Shadows Behind You // h.s.

IX. Harry's smack

Z pohledu Madison:

Dveře se prudce otevřely a do místnosti vstoupil muž s otázkou: „Kdo tady tak ječí?" Jeho hlas byl pevný a drsný, což přitáhlo pozornost všech. Jakmile domluvil, všechny pohledy se stočily na mě. Náhlý zájem mi způsobil mrazení, které mi přeběhlo po zádech a zanechalo husí kůži.

Pan Styles mě mezitím dál jemně hladil po zádech. Chtěla jsem říct, že mi jeho doteky vadí, ale pravdou bylo něco zcela opačného. Jeho přítomnost a doteky mě tišily, jako kdyby na mě měly zvláštní uklidňující vliv.

,,Ehm, sorry. Harry, potřeboval bych si promluvit v soukromí," oznámil a přejel si mě očima od hlavy až k patě.

,,Teď nemám čas," odpověděl Harry s opovržením v hlase a dál mě hladil po zádech.

,,Jedná se o ni," řekl naláhavě. Harry za mnou sebou lehce cuknul, když ten muž řekl že se jedná o mě.

,,Fajn, ale první půjdeme k ní do pokoje," řekl.

,,Dobře, tak u tebe v pracovně za patnáct minut," odpověděl mu muž a odešel z pokoje.

Harry mě pomalu sundal ze svého klína a věnoval mi vlídný úsměv. Někdy mám pocit, že není tak špatný, jak by se mohlo zdát. Ano, je to mafián, ale jeho chování ke mně je překvapivě ohleduplné.

„Co kdybychom se šli podívat na tvůj nový pokoj, co říkáš?" navrhl, zatímco se zvedal z křesla, kde až dosud seděl vedle mě. Natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát. Nabídku jsem přijala, a tak jsem se s jeho pomocí postavila vedle něj. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak malá vedle něj vypadám. S mými 169 centimetry jsem vedle něj působila drobně, skoro jako dítě vedle dospělého. Harry, odhadem tak 180 centimetrů vysoký, se nade mnou tyčil jako majestátní mrakodrap.

,,Dobře, pane Stylesi," potvrdím a on se nesouhlasně zamračí, což mě trochu znepokojí.

„Říkej mi Harry, prosím," zašeptal, a mně se okamžitě zježily chloupky na zátylku. Jeho studený dech u mého ucha byl nepříjemný a způsobil mi mrazení po celém těle. On si však jen pobaveně uchechtl nad mou reakcí, a pak se pomalu vydal ke dveřím. Otevřel je a lehkým mávnutím ruky mě pobídl, abych šla první.

____________________________

„Vítej ve svém novém království, princezno," pronesl, a já zůstala stát s otevřenými ústy. Před očima se mi zjevil pokoj, který připomínal přesně to, o čem jsem vždycky snila. Moderní vybavení kombinovalo eleganci a minimalismus, vytvářelo příjemnou atmosféru, která však nedokázala zahnat stesk. Tohle místo bylo sice nádherné, ale já chtěla být doma – ve svém pokoji, s mamkou a Colem.

„Drahoušku, je ti něco?" prořízl mé myšlenky jeho medový hlas, vracející mě zpět do reality.

„Ne, pane Stylesi," odpověděla jsem tiše a trochu roztřeseně, zatímco mi srdce sevřel smutek, který nešlo skrýt.

Najednou jsem ucítila jeho ruku na svém rameni. Jemně, ale pevně mě otočil čelem k sobě. Jeho pronikavé oči se vpíjely do těch mých, jako by v nich hledal odpovědi, které jsem se snažila zatajit.

„Proč jsi smutná? Nelíbí se ti tvůj nový pokoj?" zeptal se klidně, ale jeho hlas zněl neklidně. Cítila jsem, jak jeho ruka sklouzla na můj pas, což mě znovu znejistilo.

„Chtěla bych být na chvíli sama, pane Stylesi," zašeptala jsem s nadějí, že mě nechá. Ignoroval má slova a místo toho mě vzal za ruku. Jemně, ale rozhodně mě vedl k posteli. Posadil se a pokynul mi, abych si sedla vedle něj. Snažila jsem se co nejvíce vzdálit, a tak jsem si sedla na opačný konec.