Shadows Behind You // h.s.

XLVI. Lost The Game

Jen málo lidí si dokáže představit, jaké je ve skutečnosti být odloučená od rodiny. Půl roku být pryč od domova, přátel a hlavně své vlastní rodiny. Zdá se to jako roky, avšak žiji tady s nimi "pouze" půl roku.

Kamarádi. Dost bolestné téma. Každá vzpomínka na Bayley mi vytvoří slzy v očích. Jak jsem to všechno mohla jen dopustit? Nechala jsem jí tam na pospas osudu. Když zemřela, dobrovolně jsem se vyspala s naším únoscem. Je to všechno tak hrozně složité. Zradila jsem ji stejně tak, jako ona zrazovala celé ty roky mě.

Pohřeb Bay jsem si udělala sama. Kluci se o to nechtěli zajímat. Našla jsem rýč, vykopala jámu a pohřbila ji v zadním rohu zahrady. Na pozemku jsem natrhala pár květin a položila je tam. Ta vzpomínka je bolestná, jako bych si vrazila dýku do srdce.

Nezahálela jsem v posledních týdnech s přípravami. Niallova knížka k tomu mnohokrát pomohla. Všichni měli hodně práce, kvůli Zaynovi. Vypořádávali se s Foxem a Zaynem, který jednoho večera zmizel ze sklepa. Harry mě nechává spát u mě v pokoji. Nemá ani tušení, že za pár dní tento pokoj bude prázdný. Nikdy ho už neuvidím. To bylo to tajné přání, které jsem si přála k Vánocům.

Už nikdy nevidět Harryho Stylese.

Jsem si jistá, že po mě určitě půjde. Chudák Harry, nemá ani ponětí, co je láska. Můj útěk mu nejspíš zlomí srdce, ale třeba si uvědomí, že lásku si nemůže získat únosem.

Liam je naprosto skvělý. Dal mi můj vlastní telefon. Mají tu i Wi-Fi. Stačilo si nainstalovat mapy. Vím kde jsem, kde je nejbližší silnice. Pět kilometrů na západ se nachází autobusová zastávka. Ta je má jediná záchrana. Autobus tam jezdí co dvě hodiny. Jízdenka do centra Londýna stojí necelé 4 libry.

Už je měsíc po Vánocích. Po sněhu není naštěstí ani památky. Venku je pořád zima, ale už naštěstí nemrzne. Všechno mám již nachystané na ten osudný den.

16.2. 8:00

Harry se s kluky chystá jít za Foxem. Sebou si bere většinu svých ozbrojených jednotek které hlídají dům. Nebude tu skoro nikdo a to bude má jediná šance. Dokonce jsem našla i skvělý únikový východ.

Ta branka, kterou jsme předtím s Bayley utíkaly je pořád odemčená. Je jen přivřená, nikoli zamčená. Vím to, protože jsem se byla projít. Harry říkal, že mi pár chvil na čerstvém vzduchu neuškodí. 

V šatníku jsem si schovala batoh se zásobami. Pomalu ho plním věcmi které různě nacházím po domě. Vše co se mi bude pravděpodobně hodit, musím počítat s tím, že druhý pokus už mít nebudu.

Mířím směrem k obýváku, kde se právě teď nacházejí kluci. Slíbila jsem, že se s nimi podívám na film. 

Jen co jsem vstoupila do obýváku se Harry otočil mým směrem a ukázal si na klín. Jak jinak. Zase chce, abych mu seděla v klíně.

,,Ahoj," pozdravím s falešným úsměvem na tváři.

,,Ahoj, jakpak ses dneska měla?" zeptá se s úšklebkem.

,,Skvěle. Po snídani jsem si šla zdřímnout a po obědě jsem šla ven na zahradu," odpověděla jsem.

,,Madison! Víš přece že máš přísný zákaz opouštět dům bez toho, abych to věděl!" zakřičel naštvaně.

A sakra. Já zapomněla na ty tupá pravidla.

,,Jdeme," šťouchl do mě, abych se zvedla z jeho klína.

,,Cože? Kam?" ptala jsem se vystrašeně. Začínala jsem mít totálně nahnáno.

,,Neptej se a pojď!" zakřičel a tahal mě z obýváku ke schodům do druhého patra. Mířil si to do svého pokoje. Začínalo mi to docházet. Přichází trest.

,,Svlékni se do spodního prádla a hned," řekl dost krutým hlasem. Jen jsem tiše kývla.

,,Jdu ještě pro něco. Jestli přijdu a ty nebudeš jen ve spodním prádle, tak si mě ani nepřej!" řekl a odešel pryč.

Se slzami v očích jsem si vysvlékla oblečení, které jsem doposud měla na sobě. Sedla jsem si na kobereček před postelí čekala až přijde. K mojí smůle jsem měla krajkové prádlo vínové barvy. Harryho oblíbené.

Ve dveřích se objevil Harry. V rukou nesl provazy, něco připomínající nějaký huňatý ocásek a ouška, nějakou lahvičku a bič. To nevypadá ani trochu dobře.

,,Na postel po čtyřech," vyřkl svůj rozkaz.

Poslední měsíc jsem totiž tyto věci trpěla pořád. Jen tak za mnou přišel do vany, tam mě začal osahávat a pak mě znásilnil. Musím podotknout, že se neobtěžoval jít do ložnice, ale opíral mě o stěnu. 

,,Výborně. Teď tě ošukám, zbičuju, ošukám a pak si pohrajeme tady s tímto," řekl a zvedl nějakou sexuální hračku.

,,Máš nějaké námitky?" zasmál se své otázce.

,,Ne," odpověděla jsem.

Jak řekl, tak udělal. Svázal mě na posteli tak, abych klečela a on měl přístup tam, kam chtěl. Na hlavu mi dal ouška jako kočce a nesměl zapomenout na ten ocas. Bolestivě mě mučil každým svým pohybem. Na bocích jsem měla výrazné škrábance od jeho nehtů, záda jsem měla celá červená od toho biče.

Bolestí a vyčerpáním jsem na chvíli ztratila vědomí. Ještě pořád mám někdy problémy, kvůli tomu kómatu.

,,Lásko, vzbuď se," uslyšela jsem Harryho ustrašený hlas. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem nad sebou Harryho. Když jsem se pořádně podívala, viděla jsem, že mě již odvázal a ležím u něho hlavou v klíně.

,,Lásko, jsi celá? Já nechtěl, opravdu ne. Prostě je toho na mě moc a vždy si vybíjím zlost na tobě. Jen mi to odpusť. Už se to nikdy nestane, slibuju," šeptal se slzami na tvářích.

Jistě, že se to už nikdy nestane, protože už tu dávno nebudu...

,,Hrozně to bolí," zanaříkala jsem. Neskutečně mě bolela záda.

,,Promiň mi to, lásko. Slibuju, že to bylo naposledy," mluvil tiše a hladil mě po vlasech.

,,Teď už budeme jen ty a já. Navěky spolu," zašeptal a políbil mě na rty. Chtěla jsem uhnout, ale bohužel jsem neměla kam.

A tím skončil den 3. v odpočtu k útěku. Kdyby si v tu chvíli věděl, co plánuju pravděpodobně by si mě nechal přivázanou k té posteli.

3...

___________________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️

16.8. 2022