Shadows Behind You // h.s.

XXVIII - Live Or Let Die

„Měli by jsme jít dolů. Kluci nás už budu shánět," zasmál se a podíval se ke dveřím, jako by čekal, že nám jeden z nich vtrhne do pokoje.

„Asi jo. Přece jen jsem Liamovi slíbila, že vám pomůžu s úklidem," povzdechla jsem si neochotně spustila nohy z postele. Na zemi jsem posbírala své oblečení a zpátky jsem se oblékla.

„Běž jako první, já ještě půjdu do sprchy, jo?" řekl a vydal se do koupelny.

Zvedla jsem se z postele a udělala první krok. Au. Ucítila jsem jemný tlak v podbřišku. Je to normální? Doufejme, že jo. S menšími obtížemi jsem sešla dolů. Maskovat bolest při každém kroku bych mohla nazvat opravdu hereckým výkonem.

Z obýváku se ozvalo: „Neschovávej se a hned si sem pojď hačnout. Chceme vědět všechny špinavé detaily,"

Vystrašeně jsem se vydala do obýváku, kde už na mě čekali. Byla jsem ráda, že se tam nenacházel ten hňup, protože bych mu asi jednu vrazila.

„Sedni," ukázal Louis na prázdné místečko mezi ním a Liamem. Všechny pohledy byly upřené na mě. Nesnáší to.

„Takže, jak se ti to líbilo?" ušklíbl se na mě Liam, když jsem si sedla k nim. Dal mi ruku kolem ramen a jemně si mě k sobě přisunul.

„C-co?" zeptala jsem se zmateně. 

„Zlatíčko, byli jste slyšet přes celý dům," uchechtl se Niall. Schovala jsem tvář za své ruce a trochu více jsem se zabořila do Liamova objetí. Bože, to je tak trapné.

„Nestyď se, zlato. Je to normální. Náhodou si zněla skvěle a Harrymu jsme možná i záviděli," zasmál se Louis.

„Co jste mi záviděli?" uslyšela jsem za námi Harryho hlas.

,,Ale nic," odpoví Liam a nenápadně se na mě ušklíbne.

,,Měli by jsme začít. Pomůžeš nám prosím, Maddy?" zeptal se Loui a podal mi ruku, abych se mohla zvednout z gauče. Ruku jsem přijala, ale něčí ruce mě nechtěly pustit. Liam. Harry ho zabije.

Uslyším zavrčení a pak Harry obmotá své potetované paže okolo mého těla. Je až příliš majetnický. Začal mě líbat na krku a přecházel až k mému uchu, kde se zastavil a zašeptal:
,,Už mi tě chce někdo vzít,"

Nic jsem neříkala. Jen jsem se na něj otočila a jemně se usmála.

Kluci začali sbírat nepořádek na stolech. Po chvíli se tu objevil i Zayn. Nevěděla jsem co mám dělat, chtěla jsem mu ublížit za to, co udělal. Nebylo to fér.

,,Hej Maddy, mohla bys prosím přinést z kuchyně kyblík s vodou a hadru," řekl Louis a mile se na mě usmál. 

,,Dobře, za chvíli jsem zpátky," odpověděla jsem tiše a vydám se do kuchyně.

,,Co ty tady, kotě?" ozve se za mnou mě známý hlas Zayna. Krátkými kroky ke mě přistupuje jako predátor ke kořisti. Nemám z toho úplně dobrý pocit.

,,Zůstaň tam, kde jsi!" zakřičím a dostanu se ke kuchyňské lince a zásuvkám s noži.

Rychle jeden nůž vytáhnu, abych se mu mohla ubránit, kdyby na mě něco zkoušel.

,,Nepřibližuj se, nebo ti ublížím!" varuju ho rázně. 

,,Víš že proti mě nemáš žádnou šanci, holčičko," zasměje se a vytáhne zpoza opasku zbraň.

,,Co se to tady..." vběhne Louis s Harrym do místnosti a uvidí tuhle scénu.

,,Zabil si mi nejlepší kamarádku! Nic ti neudělala a ty si ji chladnokrevně zabil!" zakřičím na něj co nejvíce to šlo. Na konci se mi hlas zlomil a s pocitem breku jsem pozorovala všechny v místnosti. Už tu byli všichni. Tiše nás pozorovali a nejspíš čekali, kdy se to zvrtne.

,,Chudinko malá. Harry ti asi z hlavy vyšukal všechen smutek, ne?" uchechtl se.

,,Nechej ji, Zayne!" zakřičel Harry a přišel ke mě blíže.

,,Polož ten nůž. Tímhle nic nevyřešíš. Podej mi ho," 

,,Ale notak, zabij mě! Přece po tom tak moc toužíš," smál se Zayn a pořád mi mířil zbraní na hlavu. Dívat se přímo do hlavně zbraně není nic příjemného.

,,Proč jsi takový? Nestačí ti, že si dnes zabil už jednoho člověka?" šeptnu zlomeně, ,,to teď chceš zabít i mě?" dodám.

____________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře. Jste moje zlatíčka ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️

Oprava 14.8. 2022 (Většina této kapitoly je přepsaná)