Shadows Behind You // h.s.

XI. Hold on I still need you

Seděla jsem tiše na posteli a nehnula se. Co bych mu měla říct? Mám snad říct: „Ano, pane Stylesi, dobrovolně s vámi půjdu do jedné postele"?

,,Prosím, já tohle nechci," zašeptala jsem.

,,Nebudu tě do ničeho nutit, drahoušku. Když řekneš ne, budu to respektovat. Jen chci, abys věděla, že s tebou nemám žádné špatné úmysly. Je to těžké být v jiném prostředí, než jsi byla zvyklá, ale věřím, že si to tady zamiluješ a že všichni budeme dobře vycházet," řekl a posadil se vedle mě na postel. Položil si ruce do klína a já ho bedlivě pozorovala, snažila se pochopit, co má v úmyslu.

,,Proč jsem vlastně tady? Je za tím Cole a táta od Bayley? Za normálních okolností by přece jen tak do sporů s mafií nespadl... nebo ano?" zeptala jsem se tichým hlasem. 

,,Víš, koťátko, je to složitější, než si myslíš. V případě tvého nevlastního otce Cola se ukázalo, že se pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo. Jednou jsme si ho vyhledali, protože nám zkazil velmi výhodný kšeft, za který jsme měli dostat velký obnos peněz. Dozvěděli jsme se o něm něco víc, včetně toho, že žije s tebou a tvojí matkou tady v Londýně. Vyhrožovali jsme mu, že pokud nezaplatí, tak ho zabijeme. Pak jsme se jednou dívali do dokumentů o vaší rodině a když jsem tě poprvé viděl, prostě jsem tě musel poznat," přiznal.

,,Koťátko?" oslovil mě tou milou zdrobnělinou a slzy se mi vehnaly do očí. Pan Styles mě asi jen tak nepustí, protože to, co mi právě řekl, znamenalo něco jako: „Jsi moje, a to navždy." Najednou mě jemně chytil za ruku, což mě překvapilo, a i když jsem sebou trhla, neodradilo ho to. Položil moji ruku na jeho hrud a schoval ji do svých velkých dlaní.

,,Neplakej, ano?" utěšoval mě, ale já se rozplakala ještě víc.

,,Dobře, tak půjdeme ke mně, odpočineš si a pak mi povíš všechno, co tě trápí," dokončil větu a okamžitě mě znovu objal silnými pažemi a začal mě nést. Hlava mi spočívala na jeho rameni a stále jsem plakala. Byla jsem neskutečně unavená z toho neustálého pláče, a tak mi ani nevadilo, že mě pan Styles nesl do své ložnice. Měla jsem zavřené oči, takže když mě položil na postel, jemně jsem je otevřela.

,,Odpočiň si, drahoušku. Musíš načerpat sílu na zítřek," usmál se na mě.

,,Ale pane Stylesi..." nedokončila jsem větu, kterou jsem mu chtěla říct.

,,Pšt, kotě, honem jdi spát," řekl už rázněji, a já věděla, že by bylo chybou odporovat. Položila jsem hlavu na jeho polštář, který voněl jeho kolínskou. Potom mě jemně přikryl peřinou a já poslušně zavřela oči a usnula.

,,Krásně se vyspi, koťátko. S klukama ještě něco zařídíme, takže nedělej žádné hlouposti, ale u tebe jsem si jistý, že bys neudělala nic špatného," řekl, naklonil se nade mě a lehce mě políbil na čelo. Zhasl světlo a odešel. Tohle mi připomnělo moji mamku, která mě vždycky přišla před spaním zkontrolovat a popřát mi dobrou noc.

Nemohla jsem usnout. Jak bych mohla? Jsem tady zavřená a už nikdy se nevrátím domů. Už nikdy neuslyším mamčin hlas, jak na mě volá z kuchyně, ať už vstanu. Cole mě daroval jako obětního beránka a teď si žije šťastně s mojí matkou, která se určitě trápí. Chci utéct. Chci okamžitě s Bayley zmizet někde daleko, kde nás nikdy nenajdou a kde bychom byly šťastné.

,,Spíš už?" ozval se hlas doktora od dveří.

,,Hmm, ne," odpověděla jsem a zakroutila hlavou.

,,Můžu tě potěšit, tvoje kamarádka na tebe čeká dole v jídelně," řekl a jemně se usmál. Na nic jsem nečekala. Rychle jsem odhrnula peřinu a vyskočila z postele jako smyslu zbavená.

Rychlým krokem jsem následovala doktora dlouhou chodbou, až jsme došli ke schodišti, které jsme sešli dolů do nižšího patra tohoto obrovského domu. Otočila jsem hlavu ke světlu, které vycházelo z kuchyně. Uviděla jsem tam svoji nejlepší kamarádku, jak sedí u stolu a něco jí.

Jakmile mě uviděla, okamžitě přestala jíst, rychle se zvedla a její kroky zamířily mým směrem. I já jsem se rozběhla a během okamžiku jsme se vrátily k sobě. Objaly jsme se tak silně, až jsem měla pocit, že pokud budeme pokračovat ještě chvíli, Bayley ze mě vytlačí duši. Na tváři se mi rozlil šťastný úsměv.

,,Nerad ruším vaši krásnou chvilku, ale měly byste se jít najíst," přerušil nás hlas muže se snědou pletí a tmavými vlasy, který stál poblíž.

Neochotně jsme se od sebe odtáhly, a můj pohled se okamžitě zaměřil na pana Stylese, který stál u kuchyňské linky a držel v rukou talíř s nějakým jídlem. Jeho oči byly pevně zaměřeny na mě a z mé tváře zmizel úsměv, který nahradil smutný výraz.

,,Tady máš jídlo, drahoušku," řekl Harry a podal mi talíř s masem, omáčkou a rýží.

,,Děkuju," špitla jsem tiše, když jsem si vzala talíř.

,,Musíme něco zařídit, takže tady zůstanete. Nedělej žádné hlouposti, Maddy," varoval mě pan Styles, než jsem si sedla ke stolu.

,,To platí i pro tebe, Bayley, a varuju tě, jestli se o něco pokusíš, tak tě tím páskem zbiju dvakrát!" křičel na ni, jako by byla kus hadru. Nedokázala jsem to poslouchat, a tak jsem na něj vyjela: ,,Bayley není kus hadru! Je to moje nejlepší kamarádka a vy se k ní nebudete takhle chovat!"

,,Co jsi to řekla? Co si to dovoluješ?!" přistoupil ke mně blíž a já cítila jeho studený dech na své tváři. Kolena se mi začala třást strachem a byla jsem si jistá, že tuhle hru jsem prohrála.

,,Hm, já čekám, lásko," vysmíval se mi do tváře. Po tvářích mi začaly stékat slané slzy, ale jemu to očividně nevadilo. Stál přímo přede mnou a jeho oči mě probodávaly jako dva ostré nože.

,,Nic," hlesla jsem tiše a jeho tělo se konečně odsunulo od toho mého. Na tváři mu pohrával pohrdavý vítězný úšklebek. Už jsem to nevydržela, položila talíř s jídlem na stůl a rozběhla se směrem k Harryho pokoji, kde se budu doufám cítit lépe.

,,Maddy, stůj!" ozval se za mnou Harryho ustaraný hlas, ale já ho neposlouchala. Se slzami v očích jsem už stála před jeho pokojem. Otevřela jsem dveře, vběhla dovnitř a okamžitě se schovala pod jeho peřinu, kde jsem začala hlasitě plakat.

,,Zlato? Prosím, neplakej," snažil se mě uklidnit, ale já byla stále schoulená v klubíčku pod jeho peřinou.

____________________________________