Shadows Behind You // h.s.

XXXIV. Stone Cold

Chladná noc přišla i k lesům za centrem Londýna. K domovu osamělého muže, který ztratil vše, na čem mu kdy záleželo.

Mrazivý vítr hvízdal mezi stromy, bouře roztáčela svou orchestrální symfonii. Dům, ukrytý v té temnotě, jako by odrážel smutek svých obyvatel – především osamělého muže, který ztratil vše, co mu kdy bylo drahé. Dnes nebyl obyčejný pátek, kdy by s přáteli sledoval fotbal. V domě panovalo hluboké ticho, narušované pouze bubnováním deště.

V horním patře domu, v pokojích plných ticha, svítily dvě lampičky. Dva lidé, každý ponořený do svých myšlenek. Muž věděl, že se dívka bojí bouřek, ale měl pocit, že jeho přítomnost pro ni už není útěchou. Seděl u klavíru, jeho prsty přejížděly po klávesách klavíru v jeho pokoji.

„Stone cold," zazněl jemný hlas z vedlejší místnosti. Překvapila ho. Její zpěv byl tichý, plný emocí. Po chvíli se přidal. Klavír a orchestr bouře spojily své tóny v harmonii.

 „Stone cold. You see me standing, but I'm dying on the floor," zpívala tiše a pozorovala její orchestr tam venku. „Stone cold. Stone cold. Maybe if I don't cry I won't feel anymore," zněl její lámající se hlas místností.

Dívka se chtěla podívat, co se děje ve vedlejší místnosti, a proto se zvedla a přešla k šatníku, ze kterého vytáhla svetr, aby jí nebyla zima. S bolestí si jej přetáhla přes hlavu a vydala se ke dveřím vedlejšího pokoje. 

Měla strach, avšak opatrně zaklepala.

„Nemusíš klepat," ozvalo se. Vešla dovnitř a uviděla Harryho u klavíru. 

Setkali se pohledem - jeho oči byly červené, tváře ještě mokré od slz. V jeho ruce spočívala sklenice se zlatavým alkoholem.

„Neměl bys pít," řekla tiše.

Muž odložil svou sklenic na roh klavíru, „Promiň. Uklidím to. Překrásně zpíváš," dodal s nesmělým úsměvem.

„Děkuju. Ty taky," odpověděla.

Náhle se ozval hrom a místnost zaplavilo světlo blesku. Dívka se polekala a Harry ji pohotově přitáhl k sobě a šeptal uklidňující slova a hladil ji po vlasech.

„Jsi unavená?" zeptal se opatrně.

Přikývla. Pomohl jí do postele, přikryl ji teplou dekou a lehl si vedle ní. Zblízka jí řekl: „Je mi to líto. Nechtěl jsem ti ublížit. Slibuju, že budu brát své prášky. Chci, aby všechno bylo jako dřív."

Dívka tiše plakala. „Mám z tvé druhé stránky strach. Nechci ji už nikdy vidět, prosím,"

Harry ji pevněji objal, avšak s jemností kvůli jejím zraněním. „Neboj se. Už se to nikdy nestane."

Uklidnila se v jeho náručí. Cítila jeho dech, slyšela tlukot jeho srdce.

„Dobrou noc, miluju tě," zašeptal.

„Dobrou noc, Harry." 

____________________________________

Co si myslíte o tom, že se Harry a Mady zase usmířili? Dělá Mady chybu nebo udělala dobře? 😇

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️