Shadows Behind You // h.s.

XXVIII - Live Or Let Die

„Měli bychom jít dolů, kluci už nás budou hledat," zasmál se Harry a podíval se ke dveřím, jako by čekal, že každou chvíli někdo vtrhne dovnitř.

„Asi máš pravdu. Slíbila jsem Liamovi, že pomůžu s úklidem," povzdechla jsem si, neochotně spustila nohy z postele a začala se oblékat.

„Jdi napřed, já si ještě skočím do sprchy," dodal Harry a zamířil do koupelny.

S menšími obtížemi jsem se zvedla. Udělala jsem první krok, ale jemný tlak v podbřišku mě zarazil. Au. Je to normální? Doufám, že ano. S mírnou bolestí při každém kroku jsem sešla dolů, snažíc se maskovat nepohodlí.

„Neschovávej se a pojď si sem sednout," zavolal na mě Louis z obýváku. V hlase měl pobavený tón.

Váhavě jsem vešla do místnosti. Kluci tam seděli a očividně na mě čekali. Pohledy všech byly upřené na mě, což mi vůbec nebylo příjemné.

„Tak jaké to bylo?" zasmál se Liam a obtočil mi ruku kolem ramen, přitahujíc mě blíž.

„C-co?" vydechla jsem zmateně.

„Zlato, byli jste slyšet přes celý dům," přidal se Niall se smíchem. Cítila jsem, jak mi tváře hoří, a schovala jsem je do dlaní. Liam mě přitáhl pevněji k sobě a tiše se smál.

„Neboj se, je to normální. A náhodou, znělo to dost dobře. Harrymu jsme možná i trochu záviděli," dodal Louis s úsměvem.

„Co jste mi záviděli?" ozvalo se za námi Harryho hlas. Otočili jsme se, a Harry stál ve dveřích, lehce pobavený.

„Ale nic," odbyl ho Liam a nenápadně na mě mrkl.

„Měli bychom začít uklízet. Pomůžeš nám, Maddy?" zeptal se Louis a podal mi ruku, aby mě zvedl z gauče. Přijala jsem ji, ale Liam mě nechtěl pustit. Harryho výraz ztvrdl a obmotal kolem mě ochranitelsky ruce.

„Už mi tě někdo chce vzít," zašeptal mi tiše k uchu a políbil mě na krk.

Bez dalších slov jsme se pustili do práce. Louis mě brzy požádal, abych přinesla hadr a kbelík z kuchyně. Zamířila jsem tam, ale jakmile jsem vstoupila, ozval se za mnou známý hlas.

„Co ty tady, kotě?" Zayn stál ve dveřích a jeho pohled byl plný něčeho, co mě znervózňovalo.

„Zůstaň, kde jsi!" vykřikla jsem a začala couvat k lince. Otevřela jsem zásuvku a vytáhla nůž, pevně ho sevřela v ruce.

„Nepřibližuj se, nebo ti ublížím!" varovala jsem ho rozhodně.

„Holčičko, proti mně nemáš šanci," zasmál se temně a vytáhl zbraň. Napětí v místnosti by se dalo krájet.

„Co se to tady děje?" Harry s Louisem vběhli dovnitř. Harryho pohled padl na Zayna a okamžitě ztuhl.

„Zabil jsi mi nejlepší kamarádku!" zakřičela jsem na Zayna, slzy se mi draly do očí. „Nic ti neudělala, a přesto jsi ji chladnokrevně zabil!"

Zayn se uchechtl. „Chudinko,"

„Nech ji být, Zayne!" vykřikl Harry a přistoupil blíž ke mně. „Dej mi ten nůž," řekl tiše, naléhavě. Jeho oči mě prosily o spolupráci. Zayn mě ale dál provokoval.

„Tak mě zabij! Přesně to chceš, ne?" smál se.

„Proč jsi takový?" zašeptala jsem zlomeně. „Nestačí ti, že jsi už dnes zabil jednoho člověka? Co chceš teď? Zabít i mě?"

____________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️