Shadows Behind You // h.s.

XXV. 16 shots

Když jsem se zvedla ze země, Harry mě hned chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Chtěla jsem od něj jít, co nejrychleji pryč. Táhl z něj alkohol a marihuana.

,,Chyběla si mi, drobečku," zašeptal a dal mi pusu na rty. Měla jsem chuť ho kopnout mezi nohy, ale raději jsem to neudělala. Pro mé dobro a všech v této místnosti.

,,Nikam při honu neutíkej. Těm chlapům nebude dělat problém ti prostřelit hlavu a na to je tě až moc velká škoda," dodal tiše a dal mi pramen vlasů za ucho. Bylo to dost nemotorné, protože mi málem vypíchl oko.

Nějací chlapi tu přinesli dvě bundy s kožíškem a k tomu vysoké boty s tlustou podrážkou. 

,,Jako minule dáme tady princeznám náskok jednu minutu a pak hra začíná," řekl Harry všem v místnosti a ti se jen dravě dívali po mě a Bayley. Pane bože, my tu dnes asi umřeme.

Louis přišel k nám i s Bayley. Ta se postavila hned vedle mě.

,,Žádný blbosti je vám to jasné? Pokud se pokusíte o útěk, tak obě dvě končíte ve sklepě!" říkal dost rozlobeně Louis a svým pohledem kmital mezi mnou a Bayley.

,,Ty si hodná, drobečku. Ty bys mi neutekla, že ne?" zeptal se mě Harry. A usmíval se jako osel.

,,Jistě, že ne Daddy," šeptla jsem a obejmula ho. Úkol číslo jedna splněn.

,,Snaž se ukrýt tak, ať si tě najdu. Nechci aby mi tě někdo ojel. Jsi přece moje," dodal Harry pohladil mě po vlasech.

,,Můžeme se jít ještě napít, prosím? Mám hroznou žízeň," zeptala jsem se a usmála jsem se na Harryho.

,,Běžte obě, ale hned ať jste zpátky," řekl Harry a nechal nás jít.

,,Dnes utečeme," šeptly jsem obě zároveň. Začaly jsme se tomu smát, protože takové propojení mozků se nám stávalo často.

,,Teď to výjde," šeptnu a natáhnu se pro skleničku šampaňského. Bayley si taky jednu vzala.

,,Tak na útěk," řekla jsem a zvedla skleničku.

,,Na útěk," přicinkly jsme si skleničkami a vypily jsme jejich obsah.

,,Jdeme na to?" zeptala se Bayley, když jsme mířily ke klukům.

,,Ještě chvilku," řekla jsem a šla k muži, kterého jsem si všimla při mém příchodu. Hezká zbraň za pasem. Úkol číslo dva splněn.

Hezká moje zbraň pod tričkem.

,,Hon může začít," křikl Liam a my se rozběhly z domu.

,,Poběž za mnou. Vzadu za domem je skrytá branka," řekla Bayley, když jsme vyběhly z domu.

Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla. V hlavě jsem odpočítávala sekundy, za jak dlouho nás začnou hledat. Cítila jsem, že jsme blízko útěku. V rohu zahrady jsem zalezly za obrovský keř. Jsem celá podřená, protože měl ostré trny.

,,Ta branka je zamknutá,"šeptla Bay. Obě dvě jsme se na sebe vyděšeně podívaly. Vidím to na ní, že je z toho vydeptaná.

Napadla mě naprosto šílená myšlenka. Výstřelím ten zámek. Je to riskantní, protože nás uslyší. Potřebuju na to jen jeden výstřel. Víc už by jsme nestihly. Prosím, ať se to povede.

Najednou se ozval výstřel a hlasy. Hon začal.

Roztřepanýma rukama jsem vyndala zbraň z pod trička. Cole mě učil střílet, takže bůh mi žehnej.

Bum.

Již rezavý zámek se rozbil na tři kusy a my rozrazily dveře. Úkol číslo tři splněn. Teď jsme o sobě daly vědět. Běžely jsme hustým lesem a za námi se ozývaly hlasy. Šli po nás. Neotáčela jsem se a běžela dál a dál. Už mě tak moc bolely nohy. Běžet lesem, kdy musím dávat pozor, ať mi nepodjedou nohy na jehličí, není zrovna ideální.

Když jsem se mírně pootočila spatřila jsem kluky. Všech pět jich běželo za námi. Ozval se výstřel a do stromu vedle mé hlavy se zabořila kulka. Nevím, který z nich vystřelil, ale vyděsilo mě to.

V hlavě mi pořád dřímala otázka. Mám se zastavit? Kdybych se zastavila, tak mě nejspíš zabíjí. Nejspíš určitě.

,,Stůjte, hned!" ozval se lesem Louisův hlas. Naháněl mi hrůzu.

,,Madison, prosím," ozval se Harryho zoufalý hlas. V tu chvíli jako by se mi zastavilo mé zplašené srdce.

,,Prosím, neopouštěj mě," hlesnul zoufale.

Musím se zastavit. Nebo ne?

Výstřel. Kulka se zarazila do stromu v úrovni srdce. Zastavila jsem a otočila se.

,,Nechte nás být!" zakřičel jsem tak, že jsem se lekla toho, čeho jsem schopná.

Všichni stáli a pozorovali mě. V rukou jsem držela zbraň a mířila s ní na Harryho hlavu. Harry ke mě udělal malý krok. Vypadal dost nesměle.

,,Stůj, nebo střelím!" zakřičím a svůj ukazováček přesunu na spoušť. Harry udělá krok zpátky. Periferně vidím, že si sahá za pás. Nejspíš pro zbraň. Pořád držím prst na spoušti...

Bum.

____________________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře. Jste moje zlatíčka ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářůLíbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️

Oprava 14.8. 2022 (Už u toho lehce umírám :D )