Shadows Behind You // h.s.

XXIV. Oops!... I Did It Again

Nejspíš jsem u Harryho usnula, protože více si z toho šíleného dne nepamatuju. Poslední, co mi utkvělo v paměti, bylo, jak se Harry natahoval pro tác s jídlem, když jsem ležela v jeho klíně, což mě téměř shodilo na zem. Velmi galantní.

Probudila jsem se sama, Harry měl zjevně ve zvyku někam mizet, aniž by se obtěžoval to vysvětlovat. Po chvíli jsem z chodby uslyšela hlasy — Harry mluvil se Zaynem. Rozhodla jsem se chvíli poslouchat.

„Dnes tu bude polovina šéfů mafií z celého světa. Madison zůstane zavřená v pokoji a nepřeji si žádné komplikace. Máš za ni plnou odpovědnost," řekl Harry přísným tónem.

To bylo dost. Nechtěla jsem být svědkem dalšího komandování, a tak jsem si zalezla zpátky do postele a předstírala spánek. Slyšela jsem, jak se otevírají dveře, a kroky mě prozradily, že se Harry vrátil.

„Dobré ráno," prohodil, přičemž rozhrnul závěsy a vpustil do místnosti ostré světlo.

„Ráno," odpověděla jsem bez zájmu a pomalu se zvedla z postele.

„Vypadáš, jako by tě někdo naštval. Co se děje?" zeptal se, když si mě zkoumavě prohlížel.

„Nic," odsekla jsem a zamířila do koupelny, abych unikla jeho neustálému dohledu.

Harry si povzdechl a zůstal stát ve dveřích. „Poslyš, jestli ti něco leží na srdci, můžeš mi to říct. Nejsem tady, abych tě trápil. Jen se snažím zajistit, aby všechno klapalo..."

„Jsem jen unavená," odpověděla jsem vyhýbavě, ale jeho upřený pohled naznačoval, že s touhle odpovědí spokojený není.

„Fajn," řekl po chvíli. „Dneska to bude dlouhý den, tak se snaž trochu odpočívat."

I když jsme na chvíli přešli na neutrální vlnu, stejně jsem cítila napětí. Ale i tak jsem ocenila, že se pokusil o méně direktivní přístup. Možná nebyl tak nepřístupný, jak jsem si myslela.

Harry mě vzal za ruku a beze slova mě vedl do kuchyně. Jeho přítomnost byla uklidňující, ale zároveň jsem si všimla, že se snaží něco říct. Nakonec to ticho prolomil:

„Dneska tu bude večírek."

Přerušila jsem ho, než stačil pokračovat. „Já vím, slyšela jsem tebe a Zayna," přiznala jsem tiše.

Harry na mě chvíli zkoumavě hleděl. „Tak proto jsi ráno vypadala tak naštvaně?" zeptal se, jeho hlas zněl klidně, ale měl v sobě nádech obav.

„Možná," přiznala jsem, ale uhýbala jsem pohledem, protože jsem se na něj nedokázala přímo podívat. Cítila jsem, jak mi stahuje hrdlo z nervozity.

Když jsme dorazili do kuchyně, ostatní kluci už tam byli. Přivítaly mě jejich všetečné pohledy, které ovšem okamžitě zmrazil Harryho varovný pohled a tiché vrčení, které bylo slyšet jen při jeho hlubokém nádechu. Atmosféra byla napjatá, ale přesto se mi na okamžik zdálo, že je všechno skoro normální. Skoro.

Bylo to další zvláštní ráno v tomhle domě, kde normálnost vždy zůstávala kdesi za dveřmi.

_____________________________

Téhož večera jsem slyšela Harryho hlas rezonovat z přízemí:

„Drazí přátelé, užijte si dnešní večer! Šampaňské teče proudem, tak ať zábava začíná!"

Hlasitá hudba a smích se nesly celým domem, zatímco já jsem seděla zavřená v pokoji. Bylo jasné, že Harry pořádá luxusní večírek pro svou vybranou společnost, ale pro mě to znamenalo jediné – další bezmocné čekání.

Během noci mě přerušilo hlasité bušení na dveře. Znělo to, jako by nějaká žena hledala toaletu. Ignorovala jsem to. Pokud jsou všichni tam dole stejně opilí jako ona, večírek neskončí dřív než k ránu.

Nemohla jsem spát kvůli hluku, takže jsem se jen válela na posteli a snažila se ignorovat svou situaci. Když začali hrát jednu z mých oblíbených písní, neubránila jsem se tichému broukání. Překvapilo mě, kolik energie jsem v sobě ještě měla.

Najednou se rozletěly dveře a v nich stáli dva muži z ochranky. Nečekala jsem žádné vysvětlení. Dřív než jsem se mohla bránit, mě chytli a bezohledně odtáhli z pokoje. Moje protesty byly marné.

Dotáhli mě až do místnosti plné hostů, kde mě doslova hodili na podlahu k něčím nohám. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem Harryho v jeho typických Chelsea boots, usazeného v křesle jako krále. Kolem něj byli kluci, každý s drinkem v ruce.

„Tak, přátelé," začal Harry s pobaveným výrazem, „dnešní noc bude nezapomenutelná. Pravidla zůstávají stejná: kdo chytí svou kořist, může si s ní dělat, co chce, do třetí ráno. Pak je vše zase moje."

Celá místnost propukla v opilecké nadšení. Až teď mi došlo, co se chystá. Oni nás chtějí lovit. Jako zvířata.

Srdce mi bušilo jako o závod, zatímco jsem očima hledala pomoc. Pohled mi padl na Bayley, která se na mě s ironickým úsměvem dívala od Louisových nohou. Byly jsme v tom společně, ale její úsměv mě jen utvrdil, že důvěra mezi námi je mrtvá.

Tohle musí být jen zlý sen. Nemůže to být skutečné.

____________________________

Mám teď předepsané asi tři kapitoly, takže o víkendu čekejte další díl :)

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️