Shadows Behind You // h.s.

VII. Is it love?

Z Harryho pohledu:

,,Madison, zlatíčko, copak ti je?" rychle k ní doběhnu a chytím ji dříve, než by spadla na zem. Její oči se pomalu zavíraly. Chvíli se na mě jen koukala, a potom už jen její tělo ztěžklo.

Lehce jsem s ní zatřásl, ale pořád byla úplně mimo. Po tvářích mi začali stékat slzy, cítil jsem se opravdu špatně. 

Tohle všechno je moje vina. Co když mě teď bude ještě více nesnášet? 

Niall byl hned u mě a lehce do mě píchnul prstem, aby mě vyrušil z mého hlubokomyslného přemýšlení.

,,Harry, měl bys jí odnést do postele. Je ve stavu, kdy je lepší ji nechat v klidu. Dám jí kapačku, aby potom nebyla dehydratovaná a necháme ji si aspoň den odpočinout," konstatoval Niall.

,,Vezmu ti ji do pracovny, dobře?" zeptal  jsem se roztřeseným hlasem. Vím, že tímto jednáním jsem všem ukazoval, že jsem slaboch, ale v tu chvíli jsem nedokázal ovládat své emoce.

,,Jo, prohlídnu ji a uvidíme," odpověděl Niall a vydal se k sobě do pracovny. Jen jsem si Madison trošku lépe chytnul, aby mi cestou ještě náhodou nespadla.

Chtěl bych, aby mi aspoň maličko důvěřovala a měla mě aspoň trochu ráda.

____________________________

Niall jí napíchnul žílu, do které jí teď kapal obsah pytlíčku, který visel u polohovacího křesla, kde Mady nehnutě ležela. Ještě jí to přelepil nějakou náplastí, aby to měla kryté. Sedl jsem si na kraj křesílka a chytl její malou ruku do té své. 

Z pohledu Madison:

Zase jsem začala něco vnímat. 

Slyšela jsem něčí tlumený hlas, který říká mé jméno, ale moje tělo nechtělo spolupracovat. 

Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na bílý pokoj. Zmátla mě vůně dezinfekce. To jsem snad v nemocnici?

,,Maddy, drahoušku můj. Už je to dobrý," obmotaly se kolem mě dvě silné paže a jemně mě zmáčkly. Jsem tak moc zmatená, že mi to ani nevadí. Podívám se na muže, který mě objímá a můj žaludek se stáhne do velikosti vlašského ořechu.

,,Prosím neubližujte mi, pane Stylesi," pípnu vystrašeně. Pan Styles zvedne hlavu a jeho oči se zabodnou do těch mých, které jsou plné slz. Lehce mrknu oběma očima a slzy se mi z očí spustí po mých bledých tvářích, kde zanechají mokré cestičky.

Jeho výraz se po pohledu do mých očí změní na utrápený. Jako kdyby mu na mě snad záleželo a je nešťastný z toho, že mě vidí smutnou.

,,Drahoušku, promiň mi to. Kdybych to mohl vzít zpátky, tak tě donesu do tvého nového pokoje, nebo ke mě do pokoje. Mám tě moc rád a nechci, aby si ze mě neměla takový strach," dořekl to, co měl na jazyku.

Byl to zvláštní pocit, když mi tvrdil, že mě má rád. Většinou mi to lidi moc neříkají, spíše naopak ke mě rádi pronášejí urážky na moji osobu. Vlastně ani nevím, co si o něm mám myslet. Jak může mít rád člověka, kterého ani nezná. 

Očekává snad, že mu také odpovím stejnou frází? 

_________________________

Jinak zase MOC, MOC děkuju za 200 přečtení. Opravdu to nechápu, protože jsme teprve u šestého dílu a už máme tolik přečtení. Takže ještě jednou všem mockrát děkuju za přečtení, hvězdičky a komentář .

Oprava 10.8. 2022 (kapitola především zkrácena o zdlouhavé rozhovory a divně rozepsané myšlenkové pochody)