Shadows Behind You // h.s.

XI. Hold on I still need you

Seděla jsem mlčky no posteli a ani se nehnula. Co bych mu měla říct? Ano pane Stylesi, dobrovolně s vámi půjdu do jedné postele? 

,,Prosím já tohle nechci," zašeptala jsem.

,,Do ničeho tě nebudu nutit, drahoušku. Když řekneš ne, tak to budu respektovat. Jen chci abys věděla že s tebou nemám žádné špatné úmysly. Chci abys byla moje šťastná Maddy. Je to obtížné být v jiném prostředí, něž jsi doposud byla, ale věřím, že si to tady zamiluješ a budeme všichni dobře vycházet," řekl a posadil se vedle mě na postel. Položil si ruce do klína a já jej bedlivě pozorovala a snažila se vypozorovat, co chce právě udělat. 

,,Proč jsem vlastně tady? Může za to Cole a taťka od Bayley? Za normálních okolností by se přece jen tak do sporů s mafií nedostali? Nebo ano?" zeptala jsem se tichým hláskem a pan Styles se lehce ošil, což mi řeklo, že mu tohle téma asi není úplně příjemné.

,,Víš, koťátko, je to složitější něž si myslíš. Zrovna v případě tvého nevlastního otce Cola se ukázalo, že se pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo. Jednou jsme si ho vyhledali, protože nám zkazil jeden velice dobrý kšeft, za který by jsme dostali docela velký obnos peněz. Našli jsme si o něm trochu informací, společně s tím že žije společně s tebou a tvojí matkou tady v Londýně. Vyhrožovali jsem mu, že pokud ten obnos peněz nezaplatí, tak ho prostě zabijeme. Jednoho dne jsme se s klukama dívali do dokumentů ohledně vaší rodiny a když jsem tě poprvé uviděl, prostě jsem tě potřeboval poznat," přiznal.

,,Koťátko?" oslovil mě tou milou zdrobnělinou a mě se vehnaly slzy do očí. Pan Styles se mě určitě jen tak nevzdá, protože to co mi před chvílí řekl přímo říkalo něco ve smyslu: "jsi moje do konce svého života". Najednou lehce uchopil moji ruku do té své a já sebou cukla, což ho neodradilo od toho, co chtěl udělat. Bez problémů si mě posadil na svůj klín a opřel si mě o hruď.

,,Neplakej, ano?" utěšoval mě, ale já se rozplakala ještě víc.

,,Dobře, tak půjdeme ke mě a tam si zdřímneš a pak mi povíš, copak tě trápí," dořekl a hned mě znova chytily dvě silné paže a někam mě nesly. Hlavu jsem měla opřenou na jeho rameni a neustále jsem plakala. Jsem neskutečně unavená tím neustálým brečením, a tak mi ani nevadí, že si mě pan Styles nese do jeho ložnice. Měla jsem neustále zavřené oči, takže když mě položil na postel, tak jsem je jemně otevřela.

,,Odpočiň si, drahoušku. Musíš načerpat plno sil na zítřek," usmál se na mě.

,,Ale pane Stylesi...,"nestačila jsem doříct větu, kterou jsem mu chtěla říct.

,,Pšt, kotě, a honem jdi spát," řekl trochu více rázným hlasem a já věděla, že odporovat mu by byla chyba, a tak jsem si položila hlavu na jeho polštář, který voněl tou jeho sebevědomou kolínskou. Pak už mě lehce přikryl peřinou a já poslušně zavřela oči a šla spát.

,,Krásně se vyspi, koťátko. S klukama jedeme ještě něco zařídit, takže nedělej žádné hlouposti, ale v tvém případě jsem si jistý, že zrovna ty by si neudělala nic špatného," řekl a naklonil se nade mě a lehce mě políbil na čelo, zhasnul světlo a odešel z místnosti. Připomnělo mi to mamku, která mě vždycky přišla před spaním ještě zkontrolovat a popřát mi dobrou noc.

Nemůžu usnout. Jak bych taky mohla? Jsem tady zavřená a už nikdy se nepodívám domů. Už nikdy neuslyším mamčin hlas, když na mě volala z kuchyně, ať už se konečně vyhrabu z postele. Cole jim mě daroval jako obětního beránka a teď si žije šťastně s mojí mamkou, která se určitě trápí. Chci utéct. Hned teď se chci sebrat a s Bayley odejít někde hodně daleko, kde by nás už nikdy nenašli a my by jsme byly šťastné.

,,Spíš už?" ozval se ode dveří hlas toho doktora.

,,Hmm ne," odpovím a ještě záporně zakroutím hlavou.

,,Můžu tě potěšit, že tvoje kamarádka na tebe čeká dole v jídelně," řekl a jemně se na mě usmál. Na nic jsem nečekala. Rychle jsem odhrnula peřinu a vyskočila z postele jako smyslu zbavená. 

Rychlým krokem jsem došla za tím doktorem, který mě dlouhou chodbou vedl ke schodišti, které jsme sešli a ocitli se v dolním patře tohoto obrovského domu. Hlavu jsem otočila ke světlu, které zářilo z kuchyně. Uviděla jsem tam svoji nejlepší kamarádku, která sedí u stolu a něco jí. 

Snad hned když mě uviděla přestala jíst a rychle se zvedla a její kroky směřovaly mým směrem. I já se rozběhla a tu vzdálenost mezi námi zmenšila na úplné minimum. Objaly jsme se tak moc silně až jsem měla pocit, že kdyby jsme v tom pokračovaly ještě chvíli, tak by ze mě Bayley vytlačila duši. Na tváři se mi rozlil opravdu šťastný úsměv.

,,Nerad ruším vaši krásnou chvilku, ale měly by jste se jít najíst," přerušil nás hlas snědšího může s tmavými vlasy, který stál nedaleko nás.

Neochotně jsme se od sebe odtáhly a můj pohled směřoval k panu Stylesovi, který stál u kuchyňské linky a v rukou držel talíř s nějakým jídlem. Jeho oči byly zapíchnuté v těch mých a z mé tváře se vytratil úsměv, který byl nahrazen smutným výrazem.

,,Tady máš jídlo, drahoušku," řekl Harry a do rukou mi dal můj talíř s nějakým masem, omáčkou a rýží.

,,Děkuju," špitla jsem, když jsem si od něj převzala talíř.

,,Musíme jet něco vyřídit, tak tady zůstanete. Nedělej žádné hlouposti, Maddy," varoval mě pan Styles než jsem si sedla ke stolu.

,,To samozřejmě platí i pro tebe, Bayley a varuju tě, jestli se o cokoliv pokusíš, tak tě tím páskem klidně zbiju dvakrát!" křičel po ní jako by byla kus hadru. Nedokázala jsem to poslouchat a nic s tím nedělat, a proto jsem na něj vyštěkla: ,,Bayley není kus hadru! Je to moje nejlepší kamarádka a vy se k ní nebudete takto chovat!"

,,Co jsi to řekla? Co si to dovoluješ?!" přistoupil ke mě blíž a já cítila jeho studený dech na mé tváři. Kolena se mi strachem klepala jako ještě nikdy a já si byla jistá, že tuhle hru jsem prohrála.

,,Hm já čekám, lásko," vysmíval se mi do tváře. Po tvářích mi začaly stékat pramínky slaných slz, ale mu to očividně nevadilo a pořád stál v mé bezprostřední blízkosti a jeho oči mě probodávaly jako dva ostré nože.

,,N-nic," hlesla jsem potichu a jeho tělo se už konečně odsunulo od toho mého. Na tváři mu pohrával pohrdavý a vítězný úšklebek. Už jsem to nevydržela a položila svůj talíř s jídlem na stůl a rozběhla se do Harryho pokoje, kde se budu doufám cítit lépe.

,,Maddy, stůj!" ozval se za mnou Harryho ustaraný hlas, ale já to nevnímala a se slzami v očích už stála před dveřmi do jeho pokoje. Otevřela jsem je a hned se šla schovat pod Harryho peřinu a začala hlasitě plakat.

,,Zlato? Prosím neplakej," snažil se mě uklidnit, ale já byla pořád schoulená v klubíčku pod jeho peřinou.

____________________________________

Oprava 10.8. 2022 (Doufám, že další kapitoly už budou lehčí na opravu)