XLIX. The Beginning Of The End

2.5K 119 22
                                    

,,Maddy koťátko, jsme doma!" zakřičím, když vstoupíme do domu.

Pořád nepřichází žádná odezva. V domě je ticho jako v hrobě.

,,Madison, teď není dobrý čas si hrát na schovku! " řeknu už trochu ráznějším hlasem. 

To vždy zabere.

Vydám se směrem k jejímu pokoji a uvidím, že dveře jsou otevřené. Vstoupím tedy do místnosti a porozhlédnu se. Uvidím šatník, který je dokořán otevřený.

Myslím, že se něco stalo...

Podívám se do něj a uvidím, že je tam mnoho poházených kousků oblečení na zemi. Zkoušela si, co si vezme na sebe. To není možné... Maddy by tohle nikdy neudělala. Je přece moje koťátko. Máme být navždy spolu.

,,Harry, Madison tu není," uslyším Liama.

,,Hledejte pořádně, kurva! Někde tu musí být. Není možné, aby utekla!" zakřičím nazpět. Věděl jsem, že tu není, ale i tak jsem doufal, že se tu někde objeví a omluví se mi, že mě neslyšela.

,,Ano, Harry, "odpoví Liam na rozkaz a odejde.

Také opouštím tuto místnost a vydám se do svého pokoje. Třeba tam spí a jen mě neslyšela. Otevřu dveře a hned první věc, která zaujme můj pohled je nějaký kus papíru, položeny na kraji postele.

Zvednu jej a začnu číst:

Drahý Harry,

Pokud tento dopis čteš, tak jsem právě teď hodně daleko odtud. Upřímně nevím, co napsat.

Chtěla bych ti říct, že jsem ti vděčná, že si se o mě tu dobu staral a byl na mě aspoň někdy hodný. Chci ti poděkovat, že jsi tu pro mě byl když jsem tě potřebovala.

Mrzí mě, že jsem se s tebou nemohla osobně rozloučit, ale nenechal bys mě odejít. Tímto dopisem bych se s tebou chtěla aspoň takto rozloučit.

Ubližoval si mi, Harry a to se nedá jen tak odpustit. Nedokážu ti odpustit to, jak si mě bil. Cítila jsem k tobě něco. Jenže čím více si mi ubližoval, tím více se moje city k tobě začaly vytrácet. Mrzí mě, že to muselo takto dopadnout.

S láskou, Madison

XXX

,,Neee!" zakřičel jsem hystericky a s hlasitou ranou jsem padl na kolena. Po tvářích mi tekly slzy a chvílemi jsem se zalykal dalšími přicházejícími vzlyky. 

,,To nemůže být pravda! Najdu ji a budeme spolu do konce života! Jsme si souzeni!" křičel jsem svým klepajícím se hlasem. 

Opustila mě, zradila mě...

,,Harry, Madison tu nikde není," uslyším za sebou znova Liama. Vaří se ve mě krev, čímž mi vypíná mozek a poddám se smutku, spojenému se zlostí.

,,Fakt?! Jako bych si toho kurva nevšiml!" zakřičel jsem na něj, ale neotáčel jsem se. Ještě pořád mi totiž tekly slzy. Nechci, aby viděl jak jsem zlomený...

,,Harry, můžu si s tebou promluvit?" uslyším Louise. Nevím, jestli s ním chci mluvit. Sám nevím, co mám teď dělat. Tak neskutečně mě bolí ten fakt, že utekla proto, aby se zachránila přede mnou a mým chováním. Nejspíš je teď někde sama a zmatená, nebo je u sebe doma. Měl jsem v hlavě totální guláš a ještě k tomu jsem musel vymyslet odpověď pro Louise.

,,Fajn," odpověděl jsem mu stroze, přičemž jsem ještě pořád klečel na zemi se slzami na tvářích.

,,Liame, běž. Ať nás nikdo neruší a mrkněte se na lokaci jejího telefonu a pak na kamery z města. Někde tam musí jistě být, pokud ji nesežrali vlci," řekne Louis a uchechtne se svému vtipu.

Shadows Behind You // h.s.Kde žijí příběhy. Začni objevovat