„Co s Bayley? Nemůžeme jí tu rozhodně nechat," řekl Liam a podíval se na nás všechny.
„Maddy jí i tak bude chtít pohřbít, takže bych raději nedělal nějaké akce, protože teď aktuálně to všechno vypadá nadějně. Kdyby jste ji zahrabali někde v lese, tak vám to Madison nikdy neodpustí," namítl Niall. Kluci věděli, že má pravdu. Její psychika je teď hodně podlomená.
„Jak chce dělat pohřeb? Neříkej mi, že mi tu na zahradě vykope jámu a do konce života tu budu mít Bayley pod trávníkem," řekl dost nevrle Harry. Už byl večer, a tak všichni seděli na gaučích a dívali se na televizi.
„Ehm, kluci?" ozval se tichý hlásek od schodů. Všichni jsme na ni stočili své zvídavé pohledy. Harry se zvedl z křesla a šel k ní blíže. Když už byl u ní vtáhl si ji do objetí.
Z pohledu Madison:
Harry se ke mě přibližoval tak rychle, až jsem měla strach, jestli jsem něco nepovedla. Místo toho mě objal, jak nejlépe to uměl. Hlavu jsem měla zabořenou u něj na hrudi a jemně jsem vdechovala jeho kolínskou.
Nakonec mě ale pustil dolů na zem a nechal mě, abych šla ke klukům. Sedla jsem si jako tradičně mezi Louise a Liama. Loui se na mě hezky usmál a Liam mě nechal abych si opřela hlavu o jeho rameno. Harry nic nenamítal, takže jsem byla spokojená.
„Kluci, co se vůbec stalo?" zeptala jsem se tichým hláskem. Byla jsem z toho všeho hodně zmatená. Naposledy si pamatuji Zaynův vystrašený výraz.
„Někdy se stane, když si nějak vystresovaná nebo je toho celkově na tebe hodně, tak se omdlíš. Tvé tělo si potřebuje odpočinout a na chvíli nedobrovolně vypnout," řekl Niall a usmál se na mě.
„Takže pokud se budu dále stresovat, tak budu na zemi končit mnohem častěji?" zeptám se rozpačitě a svůj pohled přemístím z modrookého bruneta na mého zelenoočka. Harryho výraz byl vcelku neutrální. Tedy do té doby, než zaregistroval, že se na něj dívám. Usmál se na mě a poslal mi vzdušnou pusu. Začervenala jsem se a znova se podívala na doktůrka.
,,Může se to stát. Přesně proto jsem ti předepsal prášky na uklidnění," ukázal na krabičku nějakých prášků ležící na stole.
„Chceš říct antidepresiva?" zeptám se.
„Přesně tak," zmateně se usměje naproti mě sedící Niall.
,,Aha," šeptnu smutně.
Cítím se jako bych byla nějaký psychopat, který musí jíst prášky na hlavu. Je mi to hodně nepříjemné, a tak jsem raději ticho a nechám Nialla, ať mi pomůže.
Představuju si samu sebe zavřenou v nějakém blázinci a zmocní se mě panika a lehká úzkost.
,,A-a zůstaneme tady doma, že?" zeptám se roztřeseným hlasem a nervózně pozoruju Nialla.
,,Proč bychom měli být někde jinde?" zasměje se Niall.
,,No- protože- protože nejsem psychicky v pořádku jak si říkal a-a takoví lidi se přece zavírají do..." nestačím ani doříct větu a Niall je hned u mě a klidným hlasem mě utěšuje.
,,To vůbec ne, drahoušku. Ty prášky nejsou vůbec nic špatného, jenom ti pomůžou od smutných myšlenek, víš? To, že jsi teď smutná a je toho na tebe moc neznamená, že patříš do blázince," zasměje se Niall a pohladí mě po vlasech.
Liam a Loui vedle mě na sedačce mě obejmou a ubezpečí mě, že opravdu nikde nepojedu a že je to normální brát antidepresiva.
,,Nikde bych tě neposlal, koťátko. Už budeš jenom se mnou," řekne klidným hlasem Harry a usměje se na mě.
,,Dobře," šeptnu.
,,Chceš si lehnout a koukat na telku?" navrhne Louis.
,,Tak dobře," odpovím stroze.
Louis si položí polštář do klína a nechá mě si na něj položit hlavu. Jemně se u něj schoulím do klubíčka a nechávám se od něj drbat ve vlasech. Je to hodně příjemné a uklidňuje mě to a to je nejspíš dobře? Měla bych být v klidu, takže pravděpodobně ano.
Během filmu se mi však začnou pomalu klížit víčka, a tak poklidně usínám.
__________________________
,,Říkal jsem ti, že je moje, takže nevím o co se tady s ní snažíš!" vzbudí mě rozzuřený hlas patřící Harrymu.
,,Hazz to přece nic není, jenom si chtěla odpočinout tak si lehla," odpovídá Louis klidným hlasem.
,,Jo jasně! A pak by si ji ojel, určitě ti teď stojí jen z té představy, že ji máš v klíně!"
,,Kámo klid, vím že je tvoje a respektuju to!" křikne už naštvaně Louis.
,,Respektuješ? Mě to tak úplně nepřijde!" křičí Harry.
,,Lou," šeptnu na Louise, který mě má ještě pořád položenou v klíně. Jemně mě hladí po ruce, protože asi cítí, že mě tahle situace docela nervuje.
,,Jo takže Lou!! To jste se dostali až do takové stavu, že má pro tebe přezdívku!" kříčí Harry.
,,Harry prosím, přestaň," prosím jej tichým hlasem.
,,Nepřestanu! Jsi moje!" zakřičí, ,,běž z nám do ložnice a počkej tam na mě," dodá a kousek od Louise poodstoupí. abych se mohla zvednout a vykonat jeho příkaz.
Nechci ho dále štvát, a tak udělám přesně to, co mi nařídil. Lehla jsem si k němu do postele a klidně čekala, kdy přijde a dostanu seřváno...
______________________________
Vaše aktivita v poslední době je naprosto úžasná, a proto bych vám všem chtěla neskutečně moc moc poděkovat.
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️
14.8. 2022 (Totálně přepisovat poslední dvě kapitoly mi přináší těžkou psychickou bolest)
ČTEŠ
Shadows Behind You // h.s.
أدب الهواةByl jako její stín. Kdekoliv ona šla, on ji tiše následoval jako její tajemný společník. Stal se její nejhorší noční můrou, která ji pronásledovala i mimo říši snů...
