Shadows Behind You // h.s.

XLII. Shine A Light

Celý Londýn ještě spal, tedy až na ranní ptáčata navštěvující jejich zaměstnání a ty, kteří nemůžou dospat a chtějí ještě koupit poslední dárky pro své blízké.

Město bylo pokryto krustou nadýchaného sněhu. Výhled z Harryho domu připomínal pohádku. Okolní jehličnaté stromy byly pokryté polštáři sněhu a po zeleni nebylo ani vidu. Venku panovaly obrovské mrazy, a proto byla Londýnská doprava ještě více zacpaná, než obvykle. Auta odhrnující sníh neměla šanci jej tak rychle sklízet a na chodnících se tvořily náledí. Nikdo nečekal, že se přes noc přenese přes Británii sněhová bouře.

Harry a kluci vlastně nic z toho neřešili. Všechen personál poslali domů, aby si jako každý rok užili Vánoce se svými rodinami. I kluci dostali pozvánku, aby přijeli za svými rodinami do jejich rodných měst, ale ani jeden nechtěli opustit tu rodinu, kterou tady teď měli. Kterou si pracně vybudovali.

Včera večer se domem ozývaly zvuky televize a koled. Kluci se přemístili k Harrymu do pokoje a na plazmové televizi pouštěli vánoční pohádky. Všichni byli spolu jako pravá rodina. Niall se cpal ještě teplými perníčky a Loui ho za to káral se slovy, jestli hodlá sežrat všechny ty perníčky, nebo se o ně podělí i s ostatními. Liam byl pořád ticho. Smutek z něj ještě pořád nevyprchal, i když jsou Vánoce. Pořád byl nešťastný za své činy. Harry ležel vedle Mady na posteli a držel si ji majetnicky za ruku.

Ještě jen, aby byla Madison vzhůru...

Zbývaly už jen dva poslední dny do Vánočního dne a lidé jako splašení běhali po nákupních centrech, aby koupili zbývající dárky, na které zapomněli. I Harry se vydal do nákupního centra pro šaty, které Madison sliboval. Představoval si ji v nich při každém pohledu na ni. Už jen doufal, že se mu jeho láska probudí.

Z pohledu Madison:

Proč to pořád nejde? Pokaždé, co se snažím otevřít oči se mi to nepodaří. Slyším tlumené hlasy kluků. Především tedy Harryho milá slova. Přijde mi to tak hezké, že se starají. 

Aktuálně doktoři potvrdili, že během dnů nebo hodin se můžu konečně vzbudit. Prý už je můj mozek připravený a jen se čeká, až se to stane.

Kluci říkali, že budou brzy Vánoce. Mám strach, že je prošvihnu. Vánoce jsou můj nejoblíbenější svátek v roce. Všechny ty perníčky, koledy, studené noci zabalená v dece s teplým kakaem a taky vánoční pohádky. Nejdůležitější je však na Vánocích ten čas strávený s rodinou.

Znova uslyším Harryho příjemný hlas. Chci jej tak moc obejmout a plakat u něj na rameni. Proč se nemůžu vzbudit?

,,Ahoj, lásko," zašeptá Harry, ,,moc si mi chyběla," dořekne. Zněl opile. Zase se kvůli mě opil?

,,Lásko, mohl bych si s tebou lehnout. Jsem hodně unavený, víš," zašeptal.

Po chvíli jsem slyšela už jen jeho chrápání. Ach jo, někdy bych si přála, abych neslyšela všechno, co se kolem mě děje.

Najednou však slyším vrznutí dveří a kroky. Bylo jich nejspíš více, podle toho tichého dupotu.

,,Co ti to ten Harry dělá, zlatíčko. Jestli ho teď slyšíš, musíš být pěkně naštvaná, že ti tu chrní do ucha," uslyším Liamův hlas.

Li, prosím pomoz mi.

,,Hej kluci, pomozte mi Harryho přenést na gauč, ať má Maddy klid," řekl.

Po chvíli ticha jsem je znova uslyšela. Byli tu zase se mnou. Chci je všechny tak strašně moc obejmout. Možná i Liama, protože on v tom byl vlastně nevinně. Za všechno prý mohl Zayn a ten Fox.