Shadows Behind You // h.s.

XLI. You And I

Cítil jsem se vinen za to, co se Maddy stalo. Měl jsem jí ochránit, ale zklamal jsem na plné čáře. Ubližoval jsem jí jako nějakému psovi, zavítal jí do sklepa a křičel na ní bez jakýchkoliv výčitek.

Co se jí v tu chvíli honilo hlavou?

Po dvou měsících bez ní vlastně ztrácím jakýkoliv smysl života. Chtěl jsem si ho i mnohokrát vzít, ale v poslední chvíli jsem si to raději rozmyslel.

Co mám dělat? Mám řvát? Plakat? Nebo se zabít?

Sám už ani nevím, kdy jsem naposledy usínal s pocitem štěstí.

Pokaždé, když sedím u mé postele a pozoruju její bledé tváře si vzpomenu na naše první setkání. Z toho krásného děvčátka s růžovými tvářemi jsem jí dostal až naprostému dnu. Vlastně jsem v ní zabil všechnu tu radost a její kdysi tak růžové tváře jsem znetvořil na smrtelně bílou tvář.

Jsem zrůda.

Každý den u ní sedím v tureckém sedě a vyprávím jí, co je nového. Pohled do její tváře mě však bodá u srdce. Snažím se jí aspoň trošku informovat o tom, jak tu přežíváme, ale kolikrát se prostě rozbrečím a jen ležím s hlavou v jejím lůně. 

Naše přežití v tomto blázinci by se dalo nazvat komedií na pokračování. Nikdy jsem netušil, že se prací prášek dává do toho šuplíčku. Vždy jsem ho hodil mezi prádlo do bubnu pračky. S kluky jsme usoudili, že bude lepší propustit všechny sluhy a služky. Především tedy kvůli tomu, aby nás neviděli v tom stavu, ve kterém každý z nás je. Jsme zlomení. 

Chybí mi její teplé rty na těch mých. Každý její úsměv, který mi darovala. Dokonce i to její nekončící zlobení mi teď chybí. Kolikrát jsem za tu dobu byl v jejím pokoji a prohlížel si ho. 

Vybavilo se mi tolik překrásných vzpomínek. Ty studené podzimní večery strávené v obývacím pokoji u televize. Vždy jsem to následně zkazil a ona raději trávila čas zavřená sama ve svém pokoji.

,,Včera jsem byl s Liamem a Louim v obchodě a uviděl jsem jedny překrásné šaty. Měly takovou milou barvu. Něco mezi barvou jako mají meruňky, ale světlejší a takovou světlou kávovou. Moc by ti slušely. Měli dlouhou načechranou sukni a myslím, že byly na takových stužkových ramínkách. Ta žena, která je tam prodávala zrovna uvazovala ty ramínka do mašlí. Přemýšlel jsem, že bych ti je koupil. Zítra tam asi zajdu a koupím ti je. Co ty na to? Podle mě v nich budeš tak překrásná, že z tebe nebudu moct odtrhnout oči. Z mé překrásné princezny," zašeptal jsem poslední slova a políbil jí na čelo.

Její ruka silně stiskla tu mou. Nehty zaryla do mé dlaně. Lekl jsem se, protože nic takového za tu dobu kómatu ještě neudělala. Tedy aspoň to nikdy nebylo tak silné.

,,Nialle, kluci! Kurva, něco se děje s Maddy!" křičel jsem se slzami štěstí v očích.

Do místnosti se vřítili jako splašení býci a obestoupili moji postel, aby ji mohli všichni vidět. Zmateně kmitali očima mezi mnou a jí, protože vypadala stejně jako poslední tři měsíce. Jen ležela na zádech a spala.

,,Co se stalo?" zeptal se zmateně Loui.

,,Ona mi mačká ruku jako smyslu zbavená. Dívej," zvedl jsem trochu svou ruku s tou její. Křečovitě svírala mou dlaň jako by snad nechtěla, abych někam chodil. Nejspíš cítí, že jsem tu s ní.

,,To je skvělé!" vykřikne Niall s úsměvem od ucha k uchu. Všichni se usmívali.

Štěstí však z místnosti zase vyprchalo a přišla zase ta ponurá atmosféra smíchaná s vůní dezinfekce. Už zase bylo v místnosti ticho. Šlo slyšet jen tiché tikání hodin na stěně a pípání různých přístrojů a postele.