Shadows Behind You // h.s.

L. All For Us

,,Skvěle, Madison. Teď si projdeme ještě to, co se bude zítra dít," řekla vyšetřovatelka. Ještě pořád jsem seděla zavřená ve výslechové místnosti. Za okny už byla tma a hodiny v místnosti ukazovaly pár minut po osmé hodině večerní. Nejspíš jí bylo jedno, že jsem unavená a mám hrozný hlad a žízeň.

Spíše jí nešlo ani tak o mě jako o Harryho a kluky.

,,Prosím, mohly by jsme si už dát pauzu? Už jsem opravdu moc unavená," zeptala jsem se vyšetřovatelky a zády jsem se opřela na nepohodlné plastové stoličce, na které jsem tu už dobré tři hodiny seděla.

,,Ne! První mi pomůžeš zbavit se Stylese!" zakřičí rozčíleně, ale pak si uvědomí, co řekla a opraví se, ,,Tedy myslela jsem promluvit si s ním, ohledně tvého bezpečí,"

,,Fajn..." odpovím tiše a snažím se jí ještě chvíli poslouchat. Nechci, aby přišel zítřek. Nejlépe, aby se otáčení celého vesmíru zastavilo a my by jsme se zasekli v noci. Zítřek by už nikdy nenadešel.

Kdybych jen ten večer věděla, že jsem se doslova upsala ďáblu...

Druhého dne v 8:50

,,Mami, mám strach," zašeptám vystrašeně. Svírá mě v objetí, jako by jsme se snad loučily. Rozhodně to nebyl dobrý pocit. Právě naopak jsem se doslova klepala strachy z toho co mě ještě dnes čeká.

,,Neboj se, andílku. Už tu na něj čekají," ujišťuje mě mamka, přičemž mě hladí po zádech. Vzpomněla jsem si, jak to vždy dělával Harry. Dokonale mě tak uklidnil a já u něj při tomto gestu snad pokaždé klidně usnula.

,,Vyšetřovatelka říkala, že Harrymu nanejvýš hrozí tři roky vězení, takže bude za chvíli zpátky z vězení," řekla jsem a pro sebe jsem se radovala. Nějakým zvráceným způsobem se mi po něm bude stýskat.

,,Zlato, měla by si na něj zapomenout," řekne Cole, který už také stál připravený u dveří.

,,Po tomto to bude všechno jako dřív," utěšuje mě mamka, když mi po tvářích začnou znova stékat slzy. Nikdo nevěděl proč brečím, jenže mě to bylo všechno nejspíš jasné. Harry mi bude chybět. Všechny ty vzpomínky, šťastné i smutné tu se mnou budou až do konce mého života.

Najednou před domem zastaví čtyři automobily černé barvy. Po chvíli z nich vystoupí kluci i s  jejich ochrankou.

Všichni si to klidně vykračují až k našim vchodovým dveřím. Uvnitř mě se perou pocit viny a naprostého zmatení. 

Ozve se krátké zaťukání a Cole pohotově otevře. Jsem za ním schovaná a ani nechci vykouknout. Nejraději bych se teď někam zakopala. Celá tato situace je neskutečně frustrující.

,,Dobré dopoledne, starý příteli. Kdepak tedy je vaše drahocenná dcera?" uslyším Harryho medový hlas. Cítím z něj, že dnes není zrovna v nejlepší náladě, ale aspoň se snaží držet se na uzdě.

,,Tady," řekne Cole a poodstoupí.

,,Doufám, že tu nemáte nějaké nezvané přítelíčky. Rozhodně bych tu nechtěl dnes komukoliv ublížit," řekl Harry a vstoupil do předsíně i s kluky. Neustále jsem držela hlavu dole a raději se dívala na špičky mých bot, než abych viděla jejich výrazy. Nakonec jsem však hlavu s velkým přemáháním zvedla.

Kluci také pozdravili mamku a na mě se mile usmáli. Dodalo mi to aspoň trochu odvahy. Tak nějak jsem z jejich úsměvů vycítila, že mě nejspíš nejdou vykuchat.

,,Ehm ahoj," zašeptám a zvednu svou tvář, kterou zdobí cestičky slz.

,,Ach bože," zasténá Harry a hned si mě vtáhne do objetí.