Školní Láska (Min Yoongi)

Kapitola 22

Konečně doma! Sice s naraženým zadkem a rozbitou pusou a možná ještě s nečím Jsem doma.

Jdu poschodech nahoru a uslyším ránu. Rychle se podívám směrem kde se ozývala ta rána byla ze zdola. Bojím se.

Co mám dělat? Mám čas si dojít k tátovi do pracovny pro pistol? Jo mám určitě. Rychle jsem běžela i když to úplně běh nebyl. Jsem u tátového stolu. Vím že to byl 3 šuplík od spoda. Jo mám ji.

Sice se necítím nejlíp ale ten strach ve mě trochu opadl. Jdu zpátky a najednou vidím že policie vtrhla dovnitř a něco zřvala ve smyslu: Víme že se tu ukrýváš!.

Jsem mimo. Všimli si mě.

"Kdo jste?!" zeptal se ten nejblíž u dveří. "M-mé jm-méno je Y-y/n N-n/y bydlím t-tu s r-rodi-či."řeknu s tím nejvíc vystrašeným hlasem. "Kde je?!" řekl jeden s policistů. "Kdo b-by t-tu měl b-být? J-jsem t-tu s-sama." řeknu.

"Musíme vám prohlédnout dům jestlipak se tu neskrývá" když to dořekl. Lekla jsem se. Oni nám budou prohledávat dům?! "Nik-kdo s-se tu ne-neukrývá o-opravdu t-tu jsem sama" řekla jsem.

"Takhle to nejde. Řekneme vám jméno osoby která byla ve vašem domě. Jméno je Suha víc jsme se nedozvěděli." Když řekl Suha hned jsem vykulila oči Suha je zločinec?! Zločinec byl u nás v domě?!

"Ne není tu byl tu jenom jeden den pak se vytratil. Nic o něm nevím. Byla jsem u něho doma a strávila jsem s ním pak i u mě doma. Trvalo to jeden celý den. Už ho nevídám." řekla jsem.. konečně moje koktání zmizelo

"Dobře byli jste ještě někde?" zeptal se asi ten zase u dveří."Ano byli jsme ještě v  kavárně ale to je vše." řekla jsem oni jenom přikývli

"nic netajíte? Kolik vám je?" zeptal se jeden stařík."17" řekla jsem "Takže bydlíte s rodiči? Chtěli by jsme s němi mluvit." Ehm nejsou tu jsou v Busanu mají tam práci. "řekla jsem tak jak to bylo.

" Dobré.""budeme ho muset najít" "tady není." řekli si mezi sebou.

"Takže se omlouváme že jsme vás vyrušili" řekl jeden z nich. "Mohla bych se zeptat?" zeptala jsem se jich. Oni jenom přikývli abych pokračovala. "Co udělal Suha že ho hledáte?" řeknu a oni se na sebe podívají.

"Zabil svého otce a ukradl peníze z firmy kde dříve pracoval jeho otec. Vzal 4 878 000. Zabil otce a vzal si auto  a odjel." řekl policista. "A mohla bych se zeptat proč ho hledáte u nás doma?"

"protože tady byl posledně. Mohl by se tu ukrývat i když i odjel. Mohl si koupit někde dům ale aby ho náhodou nenašli tam tak šel jsem."

"Aha" řekla jsem takže jsem měla svoje poprvé se zločincem dá se říct. Ha můj život je fakt Divný. Myslím si i to že s těma duchama nebo kdo tu je bylo vymyšlené ale to jsem neměla říkat.

"počkat není to ten dům ve kterým dříve únašeli dívky a ženy a zneužívali je a umičili?" zeptá se policista všech nás. "Ano to je on" řekne druhý. "Víte o tom slečno?" zeptá se mě jeden policista a všichni se na mě otočí. "Ano říkal mi to Suha že tu před pár lety bydlela jeho babička. A pak dostala infarkt ale nebyl to normální infarkt. Pak říkal že tu byly zneužívány ženy a dívky. A doteď tu jsou duchové kteří prý zabíjí ženy a dívky v tomto domě." Když jsem řekla svůj proslov tak na mě vykulili oči.

"Vy toho víte hodně" řekl udiveně policista. "Ano dřív jsem to nevěděla až mi to řekl Suha. Mám si dávat pozor." řekla jsem. "Dobré tak půjdem určitě jste ospalá. Tady Teda není jdeme zítra hledat dál. Nashledanou." řeknou policisti. "Ehmm nashledanou" řeknu.

Dnes je toho na mě dost jdu lehnout a umřít v posteli. Bolí mě hlava. Je ale divné že si nevšimli mých škrábanců a monoklů co mám na těle. Ale ok budu dělat že jsem to neměla.

Jdu teď udělat večerní rutinu. Tak trochu odflaklou ale aspoň něco. Když se podívám do zrcadla tak vypadám normálně. Škrábance ani nic nemám. Jenom trochu rozcuchané vlasy to je vše. Aspoň to ráno nemusím nijak skrývat.

Když jsem převléklá v pižamu tak jdu konečně lehnout do postele.

~Ráno~
BLBÝ BUDÍK.

Proboha ať už je zase večer.

Jdu do koupelny si udělat raní rutinu. Jo vlastně jdu do sprchy kvůli včerejšku. Královny mě zbily a někdo mě zachránil. Ale kdo to byl? Pak jsem byla doma a potkala jsem se s policií. Pak jsem spala ale ještě něco mezi tím bylo. Co? To nevím.

Musím si vzpomenout.

AHOJTE Armyy jo pátek a kapitola.

Moje přestávka končí. Pořád mi je sice blbě ale doba končí.

Abyste to pochopili. Psala jsem vám že si dávám přestávku kvůli tomu že nejsem úplně dobré kondici. Pak jsem taky psala že budu vydávat kapitolu v pátek.

Teď budu psát kapitoly každý druhý den. Není mi moc dobře pořád. Ale nudím se tak musím rozvíjet moji knihu pro vás.

Vsadím se že tohle co píšu si
Nikdo nepřečetl. Ale co aspoň budu doufat.

Také doufám že jste rádi že už nebude kapitola v pátek ale Každý druhý den.

A přeji vám hezký den a příjemné čtení zatím Ahuuj

I purple you A.R.M.Y 💜💜