Shadows Behind You // h.s.

XII. My sweet creature

,,Maddy, zlatíčko, neplakej. Lou to nemyslel špatně. Má dneska jen špatnou náladu, a proto na tebe tak vyjel. Vylez zpod té peřiny a pojď si sníst svoji večeři," snažil se mě uklidnit.

,,Já nemám hlad," zahuhlala jsem zpod peřiny, doufajíc, že mě uslyší.

,,A co když ti řeknu, že jsem to vařil já a byl bych moc rád, kdyby si to snědla?" zeptal se, a já se zamyslela nad jeho slovy.

Vystčila jsem hlavu zpod peřiny a setkala se s jeho zelenýma očima, které mě pozorovaly s mírným ustaraným výrazem.

,,Tak asi půjdu," zašeptala jsem a na jeho tváři se objevil úsměv.

,,Jsi moje šikovná holka. Víš to, že? Omlouvám se, že na tebe Lou tak vyjel. Nemusíš se bát. Opravdu. Loui prostě jen trochu vypěnil a přehnal to," řekl a vzal roh peřiny.

Jen jsem kývla na souhlas a znovu se zadívala do jeho očí. Pomalu se ke mně začal přibližovat, a od našich rtů nás dělily jen centimetry. Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem prostě ležela na posteli a čekala, co se bude dít.

,,Neměj strach, zlato," zašeptal mi těsně u ucha a pak se přesunul k mému krku, kde mě jemně políbil.

Z Harryho pohledu:

,,Neměj strach, zlato," zašeptal jsem jí u ucha. Chci ji nějak uklidnit, ale v tu chvíli jsem měl pocit, že slova na ni opravdu nebudou fungovat, a tak jsem ji jemně políbil na krk.
Vypadalo, že se jí to líbilo, a tak jsem pokračoval. Odhrnul jsem peřinu, která zakrývala její božské tělo.

,,Ne, prosím," zašeptala.

,,Neboj, zlato. V žádném případě ti nechci ublížit," hned jsem ji chytil do náručí, čímž jsem jí zabránil útěku.

,,Opravdu?" 

Neodpověděl jsem jí, protože mě napadlo mnohem lepší vyjádření k tomu, na co se ptala. Lehce jsem spojil naše rty a ona zase celá strnula. Položil jsem ji znova na postel, ale náš polibek jsem nerozpojil. Hladil jsem ji ve vlasech a s něžností jsem je načechral. Její rty se jemně pohnuly oproti těm mým, čímž mi nejen že udělala radost, ale naprosto mě překvapila. 

Musel jsem náš polibek, ač nerad ukončit, jelikož už mi chyběl vzduch. Ještě pořád mi to nějak nedocházelo, že je jenom moje.

,,Musím jít pracovat, takže se půjdeš najíst," řekl jsem a podíval se na hodinky, které jsem měl na ruce.

,,Dobře, Harry," odpověděla mi a zvedla se z postele.

Nechal jsem ji jít první, aby věděla, že se tu může cítit pohodlně. Kluci seděli na gauči a povídali si, ale jakmile nás s Maddy viděli na schodech, okamžitě ztichli a jejich pohledy se zaměřily na ni.

Začal jsem opravdu hodně žárlit, protože jejich pohledy nebyly čistě zvídavé, ale opravdu detailně si ji přihlíželi. Ihned jsem do toho zakročil a lehce jsem ji obejmul. Lekla se mě, ale když se ujistila, že to jsem jen já, tak se přestala třást.

,,Myslím, že bychom měli vyrazit, pokud chceme Sherwoodovi zkomplikovat jeho plány."

Otočil jsem Maddy k sobě a jemně ji políbil na nos. Usmála se na mě a její oči rychle klouzaly po mé tváři. Byl jsem rád, že už nevypadala tak vystrašeně.

,,Zlato, doufám, že tady nebude žádný problém, protože pokud ano, už bych nemusel být tak trpělivý," řekl jsem jí a ona jen tiše polkla.

,,Ano, Harry," odpověděla a já ji pustil, abych šel za klukama.

Z pohledu Madison:

Sedla jsem si ke stolu, kde Bayley právě dojídala svou porci jídla. Dva muži stáli poblíž a sledovali každý můj pohyb. Bylo to víc než nepříjemné, ale snažila jsem se předstírat, že mi to nevadí. 

U kuchyňské linky stála žena, která držela talíř s jídlem, který jsem tady nechala. Podle jejího oblečení jsem usoudila, že bude služebná. Přistoupila jsem k ní, vzala si talíř a posadila se zpět ke stolu, abych pokračovala v jídle.

,,Bayley, alespoň jednou mě poslechni, jinak to nebudu dál tolerovat!" varoval ji Louis a společně s Harrym a ostatními kluky opustili dům.

Útěk?

____________________________________