Shadows Behind You // h.s.

XIII. Come on! Run!

Z pohledu Bayley:

Útěk?

Ano, vím, že to může znít pošetile – utíkat před mafiány, kteří mají pod kontrolou skoro celou Británii. Mně to ale vlastně nepřijde tak nereálné, a asi ani mé nejlepší kamarádce. Jaká je šance, že se dostaneme ven z tohoto opevněného vězení? To vám teď ještě neřeknu, protože jsem zatím nezkusila utéct, ale teď se naskytla příležitost, kterou bychom rozhodně neměly propásnout.

Mafie sice ovládá celou Británii, ale v lesích jejich všudypřítomné kamery nejsou. 

Z pohledu Madison:

„Můžeme jít do obývacího pokoje?" zeptám se jednoho z hlídačů.

„Samozřejmě, ale nikam jinam," odpoví s úsměvem a my s Bay jsme nadšené, že to zatím vychází, i když to na sobě nedáváme znát. Opustíme moderně zařízenou kuchyň a zamíříme do prostorného obývacího pokoje.

„Dáte si něco k pití?" zeptá se nás ta paní služka, která mi před chvílí přinesla večeři.

„Nemyslím si," odpovím a s Bay se posadíme na gauč.

„Za hodinu přijedou pan Styles a pan Tomlinson. Bylo mi nařízeno, abyste si oblékly tyto šaty. Nevím, proč, ale pokud budete odporovat, tady Marty a Mark se o to mají postarat," ukáže na dva hlídače stojící vedle ní.

„Ehm, dobře. Máme si je obléct hned?" zeptám se a zaměřím pohled na úhledně poskládané šaty, které paní drží v rukou.

„Ano, pan Styles říkal, že se vrátí za hodinu," odpoví a v tu chvíli mi téměř zastaví srdce. Za hodinu? To nestihneme zmást a utéct do bezpečné vzdálenosti, kde by nás nenašli během prvních minut hledání.

„Jdete už, dámy? Nebo vám máme pomoct?" zasyčí jeden z těch nechutných hlídačů.

„Jdeme už!" zakřičí Bay naštvaně.

Žena nám podá ty nádherné šaty a já už to prostě nevydržím. Chci si je prohlédnout, a tak je uchopím za rukávy, čímž je rozbalím z úhledně poskládaného stavu. Jsou opravdu ohromující. Celé je zdobí jemně nařasená krajka. Jsou nádherné. Určitě musely být i velmi drahé. Stála jsem tam a prohlížela si je, jako by snad byly nějakým svatým pokladem.

„Jsou překrásné," zašeptám a paní služka přikývne na souhlas.

„Měla byste si je obléct, slečno, aby pan Styles nebyl naštvaný," řekne a já se podívám na Bay, která stojí na schodech. Její výraz je plný vzteku, jako nikdy předtím.

„Tak dělej, Madison!" okřikne mě Bayley. To mě překvapí. Nikdy mi neříká Madison, většinou mě oslovuje Maddy.

S Bayley jsme vyšly po schodech do druhého patra a každá z nás zamířila do svého pokoje. Vešla jsem do svého současného pokoje a položila šaty na postel. Sundala jsem si svetr a džíny a před zrcadlem jsem se oblékla do šatů. Točila jsem se před zrcadlem a představovala si, že to jsou moje svatební šaty. Popravdě pochybuju, že někdy budu mít svatbu. Harry mě určitě jen tak nepustí, takže tady asi zůstanu až do konce života.

Nebo ne?

Někdo zabušil na dveře mého pokoje a pak vtrhla dovnitř Bay v jejích šatech. Vypadala jako nějaká tanečnice u tyče. Měly obrovský výstřih a byly na můj vkus dost krátké.

,,Nečum. Já vím, že vypadám jako kurva, ale teď máme čas utéct, takže pohněte prdelí princezno Madison, a lezeme tím oknem," ukázala na okno v mém pokoji.