Shadows Behind You // h.s.

XIV. Good life?

Milý deníčku,

Už je to přes měsíc, co jsme tady, a myslím, že čím déle tu vlastně pobýváme, tím víc se začíná rozpadat naše nerozlučné přátelství s Bayley. 

Od té doby se moc nebavíme, protože jsem kvůli ní musela udělat Harrymu něco, co jsem nechtěla. Řekl mi, že to je můj trest za to, že jsem šla s ní při jejím útěku. Od té doby se snažím vyhýbat Harrymu a ostatním, a v podstatě se mi to daří. 

Vstávám každé ráno v pět a jdu se najíst, protože v tu dobu je celý dům ještě tichý a většina lidí spí. Jsou tu jen služky a hlídači, kteří se mnou nikdy neprohodí slovo, takže moje rána jsou klidná a tichá, což mi vlastně vyhovuje. Když dojím, potichu se vrátím do svého pokoje, který bezpečně zamknu, a trávím zbytek dne tam, dokud mi některá služebná nedonese oběd.

Vždycky mi řeknou něco jako: „Pan Styles by si přál, abyste jedla s ostatními," ale já to pokaždé ignoruji. Tak už to dělám poslední tři týdny – jím u sebe v pokoji. Nádobí pak vždy nechám na tácku, který položím na komodu u dveří, aby ho mohla služka uklidit, když přinese večeři.

Za chvíli budu mít konečně večeři, na kterou se opravdu těším, protože už mi začíná kručet v břiše. Dnešní oběd totiž nebyl nic moc. Byla to nějaká kuřecí pečeně, která byla pravděpodobně dušená se zeleninou, a ta pak na masu zanechala takovou specifickou chuť. K tomu byly brambory polité omáčkou, která chutnala úplně stejně.

Dnešní odpoledne jsem strávila jen koukáním z okna, protože to je asi jediná zábava, kterou tu mám. Někdy si přečtu knížku z knihovničky, která je tady, ale musím říct, že Harry asi nemá moc cit pro výběr knih pro náctileté. Politika, náboženství, soudnictví a práva? Opravdu, Stylesi?

Harry se mi od té události ve vaně také straní. Po tom, co jsem mu musela udělat dobře pusou jsem utekla a zamkla se v pokoji. Dlouhé minuty bušil do mých dveří a omlouval se, že to přehnal, ale já ho ignorovala a brečela schoulená v klubíčku na mé posteli. Po nějaké době toho nechal a už asi týden tady nebyl. Někdy ho slyším, procházet kolem mých dveří, zastaví se a lehce si povzdychne a pak odejde. 

Moje nová kamarádka Jane, která tu pracuje jako služka, mi říkala, že poslední dva týdny je Harry prý jako tělo bez duše. Chodí domů pořád opilý a pak brečí na gauči, říká, že mě chce zpátky. Slyšela taky, jak se kluci bavili o tom, že teď bude Louis hlavou gangu místo Harryho...

Najednou mě z přemýšlení vyruší klepání na dveře.

„Madison, chtěl bych si s tebou promluvit," ozval se Harryho hlas z druhé strany a já okamžitě ztuhla.

Rychle jsem schovala svůj deníček pod polštář. Nevím, co mě to najednou popadlo, ale i po všem, co se stalo, jsem ho chtěla vidět. Pomalu jsem spustila nohy z postele a vydala se ke dveřím. Srdce mi bušilo a ruce se mi začaly třást. Vzala jsem klíč a otočila jím v zámku, slyšela jsem cvaknutí, jak se dveře odemkly. Pomalu jsem uchopila kliku a otevřela.

Harry stál na prahu, oblečený jako vždy v černých džínách a košili. Jeho oči mě důkladně zkoumaly, zatímco můj pohled byl upřený na zem. Harry udělal krok vpřed, ale vzpomínka na to, co se stalo v koupelně, mě vrátila zpátky, a tak jsem rychle ustoupila o krok dozadu.

„Zlato, nepřišel jsem ti ublížit," řekl tiše a udělal další krok směrem ke mně.

Chtěla jsem ustoupit, ale v tu chvíli mě Harry vzal do náruče a pevně mě objal. Jemně se se mnou houpal ze strany na stranu, jeho ruce se neustále pohybovaly po mých bocích, vlasech, na tváři. Cítila jsem, že mu to chybí, že by mě teď nejraději objal tak silně, až by mě celou pohltil.

„Moc si mi chyběla, zlatíčko. Nechtěl jsem to udělat, ale byl jsem tak naštvaný. Omlouvám se, sweetheart," šeptal mi do ucha a jemně mě hladil po zádech.

„Harry?" oslovila jsem ho tiše. „Že už to nikdy neuděláš?" zašeptala jsem.

„Samozřejmě, že ne, darling," odpověděl klidně a jemně mi dal malou pusu na nos.

_____________________________