuji krev Suhu ples zbraň a... Výstřel. To je vše.

Kde je Yoongi? Začnu se zvedat ale v tu chvíli mi strašně moc píchne v hlavě.

"ku*va proč?" řeknu a chytnu se na hlavě.

Najednou se otevřou dveře a v nich stojí doktor a yoongi!

"aa už je vzhůru naše milá y/n dobrý den jak jste se vyspala?" zeptat se mě doktor a já se usměji.

"Dobrý den dobře jenom mě celé tělo bolí." řeknu a udělám smutný výraz.

"co si pamatujete ze včerejška?" zeptal se mě doktor.

"Pamatuji si krev, ples, zbraň a výstřel nic víc jo a Suhu." řeknu a pomalu si sednu.

Tentokrát nic nebolí.

"Aha stejnak si za nedlouho vzpomeneš" řekne a dá mi injekci.

"Tak a teď tě vše přestane bolet. Zítra můžeš jet domů. Jenom bych rád věděl že když tě někdo trefil do ramena proč to bylo tak zlé? Žádné alergie nemáš dělali jsme ti snad všechny testy. A jed nebyl tak zlý což je divné ne?" řekne a podívá se na Yoongiho jen pokrčí rameny a doktor se podívá na mě.

" No tak už budu muset jít mám tu další pacienty. Doba naštev je od 8 do 10 večer ano? Zatím nashledanou. " řekne a zavře dveře.

" Jsi v pohodě? " řekne a dá mi pusu.

" ne nejsem. Musím ti něco říct. Nějak když se blížili vánoce jsme šla na půdu" řeknu a yoongi se zasměje.

"A co?" řekne a podívá se na mě.

"Viděla jsem tam knihu ve které bylo napsáno že mám v těle něco po svém dědovi. Můj táta už má jen z půlky protože můj děda si vzal za ženu moji babičku která nebyla upír. No a pak se narodil můj táta vzal si mámu a moje matka taky není upír takže jsem z půlky upír a z půlky člověk. Pak jsem ještě četla že.. Každá matka dítěte zemře ale dál si to nepamatuji jen že to je nějaká pravidelnost nebo tak něco." řeknu a začnu brečet.

" ale moje máma nesmí zemřít! " zařvu a yoongi mě obejme.

" neboj nezemře " řekne a dá mi yoongi polibek.

Netrvá to dlouho a odpojí se.

" řeknu to doktorovi " zvedne se a jde směrem dveře.

" Ne! Nikam nechoď! Nesmí se to nikdo dozvědět" řeknu a sklopím hlavu.

"proč ?" zeptá se. "protože je to tajemství. Jak pojedu domu vše ti vysvětlím" řeknu a lehnu si.

"dobře taky ti musím něco vysvětlit ale to až doma" řekne yoongi.

"Už musím ahoj" řekne a odejde.

Tato kapitola o ničem