Ahojky Armyys!! Vím měla jsem napsat kapitolu včera ale prostě můj život je teď hodně naplněný planama atd.
Omlouvám se.
BTS jsou s námi už 7 let!! 💜💜💜💜
I purple you A.R.M.Y
Bylo tu to trapné ticho. Nesnáším trapné ticho jako ostatní.
"Takže půjdem třeba někam do parku?" řekne Jin. "Jo proč ne je to dobrý nápad" řeknu a hned Jin na to řekne "Já vím moje nápady jsou nejlepší na světě." pochválí se Jin
" Fakt? To byl nepovedený vtip Jine. Moje nápady jsou nejlepší ty tvoje nápady jsou za h*vno" řekne Namjoon.
Neměl to říkat. Jin se naštval ale moc to nedával najevo. "Okey namjoone jestli nechceš vařečkou přes hubu tak mlč." řekne naštvaně Jin a rozjede se směrem park.
"Ouu tak s Jinem bych si nezahrávala" řeknu. "Jin je jako máma" řekne namjoon a plácne se přes čelo. "Jdem nebo Jin někam půjde"
Nevím jestli by někam chodil ale stejnak ještě se úplně neznáme takže tak. "Jin někam půjde? Nepasuje to. Vůbec ne...."
"Jdem nebo ho nedohoníme" řeknu a rozejdu se tam jak šel Jin. Nikde ho nevidím jsem s Namjoonem pár metrů od parku a nikde není. To se tak naštval? Ne nemohl vždyť tohle říkal Namjoon.
"Tak když tu není Jin tak bude u na v dormu" řekne najednou Namjoon. "Vy spolu bydlíte?" řeknu s vykulenýma očima. "Jo bydlíme tam společně se 7 kluky." řekne a já začnu kašlat. "V pohodě?" přijde ke mě a začne mě bouchat do zad.
"Jo už je to v pohodě" řeknu a pomalu se zvedám. "To je dobře" řekne a oddychne si. "Jdem teda? Nebo jdeš domů" zeptá se mě Namjoon. "Jo jdu s tebou chci poznat ty kluky."
" Tak jo jdeme. Ale nevím jestli budou všichni doma. "řekne a hned na to se otočil a šel určitě směrem jejich dům.
'Wow LoGiKa'
'tebe se nikdo neptal tak nechápu proč mluvíš'
'Ježíš už nemluvím'
'díky'
" Jsi v pohodě? Jsi úplně bílá" řekne se starostí Namjoon." Ne jsem v pohodě. Mluvila jsem "řeknu a rozejdu se k namjoonovi
On je tak rychlý? Nebo jsem tak dlouho mluvila s mojí polovičkou.
"Ty máš rozdvojenou osobnost?" zeptá se mě namjoon. "Řeknu ti to takhle ani já sama nevím jestli mám rozdvojenou osobnost. Nikdy jsem neměla druhou polovici." řeknu a pokrčím rameny.
"Aha tak to jo.." řekne a pokračuje dál v chůzi
"Jsme tu." opravdu tak dlouho jsme šli? "Super" nevím co mám říct. Velký krásný dům.
"Máš nádherný dům." řeknu a úplně s rozzářenýma očima. "Fakt? Díky." řekne a přitom odemyká dveře.
"Tak jsme tu klidně si dělej co chceš. Jednoduše chovej se tu jako doma." řekne a jde si vyzůt boty. To samý udělám já a rozejdu se někam.
A do*rdele to jsou ti kteří mi dělají naschvály?! Ne ne ne..... A je tu i ten Yoongi nebo jak se jmenuje.
"Ouu koho tu máš ty debile!?" řekne ten s černýma vlasama. Vypadá jak sušenka nebo jako králík. "Hele takhle nemluv jsi nejmladší tak buď zticha." řekne ten co vypadá jak nějaký mafián. Nevím jak je popsat myslela jsem si že budou více mezi sebou přátelští.
Co budu dělat? Že já jsem tam šla. Každý z nich vypadá hrozně jak kdyby pracovali u mafie. "Tak se posaď." řekne Namjoon a vede mě k nim. "Tak kdo to je, ku*va!" řekne nějaký kluk. Jeho úsměv je jako slunce.

ČTEŠ
Školní Láska (Min Yoongi)
Fiksi PenggemarDívka která se kvůli máměné a tátové práci musela odjet do Koreje a musela opustit všechny vzpomínky z děctví které prožila jak s kamarády tak i s rodinou. Co bude dělat když potká skupinku sedmi kluků kterou jí budou šikanovat? Co bude dělat když b...