Celý Londýn ještě spal, tedy až na ranní ptáčata, která spěchala do práce, a ty, kteří nemohli dospat a chtěli ještě rychle koupit poslední dárky pro své blízké. Město bylo pokryto krustou nadýchaného sněhu. Výhled z Harryho domu připomínal scénu z pohádky. Jehličnaté stromy byly obalené bílými polštáři a po zeleni nebylo ani stopy. Obrovské mrazy ochromily Londýnskou dopravu, jež byla ještě zacpanější než obvykle. Auta odhrnující sníh nestíhala a chodníky pokrývalo náledí. Nikdo nečekal, že přes noc přejde Británií sněhová bouře.
Harry a kluci však nic z toho neřešili. Poslali domů veškerý personál, aby si užili Vánoce se svými rodinami. Sami také mohli odjet za svými blízkými, ale rozhodli se zůstat spolu. Tato rodina, kterou zde vybudovali, byla teď pro ně vším.
Včera večer se domem nesly zvuky televize a koled. Kluci se přesunuli do Harryho pokoje, kde na plazmové televizi pouštěli vánoční pohádky. Byli spolu jako pravá rodina. Niall se cpal ještě teplými perníčky a Loui ho káral se slovy: „Hodláš sníst všechno sám, nebo se rozdělíš?" Liam zůstal zamlklý, jeho smutek z minulých událostí ještě nevyprchal. Harry ležel vedle Madison na posteli a majetnicky ji držel za ruku.
Ještě jen, aby se Madison probudila...
Zbývaly dva dny do Vánoc. Harry se rozhodl připojit k lidem zoufale shánějícím dárky. Vyrazil do nákupního centra koupit Madison šaty, které jí sliboval. Představoval si ji v nich při každém pohledu na ni a doufal, že se jeho láska brzy probudí.
Z pohledu Madison:
Proč to pořád nejde? Pokaždé, když se snažím otevřít oči, selže to. Slyším tlumené hlasy kluků, především Harryho láskyplná slova. Tolik se o mě starají...
Doktoři říkají, že se brzy probudím. Mozek je prý připravený, jen čekáme na správný moment. Mám strach, že propásnu Vánoce – svátek, který miluji nade vše. Perníčky, koledy, zabalená v dece s teplým kakaem... Ale nejvíc rodina. To, co mi vždy přinášelo nejvíc radosti.
Harry zase promluvil: „Ahoj, lásko. Moc mi chybíš," zašeptal. Zněl opile. Proč zase pil? Pak se omlouval a chtěl si lehnout vedle mého těla. Po chvíli jeho chrapot naznačoval, že usnul. „Ach, Harry..." pomyslela jsem si.
Poté přišel Liam. „Co ti to ten Harry dělá? Jestli nás slyšíš, musí tě to pěkně štvát," zažertoval. Kéž bych mohla odpovědět. Kluci Harryho odnesli na gauč a nechali mě odpočívat.
Slyšela jsem Louiho historku o dárcích. V myšlenkách jsem se smála a doufala, že už brzy budu schopná ovládat své tělo. Pak přišla nápadná změna – cítila jsem pohyb prstů na rukou a nohou. Bylo to jako zázrak.
___________________________
,,Dívejte! Ona se usmívá. Vidíš to! Má jemně zvednuté koutky!" křičel Liam.
,,Harry bude na sebe naštvaný, že tohle prošvihl. Jestli se teď vzbudíš, když je Harry na sračku, tak jsem si jistý, že ho asi klepne," zasměje se Niall.
Souhlasím.
Harryho by nejspíš kleplo, kdyby on nebyl ten první, kdo mě obejme.
Harry se později rozplakal: „Chybíš mi. Miluju tě. I kdyby ses probudila za měsíc nebo dva... Pořád budu čekat." Ty vzlyky mě povzbudily. S vypětí posledních sil jsem konečně otevřela oči.
„Harry! Podívej se!" zakřičel Liam. Přišli ke mě, tváře jim zářily jako nikdy předtím.
„Dobré ráno," zašeptala jsem s drobným úsměvem. Kluci ztichli, nevěříc vlastním očím.
,,Doufám, že tohle není jen zasranej sen," zašeptal Loui omámeně.
____________________________________
Jak si myslíte, že proběhnou Vánoce? Proběhnou v klidu nebo se zase něco pokazí?
Chtěla bych vám všemmoc poděkovat za překonání hranice 40k přečtení. Moc si vážím vaší podpory.
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️
15.8. 2022 (Fajn, další opravování až večer.)
ČTEŠ
Shadows Behind You // h.s.
FanfictionByl jako její stín. Kdekoliv ona šla, on ji tiše následoval jako její tajemný společník. Stal se její nejhorší noční můrou, která ji pronásledovala i mimo říši snů...
