Spirit of Freedom

1.Cože... ✔️

Začíná nový den v New Yorku. Je krásné ráno, ale to pokazí telefonát se smutnou zprávou. Strýc Marinette vše vyřídí a nyní sedí v kuchyni se smutnou tváří a prěmyšlí co bude dál... Marinette spí a pomalu se budí do nového dne i když nerada a víc se zachumlá v posteli. Pak ji zazvoní budík. Tak jediné co udělá je velký povzdech a pak vstane. ,,Vzhůru do nového dne" pronese ironicky a jde se obléct a udělat ranní rutinu. Její strýc sedí u stolu a přemyšlí jestli řekne že má otce nebo ne. Ona pomalu dojde do kuchyně kde sedí a sedne si naproti něj. ,,Dobré ráno strýčku." ,,Dobré ráno...dneska do školy nepujdeš." ,,Nepůjdu ? Proč ? Teda ne že by mi to vadilo." ,,Volali doktoři a řekli..." ,,Řekli ?" naznačila mu ať pokračuje. ,,Dneska rano podlehla té nemoci." ,,C-cože ?" ,,Je mi to líto." ,,To ne...ne ne ne." On si povzdechne. ,,Prosím řekni, že to není pravda" v očích ji pálí slzy. ,,Ani nevíš jak bych to chtěl říct ale nejde to." ,,Nee" rozplače se. Její strýc vstane a přitáhne si jí do objetí. ,,Strýčku...proč ? Proč ona ?" ,,Nevím opravdu nevím." Obejme ho a pláče. Objetí jí oplatí a hladí ji na zádech. Mari dál pláče. ,,Já vím že to bolí ale musíme vyřešit pár věci." ,,J-jakých věcí ?" vzlykne. ,,To je teď jedno...později se to dovíš." ,,Později?" ,,Ano.." ,,Dobře.." Pohladí jí po tváři. Smrkne a koukne na něj. ,,Zvladneme to...co předce vždy říkala." ,,Jenže já ji potřebuju.." ,,Já vím....přijít o sourozence je příšerný." Ona koukne do země. Povzdechne si. ,,Myslím že by ses měla něco dozvědět ale nevím zda je to teď vhodné." ,,C-co ? Povídej. Už to snad nemůže být horší.." ,,Víš já tě nemůžu mít v péči jelikož..." ,,Co ? Proč!?" ,,Budeš muset jet ke svému tátovi" šeptne. ,,Cože ?!!? C-co ?!" ,,Ano Marinette." ,,Ne...to snad ne..." ,,Myslím že bych ti měl říct jeden příběh." Mari na něj koukla. ,,Hmm...jak začít." ,,Od začátku třeba..." utře si slzy. Pohodlně se opře a povzdechne si. ,,Tvoje máma a já jsme žili v Číně. Když se ona potkala s tvým tátou tak to byla láska na první pohled. Naši rodiče nejdřív nesouhlasili ale Sabine si vzala pár věci a odešla s tým tátou do Francie. Mě řekla že je těhotná tak musí jet. Pak jsme o ní nic moc neslyšeli. Pak o tři roky později mi zavolala že je konec a když jsem jel pro ní tak jsi byla na světě a ona se rozhodla že si otevře se mnou pekárnu v New Yorku...tvůj otec tě chtěl vídat ale ona nesouhlasila a pak jako by stratili na sebe veškerý kontakty. Sabine mu poslala pár fotek tebe jak si rostla. Víc nevím." Kouká na něj neschopná slova. Kývne. ,,Tvůj otec je Tom Dupain westernový závodník na koni...má farmu kde má hrozně moc koní a jiných zvířat. ,,Závodník ? Koně ? C-co ?" ,,Můžeš si jeho jméno vygooglit je to nejznámější závodník ve Francii....proto na tebe mluvíme francouzsky...Sabine doufala že sama ti to jednou řekne." ,,Oh...ale..." nevěděla co říct. ,,Já vím že bys radši zůstala tady a že tady máš kamarády a skvělou školu ve které jsi fakt dobrá ale já bych tě mohl mít jedině kdybys neměla otce i matku." ,,Pche...prý kamarády..." pokroutí očima. ,,Neznám svého ehm...otce...nemůžu tam jít bydlet..." ,,Pojedu tam stebou." ,,Vážně?" ,,Ano...chci i když vím že to je těžké tak chci vidět tvůj usměv." ,,Úsměv ? Strýčku přišla jsem o mámu....nemám chuť se usmívat....nechci ti to dělat těžší, ale bolí to..." ,,Nechci aby ses usmívala teď hned ale někdy jindy..." Kývne. ,,Chceš zítra do školy nebo do konce týdne řekneme že přestupuješ?" ,,Nemám proč tam chtít jít...." ,,Hmm?" ,,Nepůjdu do školy..." ,,Děje se něco?" ,,Ne...to je v pohodě..." ,,Marinette víš že já to poznám." Ona si povzdechne. Pohladí jí po zádech. Zadíva se do země. ,,Já vím že teď je to všechno těžké." ,,Jo..." ,,Nemáš ráda školu?" ,,Ne.." ,,Vždyť máš skvělý výsledky a vše ti jde tak úžasně." ,,Nemám nikoho s kým bych se bavila strýčku. Učení je jedna věc...Ale nemít přátelé druhá..." ,,Cože má neteř nemá přátelé?" ,,Ne..." ,,To mě mrzí Mari ale věřím že ve Francii najdeš." ,,Pochybuju..." ,,Zkusit to můžeš.." ,,Hmm..." Její strýc se opře o ruku a zamyslí se. Ona kouka do prázdna. ,,Už nepujdeš do školy...dneska je středa tak v pátek pojedeme." ,,Fajn..." On kývne. ,,Půjdu do pokoje..." ,,Utíkej." Vstane a jde. On ji sleduje a povzdechne si. Ona dojde do pokoje a padne do postele.
Sjedem si to ještě jednou. Jmenuji se Marinette Dupain-Chengová. Je mi 17 let a žiju v New Yorku. Nemám přátele, ve škole jsem šikanovana...za to, že máma byla pekařka...jo byla... Dnes ráno...mi zemřela máma....dozvěděla jsem se, že mám tátu, který žije ve Francii a je to slavný westernovy závodník...prý má farmu kde jsou koně a kdo ví co ještě. Mám tam jít žít ? To nedám...

Její strýc si jde odpočinout do svého pokoje.
Mari ve svým pokoji usne.

No nazdárek vítám vás u nové knihy 😱

Knihu píšu opět s úžasnou osobou a to je ladybug_1616_ 🖤❤️🖤❤️🖤❤️🖤

Doufám že si příběh zamilujete a i se pobavíte...

Díky za 100 sledujících a jdeme na věc😜😏