Shadows Behind You // h.s.

XXXVII. Rescue

„Kdo je to?" ozvalo se z druhé strany dveří.

Nikdo se nazpět neozval. Jen šlo slyšet otočení klíčem a otevření zámku dveří.

Harry pozoroval, co se bude dít. Byl zmatený z toho, že za ním někdo přichází.

„Harry?" ozval se tichý hlásek dívky, které by nejraději daroval celé své srdce.

Harry se zvedl z matrace a jemně si upravit košili, aby vypadal aspoň trochu dobře. Po dnech strávených sezením na posteli nebo teď aktuálně na staré matraci vypadal podstatně jinak. Na tvářích měl již krátké strniště a od nedostatku jídla byly jeho rysy ostřejší, než kdy předtím.

Ze tmy se vynořila její maličká postava v černých skinny džínách a nějakém tričku. Když u něj byla blíže, uvědomil si, že je to jeho černé tričko s nápisem AC/DC. Musela si ho přivlastnit. Jak milé.

„Liame, zůstaneš prosím venku?" zašeptala a otočila se ke dveřím. Liam za ní zavřel dveře. 

Byli tu jen ona a on.

„Sluší ti to," vyhrkl Harry s úsměvem. Opravdu vypadala překrásně.

„Děkuju," odpověděla stroze a rozkošně se začervenala.

Když byla u něj, vrhla se mu kolem krku. Její objetí bylo pevné.

„Liam mě chce odvést pryč," zašeptala mu do ucha. Nechtěla, aby to Liam slyšel. Určitě by byl na ni naštvaný. Chtěli to před Harrym udržet v tajnosti. Tedy aspoň lokaci, kde bych mohla být.

„Nechej ho. Hned, jak budu moct, si pro tebe přijedu, zlatíčko," usmál se a políbil jí do vlasů.

„Promiň za to ráno s Liamem. Byla to hloupost, nechala jsem se unést," omluvila se tiše.

„Ty mě promiň to všechno. Choval jsem se k tobě jako osel. Slibuju, že hned, jak mě odtud pustí tě od něj dostanu a budeme zase spolu," slíbil jí. Chtěl jí to všechno vysvětlit a ukázat jí, že není takový, jaký se zdá být.

„Nabídnul bych ti, že se můžeš posadit, ale ta matrace asi není úplně ideální," ušklíbl se a pohladil ji po vlasech.

„To nevadí," usmála se. Nevadilo jí to, proto že na pár nocí jí tato matrace sloužila jako jediný zdroj tepla a sucha.

Harry se posadil a hned vedle něj se nemotorně posadila Madison. Vypadali, že jsou oba dva šťastní z přítomnosti toho druhého.

„Ještě chci dneska pohřbít Bayley, můžu?" zeptá se Madison smutně.

„To je na tobě," odpověděl jí tiše.

„Já jen chci, aby si tam byl se mnou, víš," podívala se na něj s uslzenýma očima. Věděla, že kluci Harryho nebudou chtít pustit.

„Udělám pro to cokoliv, zlato. Sama moc dobře víš, jak tě mám rád," přitáhl si ji do svého velkého objetí.

„Madison, je čas jít," ozval se Liamův hlas z druhé strany dveří.

„Harry, já s ním nechci být. Je hodný, ale už dneska na mě něco zkoušel a prostě bojím se, že se něco stane," šeptala mu do hrudi. Liam byl vždy trochu jiný, než se zdál. Harry se snažil přejít tu skutečnost, že právě Liam mu kutí do jeho holky.

Dveře se otevřely a stáli v nich všichni kluci. Dívali se na Madison v Harryho objetí. Hlavu měla schovanou u jeho hrudi a snažila se, aby nevydala vzlyk.

„Maddy, jdeme," řekl Liam klidně.

„Ne, já nechci," řekla a podívala se na Harryho. Ten nesouhlasně pokýval hlavou.