Kulka prolétla Madison těsně kolem hlavy. Jeden jediný krok by znamenal její konec.
Byl to Zayn, kdo vystřelil. Měl neskutečné štěstí, že se nepohnula.
Madison sklouzla na zem a rozplakala se. Celá bledá zírala do Zaynových očí. Ten k ní udělal krok, aby si ji přitáhl zpět, ale ona se posunovala po zemi pryč, její pohyby byly zmatené a třesoucí. Smrt se jí vyhnula jen o vlásek.
Když narazila zády do něčeho pevného, zděšeně vzhlédla. Harry.
Zbraň v jeho ruce zmizela. Podal ji zpět Niallovi a sklonil se k ní. „Neboj, už je to dobré," zašeptal a natáhl ruce, aby jí pomohl vstát.
Madison se chytla a zvedla, ale její nohy ji neunesly. Tělo jí ochablo a znovu klesla. Harry ji naštěstí včas zachytil a vzal ji do náruče.
Její paže automaticky obmotaly jeho krk a hlavu položila na jeho hruď. Jeho přítomnost jí přinášela úlevu. Voněl vanilkou, stejně jako vždy.
„Stůj! Nebo přísahám, že na ni vystřelím," zaječel Zayn a znovu namířil zbraň.
„Zayne, přestaň! Prosím, neubližuj jí," odpověděl Harry tiše, jeho hlas byl plný zoufalství. O krok ustoupil, blíž ke dveřím.
Madison se třásla v jeho náručí. Když zvedla pohled k Zaynovi, který stiskl spoušť své zbraně.
Výstřel prořízl ticho místnosti, následovaný bolestným výkřikem.
Z pohledu Madison:
Ostrá bolest mi projela tělem. Pod žebry. Byla nesnesitelná. Co se stalo?
Všechno kolem mě se rozmazalo. Viděla jsem Harryho vyděšený výraz, ale jeho hlas byl tlumený, vzdálený.
„Maddy, nezavírej oči! Prosím, zůstaň se mnou. Neodcházej..." šeptal.
Snažila jsem se bojovat, udržet víčka otevřená, ale bolest a únava byly příliš silné.
Poslední, co jsem slyšela, byly hlasy:
„Nialle, ona umírá!"
„Rychle, do obýváku!"
„Zastavte jí krvácení!"
A pak... nic. Ticho. Tma.
Byla jsem mrtvá? Ta nekonečná černota byla všudypřítomná. Čekala jsem světlo, anděly... nebo aspoň něco. Ale místo toho jsem byla pohlcena nicotou.
Vzpomněla jsem si na šťastné chvíle, na maminku, Colea, naše výlety. Moje mysl se zatoulala do Le Palais Longchamp v Marseille. Tam bylo vše krásné, klidné...
Peklo? Možná. Bylo tu prázdno, chlad.
A pak, někde v dáli, jsem zaslechla hlas. Tichý, ale naléhavý. „Lásko, neopouštěj mě."
________________________________
Co si myslíte? Jak to všechno dopadne?
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️
ČTEŠ
Shadows Behind You // h.s.
FanficByl jako její stín. Kdekoliv ona šla, on ji tiše následoval jako její tajemný společník. Stal se její nejhorší noční můrou, která ji pronásledovala i mimo říši snů...
